MikeCool

TV-seriál. Příjemné překvapení, nečekal jsem, že by toto mohlo překonat i dnes už slavné Griffinovi. American Dad! je poněkud drsnější, černým humorem zalitým (animovaný) sitcom, který mě pobavil. | 1.řada (80%), 2.řada (80%), 3.řada (80%), 4.řada (80%), 5.řada (80%), 6.řada (80%), 7.řada (80%), 8.řada (80%), 9.řada (80%), > Průměr: 80% (4*) |

"Noemův příběh po americku, aneb jak naštvat křesťana." Podle mnohých odborníků to měla být jedna z největších filmových událostí roku 2014, ale bohužel ani zvučná jména v hereckém obsazení nedokázala vyvrátit můj přespříliš negativní a dosti znechucený pocit z filmu. Na to jaké hvězdy filmového plátna zde hráli, se mi zdáli některé výkony hlavních aktérů (zejména Russel Crowe a Emma Watson) nepříliš povedené ba až podprůměrné, ale za to malinko může strašně stupidní scénář, který byl přetvořen k obrazu svému a biblické předlohy se držel jen zkrátka. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když si Darren Aronofsky udělal z Noemova biblického příběhu jakousi fantasmagorickou procházku postapokalypstickým sadem. Typickým příkladem byli: 1) Kamenní mluvící obři, 2) Ohraná, ale pro americké filmy typická zápletka se zápornou postavou, 3) Biblický Noe vs. Noe Darrena Aronofskyho. Aranovsky udělal v druhé půli filmu z Noe doslova sadistu, který chtěl za každou cenu zavraždit své novorozené vnučky, ale díky BOHU Noe prozřel a uvědomil si následky, které by rodinnou vraždou způsobil. Ach, jak americké! Zkrátka byla to podivuhodná směs katastrofálního, dobrodružného a psychologického filmu, který mi chvílemi připomínal slavnou a dosti oblíbenou filmovou ságu o předpovědi blížící se katastrofy s názvem Nezvratný osud. Jedinými klady a též důvody, proč se mé hodnocení vyvýšilo alespoň na 50%, jsou odvyprávěné animované příběhy, kterými Noe sarkasticky poukazuje na život na Zemi jak v minulosti, tak i v přítomnosti a samozřejmě i v budoucnosti. Dále by se dal ocenit i zajímavý střih a to bude asi tak vše, vícero zážitků jsem si bohužel z kina neodnesl. Velké zklamání. ___ (Cinestar, Hradec Králové)

Nevěřil jsem tomu, že by mě dokázal tak ohromit cestopisný dokument z české produkce. Byla to vskutku mistrovsky sestříhaná (z 470 hodin materiálu na 98 minut) nádherná, dobrodružná, humorná trabantní jízda napříč Jižní Amerikou ujetá na vysoce obtížných trasách. Mohli jsme sledovat nejenom nádherné obrázky fascinující a dechberoucí přírody, ale také psychologický vývin a vymýšlení různých vtipných bejkáren hlavních aktérů tohoto dokumentárního road movie. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov)

Psáno na webové stránky SOŠ a VOŠ, Nový Bydžov: Ve čtvrtek 19. března promítalo naše novobydžovské kino nový český film s názvem Fair Play, zabývající se problematikou života sportovců za dob minulého režimu. Propagační materiály (plakát, trailery, TV spoty apod.), ale hlavně obsah samotného filmu udělaly dojem i na žáky sportovního managementu naší školy. Alespoň biografickou formou se tak studenti vžili do role sportovců v době, kdy slovo "svoboda" mělo hodně zavádějící význam. Tento depresivní snímek poukazoval na tehdejší politický nátlak, který byl znát všude, kam československé oko dohlédlo. Komunistický režim chtěl mít moc nade vším a ve všem a sport bohužel nebyl výjimkou. "Nebudu reprezentovat tenhle systém," pronesla hlavní hrdinka filmu, která si prošla tvrdou cestou plnou životních překážek a silného sportovního drilu za podpory anabolických steroidů (dopingu), které jí předepsali "ti shora". Z filmu se dala též rozluštit jakási satira vůči naší světové rekordmance Jarmile Kratochvílové, která sice tvrdí, že dopingu se nedotkla ani přes rudý šátek, ale třeba o užívání dopingu ani nemusela vědět, což bylo ve filmu dost jasně řečeno. Fair Play nekončí žádným happyendem, ba naopak. Vše končí rádiovým přenosem Svobodné Evropy, vyjadřující bojkot letních olympijských her v Los Angeles roku 1984 kvůli "nedostatečnému zajištění bezpečnosti a nerespektování důstojnosti sportovců a také kvůli nesouladnému tažení americké politiky." Byl to určitě zajímavý a hlavně poučný zážitek pro naše žáky sportovního managementu, kteří si udělali po všech stránkách názor na sport za komunistického režimu. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov)

