Segundo

Film o Mozartovi, ve kterém je hlavní postavou Antonio Salieri, jeho konkurent a domnělý vrah. Dílo mistrně využívá Mozartovu (i Salieriho) hudbu (geniální scéna, kdy Amadeus diktuje Salierimu své Rekviem), zobrazuje Mozarta jako geniálního skladatele, zároveň však jako poněkud povrchní, dětinskou a samolibou osůbku. Salieri je pak znázorněn jako pouze průměrný skladatel, který je však hluboce zbožný, pilný a oddaný jen hudbě. Je jen logické, že Salieri se cítí Bohem ošizen, a proto se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Film skvěle vystihuje jak konflikt průměrnosti a geniality tak i atmosféru soudobé Vídně, ačkoliv byl celý natočen ve znormalizované Praze.

Danton v podání skvělého K. M. Brandauera je až moc velký sympaťák, pravý hrdina revoluce. Proti němu je postaven chladný, nesympatický Robespierre, jehož nejsilnější vlastností je idealismus. Film se vyznačuje fantastickými masovými scénami, vypravěčstvím, monumentální hudbou. Je to film, kterého se nemohu nabažit.

Film natočený podle novely Hlídka od A. C. Clarka, patří mezi ty výjimečné případy, kdy filmové zpracování zastínilo svou literární předlohu. Toto dílo promlouvá čistou filmovou řečí, je vizuálně dokonalé a stále moderní, či lépe: nadčasové. Příběh tvoří filosofický mýtus, na jehož počátku je souboj mezi dvěma tlupami lidoopů v africké savaně před několika miliony let a na konci Dítě, osud člověka, Nadčlověk. Film klasické lineární interpretace dějin jako tří fází, v níž však není žádný prvotní zlatý věk. Je zde však jasný dějinný cíl: cestou poznání překonat sama sebe. Za zmínku stojí také nápadité využití klasické hudby, které místy tvoří pěkné kontrasty a jindy nesmírně umocňuje filmovou výpověď – zvlášť v místech, kde se naznačuje přechod z jedné fáze lidské existence do druhé.

Tak trochu jiný film o Ježíši Nazaretském. Není ani bezduchou ilustrací evangelia jako Král králů či Umučení Krista ani geniální, ale přece jen pouhou parodií jako Život Briana. Nově je především nastíněn vztah Ježíše k Jidáši Iškariotskému. Ten je zde představen jako Ježíšův nejbližší přítel a první učedník, ten nejsilnější a – nejvěrnější. Ježíš od dětství slýchá hlasy, neví, zda je to Bůh nebo ďábel. Je zmatený, plný pochyb, touží po Bohu, ale přitom jej ovládá chtíč, pohodlnost a zbabělost. Neví, co chce, a celkově působí dojmem schizofrenika. Naproti tomu Jidáš je vyrovnaný, odvážný muž, jenž na první místo klade politické osvobození Palestiny od římské nadvlády a teprve na druhé to, co Ježíš nazývá Královstvím nebeským. Ježíš, jenž neustále mění své plány, vyzve Jidáše, aby jej vydal chrámové stráži. Ten tak učiní, ale dokáže i Ježíš splnit to, co si předsevzal? Je to film o hledání božského v člověku a lidského v Bohu, dílo zbožné a kacířské zároveň.

Znepokojivé a tázající se scifi z jakési pokažené budoucnosti, ve které stále prší a nikdo si nemůže být jist, kým je. Hlavní hrdina, Deckard, je placen za to, že vyhledává replikanty (roboty nerozeznatelné od lidí) a odstraňuje je, protože se stali pro lidstvo hrozbou. Zamiluje se do krásné replikantky a je dál přesvědčen o svém lidství. Film je vystavěn na otázce, co činí člověka člověkem. Je to inteligence? Vědomí si sebe sama („Myslím, tedy jsem!“)? Cit? Vším tím replikanti disponují ve stejně hojné míře jako lidé… Film je plný drobných vložených narážek a klíčů, proto je dobré jej shlédnout vícekrát, protože napoprvé může být toto dílo stěží plně doceněno.