pytlik...

Mravenci přinesli tak maximálně maximální nudu, a to i přes pár vrcholných komických čísel, které se v tomto filmu nacházely. Mám na mysli zejména taneční kreace, které předvedl hlavní padouch Barták po svém skolení od Vinkláře, a přepad nebohého lázeňského hosta od dvojice narkomanů, kteří si na kebuli nasadili punčochy, jež sice ani trochu nezakrývaly jejich pravou podobu, ale za to jim perfektně vyhladily všechny vrásky (a hned tu máme výborný tip pro naše kosmetické salóny).

O něco méně kruté a odcizené než Hoří má panenko, ale pořád se tomu člověk nemůže volně smát. Ve filmu se to hemží hrdiny, se kterými se člověk může ztotožnit, zejména s těma dvěma (bez Menšíka), kteří už to v kasárnách nemohli vydržet a šli balit buchty na ples. Bohužel neměli nacvičeny ty správné lichotky jako Pucholt ("kytara od pinkasa"), takže na ně holky nebraly, a jim pak nezbylo než se vrátit do kasáren a smutně si leštit samopal.

+ za letadla, motorky, automobily a Kováříka - za Schránila, Novotného a Marvana navlečené v uniformách, za heslo v papírenském krámě, které bylo zvoleno natolik slabomyslně, že nežádoucí infiltrace byla jen otázkou času, za bezproblémový únik hlavního padoucha z rychle jedoucího autobusu, za sestřelení a zastřelení špiónky, neb jak se říká, ženu ani květinou neuhodíš (až na nějaké ty výjimky ovšem).

Šlo to, i když kam se hrabou trpaslíci, obři, siamská dvojčata, jedinci s obrovskými hlavami a jiná stvoření z freak show na milostné scény mezi Chýlkovou a Stropnickým. Jak nemusím Krause, tak příběh bezesporu oživil. Nesouhlasím s místními názory, že se nebylo na co dívat, protože minimálně u Benešové na co koukat rozhodně bylo. Jinak od Chýlkové beru její angažmá v tomhle seriálu jako přípravu okolí na své veřejné přiznání, tak už jen netrpělivě čekám, kdy konečně prohlásí, že je ve skutečnosti mužem!

Já zírám. Nečekal jsem, že z temných hlubin osmdesátých let se může vynořit taková brilantní, dokonalá parodie na naši socialistickou armádu. Skláním se před panem režisérem, že k něčemu takovému našel odvahu, a divím se komunistům, že něco takového mohli pustit do kin. Sklepáckým Mlýnům se vynořil zdatný konkurent. Tvrdý, nesmlouvavý, ale spravedlivý Mrkvička je poprávu zbožňován celou svojí rotou, vojíni dokonce neváhají zneužít gaz (alebo uaz), jen aby mu mohli přijet osobně vyjádřit svoji podporu. Uvědomělý voják dá před setkáním s děvčetem přednost sledování nácviku spartakiády. Povinně zlý element kouří v tanku a zahodí zapálenou cigaretu pod sebe (což by neudělal žádný jedinec byť jen s minimálně kladným iq), takže kromě týdnu vězení pak dostane i trest ze všech nejvyšší - musí odevzdat cvičební úbor. Všechno je korunováno vrcholem vrcholovatým, spartakiádou v Praze. Zaujala mě obětavost toho herce, co hrál kuchaře a spálil se kvůli tomu, aby mohl přesvědčivě ztvárnit spáleného.

Ať Novotný řekne cokoli, zatváří se jakkoli a převleče se za cokoli, jeden člověk se tomu bude vždycky na celé kolo řehtat - totiž sám Novotný.

Bůh zaplať za zbrusu novou televizní stanici Telka, která podle svých vlastních slov dává pořady "ze zlatého věku zábavy na Nově", kterýžto věk se měl odehrávat v 90.letech. Člověk si tak může doplnit základní vzdělání o skvosty jako je Kolotoč, které mu šťastnou náhodou tehdy unikly, a které mají čestné místo v publikaci "Tisíc pořadů, které musíte vidět, abyste se těšili do rakve". Viděl jsem dva díly. Jednu hvězdičku dávám Poulíčkovi za odvahu, že dokáže vylézt před kameru se svým účesem a vytříbenou kombinací modré džíny, brčálově zelená košile a sako (1.díl), popř. tytéž džíny, jasně žlutá košile, bílé sako (255.díl). O obsahu nemůžu říct nic, protože pomalé tempo a neustále se otáčející kolotoč mě po pěti minutách dokonale uspaly.

Kromě první a poslední minuty klasický příběh o šípkové Růžence. Důvod naroubování toho cizorodého úvodu a závěru na tuto pohádku mi hlava fakt nebere.

Škoda, že ve filmu nebylo víc dialogů S&Š podobných tomu v cele před popravou, kde jaksi i otrlý velebníček v podání Hrušínského jen nevěřícně koukal. Ale z míry se vyvést nenechal, neb měl křesťanskou dialektiku zmáknutou na jedničku ("buďte vděční, že jste odsouzeni nespravedlivě, aspoň po smrti půjdete rovnou do nebe"). Z velmi silného závěru mrazí, oba odsouzení proti svému konci nemohou nic dělat, kromě toho, natáhnout ho písní o pár chvil, pomoc nemá šanci přijít... Kapku mi vadila neustále opakovaná píseň Pilarové, tradičně skvělý výkon (a to i po fyzické stránce!) podal Libíček, a Rowanu Atkinsonovi vážná role sedla daleko víc, než jeho (hodně) neúspěšné pokusy o postavy vtipné.

Konec strašidel, aneb jak se kalilo ocelové sklo... Pár hororů jsem už viděl, ač nejsem jejich fanoušek, ale kam se vypíchané oči, uřezané prsty a co já vím ještě hrabou na pečlivě učesaného desetiletého chlapečka, který s pionýrským šátkem na krku sedí na palouku a první den prázdnin hodnotí robotickou dikcí uplynulý rok, že jako ty školní výsledky nebyly takové, jaké si všichni představovali, že dva adepty mezi pionýry nevezmou, protože ještě mají některé vady, a že to je taky tak trochu vina všech ostatních, že jim ve školním roce nepomáhali, a že se to musí změnit... Nebo takový Vejražka coby bejvalý nacista, který podle vlastních slov "přijímá rozkazy od Američanů", to je taky móc hezký exemplář. Vysloveně mi bylo líto Pištěka, ten si na rozloučení s filmovou kariérou zasloužil daleko lepší role než byl šéf pobočky prestižního podniku Sběrné suroviny. Celou dobu jsem se bál, že Stevensův Ostrov pokladů bude zcela popleněn a zatlučen do oceánu tvrdými dělnickými pěstmi členů Timurovy party, ale překvapivě toho byl až do konce ušetřen. Tím pádem hvězdička navíc. To by mě zajímalo, čím si tahle buržoazní kniha vysloužila takovou shovívavost?