SOCHI 2014: Již při zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Guatemale, roku 2007 se výrazně prosadil Putin, který pronesl svojí vůbec první oficiální řeč v angličtině. Prohlásil, že Rusko je velice mocná sportovní mocnost a proto by ráda pořádala Zimní olympijské hry v roce 2014. Určitým paradoxem je to, že v době jednání, neboli „boje o pořadatelství“ nebyl v ruském Sochi postaven žádný objekt naznačující konání brzkých her. Dva roky byla představa o vybudování úplně nové Sochi pouze virtuální. A během pěti let dokázali za pomocí neuvěřitelně vysokého, až malinko děsivého rozpočtu vybudovat luxusní sportovní areál. Rozpočet se vyvýšil až na částku 50 miliard dolarů. Před zahájením olympiády se řešilo spousty závažných problémů, jenž nejdiskutovanějším a nejkontroverznějším problémem bylo potlačování, ba až zákaz homosexuality. Proti homosexuálům se postavil i sám „soudruh“ Putin, který je pro ruské občany jako Alláh pro Araby, alespoň po čas konání her. Jelikož se Rusko chtělo předvést v tom nejlepším a nejluxusnějším světle, porušování lidských práv nejen při budování olympijského centra pro ně bylo jakousi nezbytnou součástí! O CEREMONIÁLU: 7. února, ve 20:00 tamního času (v ČR 17:00), začal velice očekávaný a finančně hodně nákladný zahajovací ceremoniál . Náklady na tuto ukázku ruské kultury a historie se pohybovali okolo hranice jedné miliardy dolarů a tuto show jsme mohli spatřit na nově vybudovaném stadionu Fišt, který byl postaven po dobu olympiády pouze pro zahajovací a závěrečný ceremoniál. Po skončení se zde bude konat MS ve fotbale a Fišt bude zároveň střediskem ruské "Formule 1". CEREMONIÁL: > 1. Úvod: Samotný ceremoniál začal filmovou sekvencí ve které nás malá „dívenka Ljubov“ provází ruskou azbukou, začínající písmenem „A jako Aзбука (azbuka)“ a končící písmenem „Я jako Россия (Rusko)“. Tato chytlavá a poměrně dosti emotivní videosekvence zároveň naznačuje pozměněné pořadí nástupu jednotlivých států. Poté následovalo doslova a do písmene „prolétnutí“ typickými přírodními i kulturními úkazy Ruska, např. Ural, Bajkal a ukázka typické ruské vesnice. To vše podkreslovala nádherná hudba, která byla jedním z největších dominant celého ceremoniálu, ale nedosahuje takových kvalit jako soundtrack z londýnského ceremoniálu s názvem Isles von Wonder. (85%) > 2. Technický problém: Bez technických potíží nevyvázlo ani Sochi. V momentě kdy se mělo rozevřít 5 vloček a utvořit tak Coubertinovi olympijské kruhy, jedna z nich, jako naschvál ta americká se nerozevřela a velký trapas pro Rusko byl na světě. Ruská televize tento nepovedený záběr nahradila záběry z generální zkoušky. Sochi ale není zdaleka první olympijské město, kterému se stal tento, do oka bijící technický problém. Vzpomeňme si na událost ve Vancouveru (2010), kdy se nevysunul jeden z pilířů, kterým se měl zapálit olympijský oheň. Tento kiks byl rázem terčem posměchů a stal se jakým si fenoménem na sociálních sítích, ale „I mistr tesař se někdy utne“. > 3. Ruská hymna: Světelná a zároveň i choreografická synchronizace při ruské hymně byla též nápaditá a do této doby měl ceremoniál skvělou až husí kůži nahánějící atmosféru. (75%) > 4. Pochod sportovců: Po svěží půlhodince, ceremoniál bohužel najel na nudnější a mnohdy i směšné břehy, hlavně co se politického zabarvení týče. Následný pochod všech 88. účastněných zemí, byl naprosto bez atmosféry a hodně na tom byla znát absence komparzu na ploše stadionu Fišt, který by dodával této části