Fukušima
Fukushima 50
Režie:
Securó WakamacuScénář:
Jóiči MaekawaKamera:
Šódži EharaHrají:
Ken Watanabe, Kóiči Sató, Hidetaka Jošioka, Naoto Ogata, Šóhei Hino, Micuru Hirata, Masato Hagiwara, Riho Jošioka, Takumi Saitó, Jasuko Tomita, Širó Sano (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Tragédie fukušimské jaderné elektrárny v roce 2011, která byla poškozena těžkým zemětřesením a následným tsunami, změnila život obrovskému množství lidí. Jak ji ale skutečně prožívali ti, kdo s radioaktivní katastrofou bojovali... 11. března 2011 ve 14:46 udeří na japonské pobřeží obrovské zemětřesení. Směna v jaderné elektrárně Fukušima otřesy zvládne doslova na jedničku. I když tentokrát zemětřesení dosáhlo devátého stupně, elektrárna pracuje tak, jak má. Vedoucím směny na velíně je Toshio Izaki. Izaki dostává vzápětí po zemětřesení zprávu od samotného ředitele elektrárny, Masaa Yoshidy, že se k pobřeží blíží obří tsunami. Vlna skutečně udeří a elektrárnu, která stojí na mořském pobřeží, zaplaví desetimetrovou masou vody. Jelikož elektrárna na takovouto výšku vlny není konstruována, voda zalije část, ve které se nacházejí elektrické generátory potřebné pro chladicí systémy. Generátory zkolabují a elektrárna se rázem ocitá bez zdroje elektřiny. Ředitel ihned v elektrárně organizuje krizové centrum, ze kterého se snaží koordinovat záchranné práce. V ještě horší situaci se však ocitá Izaki. Ten ví, že pokud nezajistí chlazení jaderných reaktorů, může dojít k výbuchu. Proto Izaki organizuje mezi svými pracovníky šestici mužů, kteří osobně dojdou k reaktorům, aby ručně otevřeli vodní ventily. Hodinu a padesát minut po zemětřesení se o situaci dozvídá japonský premiér. Je mu také sděleno, že dva z nejvyšších představitelů firmy TEPCO, která elektrárnu provozuje, se nenacházejí v zemi. Americký velvyslanec v té době informuje prezidenta USA o katastrofě, která probíhá v elektrárně. I přes obrovskou radiaci se dvěma z šestice pracovníků Izakiho skupiny podaří jeden z ventilů otevřít. Další z ventilů se podaří Yoshidovým pracovníkům profouknout tlakovým vzduchem z venku budovy. To je však jediný úspěch, který se Yoshidovu týmu podaří dosáhnout. Náhradní dovezené pojízdné generátory jsou nízkonapěťové, takže nepoužitelné. Šest hodin po začátku katastrofy vláda zahajuje evakuaci okolního obyvatelstva. Yoshida je v děsivé situaci. Státní Agentura pro jadernou bezpečnost svými nařízeními doslova sabotuje jeho úsilí o záchranu jaderných reaktorů a odvrácení jejich výbuchu. Tlak v reaktorech stoupá takovým způsobem, že zoufalý Izaki nechává otevřít přetlakové ventily. První dávka radiace se tak dostává do okolního ovzduší. Yoshida teď ví, že pokud reaktory vybuchnou, dojde k zamoření celého východního Japonska. Situaci komplikují další zemětřesné otřesy. Patnáct hodin po začátku katastrofy začíná evakuace desetikilometrového pásma okolo elektrárny. Do elektrárny přilétá sám premiér. Je doslova otřesený, když se dozvídá, že Yoshida situaci řeší pomocí sebevražedného týmu pracovníků. Sami pracovníci elektrárny se začínají mezi sebou hádat. Izaki však dokáže situaci zachránit. Den po katastrofě vybuchne první blok elektrárny, naštěstí nedochází k výbuchu samotného reaktoru. V této situaci žádá americký velvyslanec prezidenta USA o pomoc. Zoufalý Yoshida rozkazuje napouštět do reaktorů slanou mořskou vodu... (TV Prima)
(více)Videa (6)
Recenze (74)
U věčně afektovaných Japonců si nikdy nejsem jistý, jestli strašlivě přehrávají, nebo věrně hrají věčně afektované Japonce. Tentokrát už to ale bylo tak teatrální, že tomu nestíhal držet krok ani český dabing. Tři hvězdičky za zajímavé téma, velice slušné vizuální efekty a taky trochu z úcty k pracovníkům elektrárny. Určitě ale nečekejte něco tak kvalitního, jako byl seriál Černobyl. ()
