lillien

Drahý stvořiteli. Tak si to shrňme. Před narozením Krista: bída, lepra, žádná úcta k životu, války kam se jen podíváš. Po narození Krista to jede na plný volume, chápu, zamordovat Ti syna nebyl nejlepčí nápad. Mor, křižácké výpravy, násilné obracení na víru, středověk se všemi svými nechutnostmi . Když už to začalo vypadat, že si nám jakžtakž odpustil, přihasil si to šašek s kartáčem pod nosem do Berlína a opět si nám trochu „zatopil“ pod pecema. No jo, málem jsem zapomněla, židi Ti zamordovali syna. Kurva, doprdele práce, tak kdy to skončí. V Africe Ti celkem ty oltáře leští a čeho se dočkali. Eboly a hladomoru. A kam jsme se dostali s Tvojí pomocí teď. K Ajcu. A kosí to nejen buzny a smažky, (dobře, ti se ukázali k reprodukci nevhodní) ale i tuhle chudáka heteráka, co si jen tak sem tam šňupne kokain a občas to rozjede s děvkama. Tomu já řikám oslava života, ale šup, má ho tam! No chasník z toho na kolena v posvátném strachu nepad a tudíž tu máme docela podnětný film, jak lze i s váhou cca 39kg a dojebanou imunitou vzdorovat stvořitelově zlovůli a partě byznysmenů v bílých pláštích, kteří to s pacienty kouleli jako s laboratorní myší. Takže se budu opakovat, ale tomu já řikám oslava života. Tohle je my way a polibte mi všichni prdel, já se ještě do penálu nechystám. Vzkazuje Ron, kterého Matthew zahrál tak božsky, že by snad i ten stvořitel mohl s těma píčovinama konečně přestat.

Depkoidní téma, to bezesporu. Než se ve finále něco začne řešit u soudu, tak se jeden dost navzteká. Ale nějak mě to netnulo tak, abych to nevstřebávala pouze jako nezúčastněný divák. Což by se u skutečného příběhu stávat nemělo. Mělo by vás to emocionálně rozsekat. Snad mě málo oslovila Ellen Page, zpracování, nevím. Prostě to ve mně zanechalo jen informativní stopu. Nedávno jsem si pouštěla Precious, film o tlusté černošce, co má za matku absolutní pizdu všech pizd, takže psychoteror a fyzické napadání dcery na denním pořádku. A protože Precious je chorobně obézní, vulgární a ošklivá teenagerka, s kterou lze jen obtížně sympatizovat, měla by na body zvítězit ještě dětsky nevinná Ellen Page. Její postava vás nemá čím srát. No a nepovedlo se. Precious jsem vypla po půlhodině. Ne, z důvodu, že by to bylo filmově nekoukatelné, ale z důvodu, že to překročilo hranici tolerance naservírované deprese. Tady bych naopak snesla i o dost víc.

Nevěřila bych, že mě film o dobře placených sebevrazích dokáže tak bavit! Sice stále sveřepě razím teorii, že formule 1 není sport, ale adrenalinový hazard pro labily nebo totální idioty, kteří teprve na pokraji hrozící sebedestrukce cítí že žijí, a proto jim orgasmus působí nebezpečná rychlost. Přijde mi absurdní považovat za sport vození si prdele v rakvích, které jsou navíc rozdílné podle toho, kolik zrovna která stáj upustí a navíc ještě dokonce ani nestartují ze stejných pozic! Tak trochu té povinné slepičí kritiky jsem si odbyla, páč jako ženská vím samozřejmě o formuli píču, a ted zpět k pozitivům filmu. Jeden velký a nepřekonatelný succes to má a ten se jmenuje Daniel Brühl. Zahrál Laudu výborně. Kvůli tomu přízvuku si to snad pustím ještě jednou. Samotná osobnost Nikyho Laudy mě taky bavila. Škaredý rakušák s chladným a sympaticky hyperpragmatickým uvažováním, který si jde tak cílevědomě za tím jediným, co umí, mě prostě dostal. Po nehodě, která z něj udělá v podstatě stvůru, se dokáže kousnout a nikdo už toho nácka nerozhodí. James Hunt, nezodpovědný floutek a nervák, mě neuchvátil ani z poloviny tolik co Lauda. A ve skutečnosti to byla mimochodem taky pěkná tlama. I natočené je to solidně, žádné roztřepané kamery a vrr šmouhy se naštěstí nekonaly. Skoro jsem měla chuť si zase postavit v obyváku plastovou autodráhu.

Takovej trochu Okresní přebor v hotelu. Tedy hotelu divadelním, v reálu to samozřejmě takto nefunguje (slabina většiny českých seriálů. Když už se přidá na civilnosti a ubere na divadle, aby z toho nebyl upjatý paskvil pro seniory, vznikne zase mimorealitní karikatura ). Vynikající Ivan Trojan a na druhé straně odporný a trapný Neužil. Rozporuplné dojmy. Přidat tam ještě umělý sitcomový potlesk, bude mi z toho už trochu na blití, ale čas od času tam porobleskne suchý český humor, takže tomu dám ještě šanci. Po třech dílech za tři. P.S. Zajímalo by mě, kde uživatel xxmartinxx (koment 6.1) viděl šestou epizodu, když včera (20.1.) byla odvysílána teprve třetí. Imbecile.

