LEGACY

Filmy pana Zelenky a jeho přátel jsou skvosty českého kina a já je až teprve nyní poodkrývám. Je to nápaditý, zběsilý, zanechá to v nás dojem, no a pokud máte k dispozici takový ansámbl herců jako byly tady tak vám z toho všeho padne brada. Jak se dá krásně skloubit divadlo, film a stará ruská klasika.

Před pár dny jsem někde četl, že je lidský život moc krátký na to, abychom četli Dostojevského. S tímto tvrzením mám problém a dovoluji si s ním nesouhlasit, každopádně rád toto tvrzení použiji v souvislosti s tímto., ať už to bylo cokoliv.

Byť jsem myslel, že budu velký fanoušek této veliké a umění oddané ženy, nedopadlo to tak. Vážím si ji, to čím si prožila a jak vnímá svět, okolí a lidi je něco, co by mělo připadat i jejím kritkům jako něco zcela výjímečného, avšak sám nedokáži ubránit pocitu, že často je hranice mezi uměním a sebemartýriem tenounká a Marina v ní tak trochu kolísá. Každopádně pro konzervativce a lidi, co se nedokáží pohlédnout pod slupku naší kůže je to must-see.

Bezesporu kvalitní a v něčem průkopnické dílo, které ve mě vzbudilo touhu přečíst si knihu a proniknout do tohoto světa. V mnoha jiných mnoha ohledech se ale neubráním zklamání, protože se film celkem táhl, místy byl zmatečný, nejsem spokojen s výběrem herců a dokonce i částečně s hudbou. Vizuál je úchvatný a koráby strhující, stejně tak se film snaží být neotřelý a diváka se snaží udivovat nápady. Né, vždy to však na mě zabíralo. Přesto je to parádní film na diskutování.

Na to, že je to celé postavené na představě, že Beatles zůstali v propadlišti dějin, je to moc svěží a povzbudivý film, který v časech, kdy je každý druhý nemocen a ceny plynu stoupají, prostě moc pozitivní záležitost. Navíc můj těžkopádný Liverpool a Lime Street, kde jsem se před pěti lety ocitl v jiným světě.

Předpokládám, ž se jedná o další lahůdku z irské dílny, jenž nám tentokrát představuje části Union Jacka. Myslíme si, že Británii známe, ale kdeže. Každý koutek tohoto ostrova v sobě nese něco dechberoucího. Ať už jde o místo známe osobnosti, historicky prošpikované události, sport, nebo průmyslovou revoluci, Británie je místo kam by se měli naše turisticky lačnivé oči stáčet. Skotsko a Liverpool mám zvládnutý, zbytek mám v iteneráři. Břidlicový lom ve Walesu, Lake District, místo kde žili sestry Bronte, nebo hipsterovský Brighton a veledůležitost katedrály Canterbury je vše v mých snech.

"Život Číňana, který není schopen pro Čínu vytvořit materialistický užitek, ztrácí jakoukoliv hodnotu" ... jen malá parafráze ze včerejší nebeské debaty v Boskovicích, kam pan Etzler zavítal. Profesionál, jež mě nutí obracet zrak daleko na východ, jelikož co se šustne tam, semele nás. Rád bych ještě ve svých mladých letech sám otestoval "deformovaný lid Číny" a jestli je vše do puntíku tak, jak nám to tento Ostravák líčí. Super zážitek .... brzo knížky. Děkuji Evropě za nebe.

Film, na který jsem se neskutečně těšil mě vůbec nezklamal. Lze zde vidět jasný linky s Vajanou, příběh se opírá o podobný hodnoty, stejně tak animace a troška té oblíbené střeštěnosti. Jen slepý by nepostřehnul jak moc se nyní americká kinematografie svažuje k Číně a její kultuře, nevím do jaké míry je to dobře, ale animák pro děti, který jim přiblíží východ je jen dobře. Samozřejmě už známe Mulan, Marvel má nového hrdinu, který boduje, ale co - tohle je prostě sousto pro krále, s postavami a poselstvím, které neumírá a má v sobě nést každý živý tvor. Dojemný, strhující a hlavně až do morku kosti zábavný film ... sledováno od 5:00am :)

Jeden z mých nejmilejších komediálních herců, v té nejlepší hře na světě - na to mě podrž. Po dvou dílech mám rozzářená očíčka a blažený úsměv malého dítěte. To, co aplikuje Ted je sérum na život, buďme všichni více jako Ted, ať už fandíme reds, citizens, nebo snad kohoutům. Člověk, co je léta loajální PL si na tomto seriálu smlsne, vidí narážky a hlavně inspiraci Kloppem, nebo Guardiolou.

Není to zrovna největší masterpiece, na který spočine váš zrak, obzvláště v celkem nabitým životopisným žánru, přesto je to nesmírně důležitý kousek, který přináší povědomí jak o Garethu Jonesovi, tak především o holodomoru. Já jsem se právě včera vrátil z Ukrajiny a právě díky mému pobytu jsem se o tomtu příběhu dozvěděl, no a ve stejné úctě a svaté pietě, se kterou nyní mluvíme o černobylské havárii, bychom měli rovněž soucítit s ukrajinském bídačení v dobách pětiletek a strašného stalinismu. Východ a jeho historie je prostě tak černá a bolavá, že se člověk bojí, co se všechno vlastně tajilo.