dzberry

„...senzační film, italskej! Je to trochu cestopisný a trochu erotický... ...v žádným případě neodcházejte před koncem, konec je úplně nejlepší!“ Velká nádhera tahle „pohádka“!! Geniální střihové a dějové zkratky, pohádková svačinka, která ve mně způsobila stejné haló jako Pasoliniho Saló! Juch! Až mě moje děti budou srát fakt už extra, pustím jim na dobrou noc tuhle ext(r)ázi. Dost možná mě pak zavřou, ale co už... Z tohohle ale budou moci čerpat až do konce života!

Psychosociální komedie, ve které se všichni chovají úplně divně (klidně) v úplně divných situacích propletených úplně divnými vztahy. Pokroucená podívaná koukatelná především díky své úplné divnosti...

Děj se zúžil na jednu zhruba pětiminutovou hádku několika machrů o tom, kdo má většího pinďoura, a zda je, či není dobře – uf – zabetonováno... No a pak bum prásk, ten hlubinný orgáč - pinďour nepinďour - všechno smetl, jedenáct chlapů to nerozdýchalo, a tak se z toho pro pozůstalé udělal tenhle posmrtný filmový hold. Jenže holt na víc než na podprůměrné ohodnocení tenhle hold prostě nemá, pro pozůstalé do rodinného archivu ale asi ok, co? Kladem bylo, že na petardách a ohních filmoví pyrotechnici nešetřili. A zahřál jsem se tak. Tak alespoň tak...

Romantická vesmírná odysea o tom, že samota je hnusná, aneb vyber si svého Pátka, vzbuď si jej a zasaďte spolu strom, bude to život jako hrom!!!

Nejumělečtější pomsta za rozchod, jakou jsem kdy viděl. Už ty přetékavé turboženy na samotném začátku člověka předklepnou a pootevřou mu spodní čelist, která se pak vším tím následným „vzrůšem“ nebude chtít ani zavřít... Ledová královna Amy versus horkoperný příběh knižní, to byly štiplavé skotské střiky přímo na solar, navíc co postava, to extra výkon - neuvěřitelná Amy Adams, neskutečný Michael Shannon. Brrr! Uau! Uff! Ty woe!!!

No jasně, po mnohaleté závislosti na silně návykovém Harryoinu Pottervitinu je třeba k odvykačce přistupovat zodpovědně – sice na ty nejzávislejší nemůže tahle „light“ detoxikace zabrat, ani kdyby jim to pálili do těla některou ze zakázaných kleteb, nicméně na ty, kteří se do toho namočili jen co by se do Hermionina výstřihu vešlo, by to platit mohlo... Zvlášť pokud v rámci terapie chodívají rádi do zoo.

Shyamalan zbytečně neotravuje s vedlejšími linkami (nemusíte se tak zdržovat vystreslými rodiči, detektivy v akci, bulvárními novináři na čekané apod.), prostě jde rovnou k věci a zůstává u té věci od začátku až do konce. A ta VĚC – James McAvoy – se mu za to odvděčí náramně... Možná že místy (hlavně v první půli) to není natočeno bůhvíjak fenomálně (osobně mi trochu vadily kulisy a taky ty tři pipiny, co hrály ty tři pipiny), na druhou stranu stačilo jen pár triků, zmiňovaná věcAvoy, povšimnutíhodný výkon paní herky, která se ujala role psycholožky, a na konci jsem v duchu tleskal jako pominutý. A nejen já. Já byl zrovna na světle. Ty ostatní ze mě jsem pustil hned po dzberrym, titulky byly naštěstí dostatečně dlouhé, všech patnáct se nás vystřídalo... A byli jsme prima klaka! Bravo!

Recyklovat by se měly jen druhotné suroviny, nikoliv ty prvotní, nedotknutelné, pozlacené kvalitou, věkem a po léta vytvářenou filmovou aureolou. Ale co už... Škoda (naštěstí nijak smrtelná) byla nadělána, pár lidí od filmu si zřejmě splnilo svůj životní sen a jde se dál... Pif paf.

S úsměvem a tlukoucím srdcem zároveň jsem čekal, kdy už to konečně bouchne, hltal jsem to postupně vybudovávané psychologické drama (ts! - co jiného by to bylo, he?) v nekonečně dlouhé dekadentní „selance“, jedinou repliku jsem nevynechal, žádná nebyla zbytečná, kecaj kecalové, kteří říkaj, že to je ukecané... A celou dobu jsem kdesi v druhém plánu vnímal za kamerou tlemícího se a křepčícího Tarantina, který se uslintaně baví nad tou svou mistrně rozehranou přechlapštělou westerniádou a velenapínavou konverzační detektivkou v jednom... Je to rebel! Ale metál zaslouží... Už jen proto, že Tatuma - jako vždy nejhoršího a nejškaredějšího herce na place - zlikvidoval ukázkově!!!

Měl jsem strýce, který nikdy neuměl vyprávět vtipy, a přesto se do toho rád, často a dost umanutě pouštěl. Džouk mohl být (původně) třeba i zábavný, on jej však vždy totálně – jakožto správný nevtipa – zabil... A ačkoliv jej co do obsahu řekl dobře, ve vzduchu obvykle zůstal jen mdlý závan neprobuzené srandy, nenaplněné očekávání a veliký otazník, kde zas ten náš jinak celkem fajn ujo tu vtipnost po cestě asi ztratil... - - - Hey! Guyi! Ty ses s ním znal?!?