pytlik...

Oni dva by určitě spolu prožili krásný tvůrčí život, on by vyřezával housle a ona by psala knížky... Vzhledem k tomu, že něco podobného je i mým snem, moje ztotožnění s tou dívkou bylo dokonalé. Také mně se líbí tlustí, neohrabaní, ale důstojní kocouři (ale jenom na obrázku, ve skutečnosti fuj, nešáhnul bych na ně), důmyslné mechanické hračky, taky rád zpívám, ačkoli to moc neumím... Konec byl sice jak vystřižený z puritánského devatenáctého století, kdy muž žádá o ruku okamžitě poté, co se jí prvně dotkl, a první polibek si ti dva šťastní dávají až při svatbě, ále co.

Zatímco české děti mohou v poklidu beztrestně krást hrušky německému Frickovi, on chudák nemůže ani pomyslet na vylepšení jídelníčku nějakou tou zdravou vysportovanou zvěřinou. A lítost nad ničením nevinných věcí v rámci spravedlivé Krakonošovy odplaty se rozhodně nezmenší vědomím, že by o ně Sudeťák tak jako tak přišel při odsunu.

Fajn zjištění, že se vědci mýlí, dinosauři před těmi milióny let nevyhynuli, pouze si zvolili jiný dopravní prostředek na cestu vesmírem... Jinak celý film mi pokazilo přemýšlení o některých otázkách, které Zeman nastolil. Jak mohly věci ze Země přeletět na kometu, když kometa je daleko méně hmotná a tudíž má menší gravitaci? S tím souvisí pohyb na ní, jak to, že tam lidi neskákali jako kobylky? Jak to, že se na ní střídaly den a noc, to se otáčela stejně jako naše planeta? Jak to, že se na ní nesnižovala teplota, když se vzdalovala od Slunce k Marsu? A hlavně, jak to, že se stavby na tu kometu nepřilepily střechou dolu? To se jako při přeskoku ze Země obrátily nohama napřed? A podobně lodě, nejprve měly přeci přiletět na kometu ony a teprve pak moře, takže by se z nich správně měly stát jakési první ponorky, esli to teda dobře chápu. Jinak Vašáryová byla ve dvaceti kočka, neměla tak hrubé rysy jako v Postřižinách, plus ta paruka a hubené ruce (nemyslím ironicky). Zato Horvátha ml. budu mít navždy spojeného s rolí mladé psychicky labilní ambiciózní vyšetřovatelky v majoru Zemanovi, takže nic moc.

Celý film jsem se ošíval, neboť z dialogů těch dvou zvířat vyplývalo, že se rozhodně nejedná pouze o kamarádství. Zejména kozlík byl pěkný lupínek, jeho velké modré oči a nakadeřené uši sice roztomile určitě nepůsobily, ale zato zcela ladily s jeho poněkud přihlouplým chováním a hlavně permanentním úsměvem. Co může být úchylnějšího než se držet za kamenem s vlkem za ruku a chechtat se na celé kolo, zatímco jeho blízcí jsou vlčí smečkou masakrováni? V horách se film zajímavě zlomil, na chvíli to vypadalo na přímo antickou tragédii a už už jsem byl v pokušení dát za čtyři. Ovšem závěr to opět pohřbil a hodnocení kleslo na slabší tři. Né že by tedy film skončil hepijendem, neboť osamělé putování dvou vyvrženců ze svých komunit, bez naděje na opětovné zařazení do společnosti, na mláďata a lepší budoucnost, působí i na otrlého diváka značně depresivně.

Adamíra a Havelka v seriálu představují nádhernou ilustraci starého filozofického principu "Jednoty v rozmanitosti". Jejich herecké výkony totiž dosahují naprosto stejné kvalitativní výše, tj. nádherné prkennosti (=jednota), zatímco hlasovým projevem se od sebe liší jak komár a jaguár (=rozmanitost). Adamíra by si mohl z fleku střihnout vedlejšák v krematoriu, zatímco Havelka by byl tvrdou konkurencí Lábusovi při dabování Márž v obzvláště vypjatých hysterických záchvatech.

Tragický souboj pokrokového křídla KSČ (Hrušínský, Kopecký), které se snaží do metod socialistické výstavby zavést moderní prvek - bílou paní, s křídlem zpátečnickým (Prachař, Bek), které se naopak novým způsobům brání a nakonec bohužel vítězí.

Frantu Nebojsu jsem poslouchal v dětství na desce a rozhodně jsem si takhle jeho vzhled nepředstavoval. Hodně utrpěla i vrcholná scéna v hospodě, kdy v audio verzi se jedná o horor, zatímco v animované verzi o jasně nasvícenou rozjuchanou bžundu, dlouhou a bez jediného Werichova slova.

Dávám za dvě: nesnesitelné obrazové zpracování vnitřních monologů Brejchové; Kačer s nabarvenými vlasy (nebo vousy?); Brodská i přes své hnědočerné oči překvapivě v mládí přitažlivá; mnou nepochopená scéna v nemocnici, odkud se vrací Brodská domů v postpubertě, ačkoli ji matka opařila v dětství a hospitalizace měla trvat jen pár měsíců; a v neposlední řadě Vašut, který k mému překvapení prokázal, že se v jeho životě vyskytovala i období, kdy dal ránu bez Prostenalu. Neuvěřitelné.

Copak? Že by dokumentární video z 8.3.2013? Jinak minimálně vtipné, zato maximálně nechutné.

Hodně mě překvapilo, jak dobře příběh skončil, hororová atmosféra navozovaná kresbami na stěně a šklebícím se hostinským a jeho personálem tomu rozhodně nenasvědčovala. Anděl totiž nakonec odnesl studenta do nebe, aby ho zachránil před zavražděním od penězlačného pana domácího.