cubiczech

hele je to drasticky a dramaticky lepší než původní kinoverze. Jenže tohle tak nějak nestačí jelikož je to vykoupeno 242 minutama našeho času...

aneb letíme ze Země na Mars takže směrem ke Slunci...

Poměrně zábavné stárwarsoidní korejské science fantasy (myšleno s velice nerealistickou fyzikou) a seriózní zápletkou o sbírání mrtvých satelitů a jiného odpadu na oběžné dráze Země, která je po kolapsu společnosti, ekonomiky a se zničeným ekosystémem. Veselé sympatické mezinárodní postavy a fajn akce. Rozhodně to vypadá super a v tomhle ohledu skvěle odvedená práce. Seriózní zápletka a ústřední téma se bohužel dost mlátí s tím dětinským humorem a tak nějak to vůbec netuší co je cílovka, jestli je to rodič co pustil děcku film nebo děcko samotné... a nebo oba.

Ty revenge movies vždycky docela naložej a tohle alespoň není (většinu času) nějak extrémní byť se to postupně stupňuje a celý je to vlastně obrácený a hodně vtipný. Carey Mulligan je fakt super. A hudba taky super.

Hele je to fakt dost sranda, popravdě jsem se letos tak dobře nezasmál jako u některých situací v Boss Level. Je to ale stejně pořád béčko, a bohužel strašně neoriginální béčko. Naštěstí si ale z mnohého bere jen to dobré a to horší tomu snad i odpustim. Jako mezi 3 a 4 hvězdama rozhodla druhá polovina filmu, a to tak, že jsem nakonec musel dát prostě jen 3...

hele vlastně docela pár fajn vtipů. Carell to celý táhne, bohužel je nad jeho síly to držet až do konce a po první půl hodině začne víc žonglovat s americkým volebním systémem a tak nějak potom i se všim ostatním a prostě... ani nevim co by tomu pomohlo...

Taková až příliš televízní a málo faktická podívaná. Jedná se v první řadě o adaptaci knihy "On the Brink: The Inside Story of Fukushima Daiichi", která není fikcí, ale má 300 stran a ten film jen 2 hodiny, takže... Příběh je velice přímočarý a faktický, ale stejně je toho málo. Detailnější popis se dozvíte spíše z Wikipedie (nebo ze zmíněné knihy). Úmorná nuda v podobě časté telefonické komunikace, jejichž obsah by teda mohl být divákovi podán lépe (třeba jako když se reaktor počůrá, tak ukážu čůrající reaktor, ale místo toho si to dvě postavy řeknou po videohovoru/telefonu a ministr se o tom čůrajícím reaktoru ještě ujišťuje, také telefonicky/videohovoristicky atp.). Většinu času sledujeme postavy dávající nesmyslné rozkazy které pak postavy plní nesmyslným způsobem a divák moc neví proč či za to nesly konkrétní osoby nějaké následky. Na druhou stranu to lze brát i s ohledem na určité kulturní rozdíly a dialogovou a emocionální kanonádu Japoncům tak blízkou (jako nedovedu si představit jak bolavej musel bejt dabing a kolik dialogu se z praktických důvodů muselo sesekat a všechno udělat ještě o něco zmatečnější).

Hele jako bylo to slabší než Brookerova britská produkce, to asi o dost, ALE... Je to docela sranda a rád jsem viděl známé tváře a vlastně jsem i rád viděl ty blbý letošní události v jejich podání. V tomhle ohledu to možná bylo častokrát i fakt geniální. (ta americká produkce je v tom dost cejtit a ten "britskej" styl Charlieho legendárních Wipes v tom sice je, ale tak nějak zaprasenej, že by Alicí Mathias? Jako ke 4 hvězdám tolik nechybělo a pro diváka neznalého Wipes to musí bejt super...)

Vlastně docela romantickej "standup" s Mikem a Adamem z Beastie Boys, což byla kapela co se dost podílela (a stále nějak podílí) na nějakym mym tvůrčím směru (hlavně teda co se videa týče). Bílý rapující lidi se kterejma je prdel. Dozvěděl jsem se plno novejch (a vlastně teda starejch věcí), upřesnil si nějaký nesrovnalosti a tak dále. Yauch byl fakt geniální.

V první řadě skvělý Mikkelsen a to jako fakt hodně. Třetí Vinterbergův počin co jsem viděl (zatim jsem dal jen Hon a Rodinnou oslavu). Cool alkoholovej experiment se (očekávaně) lehce zvrtne a čast na skoro komediální úroveň, skoro...