K hudbě Mikyho Vdolka mám asi toliko. Anžto jsem v raném harantím věku tolik toužila splynout s nekomplikovaným socialistickým hurá vkusem spolužáků a rozkráčet to spolu s Františkem Janečkem, odkojena otcovou patologickou potřebou vtloukat nám do hlavy českou bigbítovou scénu mohu dnes říct pouze to, abyste šli s počeštěným rokenrólem á la Miky Volek do prdele. Tím nechci snižovat Vdolkovy kvality coby zpěváka a rebela, ale když si to budete pouštět pořád dokola, tak skončíte na koktejlech z psychofarmak taky. Miky se srdnatě vzpíral a s téměř až sympatickým fanatismem odmítal připustit, že by cokoli krom rokenrolu stálo za snahu a tvorbu. Publikum však stárlo, kyčle začaly z toho šejkování trochu bolet, a Miky stále ne a ne přešaltovat na jiný žánr. A vsadím se, že soudruzi v tom hráli podružnou roli, on se prostě na tom rokenrolu zapích, i kdyby mu do toho Suprafon nekrafal. Do toho ta bisexualita, chlast a socialismus. No jinak než blbě to dopadnout nemohlo. Po vzoru krále Elvise natekl Miky do rozměrů, kdy se v preferenci otvorů začne upřednostňovat ten per os a vykročil směle ku svému konci. Hudebně stále příliš monotonní bytost na celoživotní obdiv, ale jako příběh hodně zajímavé!

Jednu hvězdu uděluji za odvahu. Mít dobrovolně v garsonce pokojový kytky velikosti viktorie královské (který po revoluci někdo konečně vyhodil z chodby před hajzlama na obecním úřadě) jako tuhle korbič se starou, tak tomu říkám frajeřina. Zbytek mě nějak minul, to mělo i pointu?

Prudce nadhodnocená, nechutně natahovaná sračka plná klišé, z které ukapává sentiment přesně v množství uspokojujícím nerealitní romantiky milující unylou a ukydanou nudu. Po té, co se naivní mladá žena s jeptišským syndromem vetře dědulovi do života, se půlku filmu děsíte, aby se na ni dědek nezačal sápat. Umělecky založený filmový kritik samozřejmě může oponovat, že vášeň starce rozplápolaná mládím je pro film téma jako dělané. Kdo někdy zažil vilného starce v akci, bude se mnou souhlasit, že na tyto detaily žádná divačka nedůchodového věku není zvědavá ani zbla, pokud se ovšem silně neudeřila do hlavy. V druhé půlce bohužel pochopíte, že sexuální návrhy dědka bylo to jediné, co ještě film mohlo trochu rozproudit. Místo toho na scénu vstupuje dědkova rodinka (Dejna Skalyjová štěkne ve své nejzbytečnější roli nesympatické píči) a dalších x nekonečných minut sledujete jejich prázdné tlachy. Romanticky založený filmový kritik vysvětlí, jak mu napjaté vztahy rvaly srdce a jejich vývoj ho obohatil o hluboká životní moudra. Rodinné drama nabíralo obrátky a vyvrcholilo ( bože chraň!!) dvouminutovou hádkou v restauraci. No určitě vám to vžene slzy do očí, pokud jste do té doby neusnuli. Já jsem to sledovala též s velkým napětím. Opravdu mě zajímalo, jestli se v té píčovině urodí byť jediný moment, díky kterému bych mohla v bolestech porodit aslespoň hvězdu. Neurodil.

Švormová je archetyp tchyně. Klidně bych tam prdla i žánr horor.

Nerada bych nové Carrie křivdila, protože tu původní se Špačkovou jsem viděla někdy v deseti letech, takže dnes už bych to asi taky nepovažovala za hororové veledílo. Přesto si troufám tvrdit, že právě ta celková ohyzdnost a pichlavost pohledu Spacekové byly přesně to, co Carrie potřebovala. Ta opravdu uměla xichtem a pohledem vraždit. Na rozdíl od castingového omylu Moretzové, která nemá v hororu co dělat. Její urputná snaha zahrát telekinetické působení by se výborně ujala v Bradavicích, kde by se jako kamarádka Harryho Pottera uplatnila, ale vraždící monstrum z toho opravdu nevytlačila. Současný look mi nevadil vůbec, některé efekty v závěru, kterými se odklonili od původní šablony, mě mile překvapily a dohromady to i díky solidní Julianne Moore bavilo, ale to nic nemění na tom, že jako horor je to totálně impotentní, bez atmosféry a působivé maximálně tak pro skupinu v rozmezí 9-13let.

Hm, francouzská parta hipsterů se zreje po Comic conu. Ježiš to byli ale škaredí buzíci..tedy chlapci..ne, fakt buzíci. Gordon Bléé.