Tak jsem se dvě hodiny dívala, jak se lidé klaní a omlouvají. Ano, nerozumím téhle kultuře a nelíbí se mi filmy z Asie. Prostě čekáte akci a emoce, jenže dostanete nudu bez emocí. XY lidí jen sedí, přechází a mluví. Elektrárna se opraví sama, nikdo neví proč. Já si myslím, že chtěla ukončit tohle utrpení, tak si radši ufoukla a tlak klesnul. Tadá. ()
O katastrofě jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku, která se stala v roce 2011 vlivem silného zemětřesení a tím vzniklé vlně tsunami, jehož velikost nikdy nebyla předpokládána, bylo natočeno již několik málo snímků. Každý z různé perspektivy, některé i s vymyšleným příběhem. Tento si všímá zaměstnanců elektrárny, kteří se na úkor svých životů snaží alespoň stabilizovat situaci v rámci svých možností. Naprostá nepřipravenost a nelogické rozkazy ze strany vysoko postavených lidí však vzalo za své. Tvůrci se s tím ale moc nepárali a tak to celé vypadá, jako lecjaký jednoduchý televizní katastrofický film. Už po úvodních titulcích se nestačíme ani pořádně rozkousat a už to na dně moře vře a než by jeden stačil říct ´heršvec´, už se na elektrárnu žene vlna. Netrvá to ale dlouho, když najednou začne nejeden filmový fanoušek přemýšlet, kde že už něco takového viděl. No jasně, ´K-19: Stroj na smrt´ (2002). Vývoj událostí a vůbec veškerá problematika jakoby byla z tohoto filmu, pro změnu o jaderné katastrofě na sovětské ponorce, okopírována. Skutečně to stačí jen porovnat. I ta dramatizace se snaží být zajímavá, ale jakoby se tvůrci bránili celou tu hrůzu ještě více zvýrazňovat vlivem špatných rozhodovacích procesů lidmi s většími pravomocemi. Nebo že by byl tento skutek úmyslně potlačený? Takhle z toho jen vyplývá, že nikdo za nic nemůže, neb přírodě se prostě poručit nedá a že občas dokáže překvapit. Snímek se tak stal značně omšelý, jakoby narychlo spíchnutý. Chtělo to daleko lépe zpracovaný scénář a o něco větší rozpočet. Takhle je to jen obyčejná vyprávěnka, která v diváckém povědomí bohužel nezůstane. ()
U mňa Černobyľ nazabodoval a naopak toto sa mu zhruba vyrovná. Mne sa páči to zobrazenie japonskej kultúry, najmä zmysel pre povinnosť, poctivosť, ale aj úctivosť. Ono je známe, že kým inde sa pri tragédiách rabuje, v Japonsku po tých zemetraseniach ľudia poctivo stáli v radoch, obchody ostali neporušené. Takže môj obdiv patrí Japoncom a preto hodnotím vyššie aspoň priemerom, hoci minimálne tretina filmu bola nudnejšieho charakteru. ()
Japonsko chtělo svůj Černobyl. V realitě se to díky bohu nepovedlo, a bohužel se to nepovedlo ani filmově. Dramaturgicky, herecky i režijně je Fukušima nudná ubrečená blátotlačka, která začne doslova v první minutě, ale ani na sekundu vás nepřinutí se o postavy nějak víc zajímat, či se o ně dokonce bát. Ken Watanabe je tu pro západní svět asi jediný známější herec a jeho role spočívá v tom, že celou dobu sedí, nadává na svý nadřízený nebo fňuká nad současným stavem. Katastrofa to byla obrovská, nad tím nepolemizuji, ale událost by si zasloužila film, který by v divákovi vyvolal alespoň nějaké pocity, a ne jen nudu, která byla ke konci skoro nesnesitelná. ()
Galerie (17)
Photo © 2020 Fukushima 50 Seisaku Iinkai
Zajímavosti (6)
- S výstavbou jadrovej elektrárne Fukushima sa začalo v roku 1966 a prvý reaktor bol spustený v roku 1970. Reaktory 1, 2 a 6 dodala americká firma General Electric, reaktory 3 a 5 firma Toshiba a reaktor 4 firma Hitachi. Reaktory poskytovali dohromady výkon 4,7 GW, čo z nej robilo jednu z 25 najvýkonnejších na svete. (Raccoon.city)
- Jaderná havárie ve Fukušimě je spolu s jadernou havárií v Černobylu označena na Mezinárodní stupnici jaderných události nejvyšším stupněm 7. (Matej.Krajci)
- První reaktor jaderné elektrárny Fukušima I byl spuštěn v roce 1970. 1.,2. a 6. reaktor dodala firma General Electric, 3. a 5. Toshiba a 4. firma Hitachi. (Matej.Krajci)
Reklama