ceremoniálu nějakou prestiž. (40%) > 5. Maskoti: Medvěd, levhart a zajíc, to jsou maskoti zimních olympijských her 2014. Maskoti vypadali a působili jako živé bytosti, které oslnili svými neskutečně ladnými pohyby a perfektně propracovanou oční mimikou. To byl zřejmě pro mnohé lidi, jeden z posledních nejintenzivnějších zážitků / prožitků celého ceremoniálu. (90%) > 6. Ukázka ruské historie: Když maskoti opustili prostory stadionu Fišt, začala další videosekvence, tentokrát obsahující historii Ruska, ve které paradoxně vynechali celou 2. světovou válka a i to co bylo po ní, „ale o tom nás bude informovat následující průřez ruskou historií“ řekl komentátor české televize, ale bohužel se tak nestalo. Po „zahajovací“ videosekvenci nastala ukázka typických ruských staveb v barvité choreografii. Poté nastal velký úsek choreografie baletu, konkrétně Černé labutě. A na závěr přišla jedna velká „rudá“ přehlídka, které vévodil kýčovitý srp a kladivo zavěšený nad ochozem stadionu. Pro typického Čecha se naskýtá otázka „Co to ke všem čertům mělo být? Kde byl Stalin? Lenin? Gulagy? Pochody na smrt?“ Aby se Rusko chlubilo pouze svojí pozitivní stránkou je poměrně směšné, protože historii toho moc pozitivního nenajdeme (Češi rozhodně ne) a novodobé Rusko taky není „to pravé ořechové“ viz. příspěvek o Sochi 2014 výše. (55%) > 7. Zapálení ohně: Po závěrečných proslovech starosty města Sochi a ředitele olympijského výboru Tomase Bahna, prohlásil Vladimir Putin XXII. (22) Zimní olympijské hry v Sochi za zahájené. Na řadu tak přišla pomyslná a nejvíce očekávaná část večera a to slavnostní zapálení olympijského ohně v pořadatelském městě, tedy Sochi, která měla odkrýt klasickou otázku „Kdo zapálí olympijský oheň?“. Malinkým paradoxem je to, že s olympijským ohněm se po stadionu Fišt proháněla i Alina Kabajevová, která má milenecké aféry s ruským prezidentem. Po předávce skončil louč u legend nejoblíbenějších sportů v Rusku, krasobruslařky Aliny Kabajevové a sotva běžícího hokejového veterána Vladislava Treťjaka. Bylo velkou záhadou, jakým způsobem se oheň zapálí, protože na ploše stadionu Fišt se nedělo prakticky vůbec nic. Poté veteráni ruského sportu doběhli před vrata jakéhosi přistavěného hangáru, jehož otevřenými „zadními vrátky“ jsme mohli spatřit pilíř, který byl centrem olympijského města a rázem byl způsob zapálení ohně zcela jasný. Bylo ovšem nevkusné aby se Kabajevová s Treťjakem vydali tímto hangárem, který bohužel fungoval jako sklad kulis, které si svojí roli už odbyli. Tyto kulisy byli ovšem jako pěst na oko a s ohledem na to, že zahajovací ceremoniál v Sochi byl vůbec nejdražší v historii, zasloužili by si pořadatelé pár pohlavků. Když už již zmiňovaní veteráni doslova doklusali k pilíři, zapálili tak slavnostně olympijský oheň a po pestrobarevném ohňostroji slavnostní ceremoniál končí. Teď se vžijte do těch 40 000 diváků, kteří si za tisíce až desetitisíce koupili vstupenky na tento galavečer. Po čas celého průběhu večera se náramně bavili a otevřenými ústy sledovali všelijaké dech beroucí kompozice, ale k čemu to všechno je, když Vám na samotný závěr zapálí olympijský oheň mimo stadion? 40 000 diváků tak bylo ochuzeno o závěrečnou a nejemotivnější tečku večera, společně s ohromujícím ohňostrojem, který mohli sledovat pouze přes obrazovky umístěné na stadionu. (45%) | Průměr: 65 (3*) |

Jednoznačně se Kmotr (hlavně ten z roku 1973) může řadit mezi revoluční filmy světové kinematografie po všech směrech: příběh, postavy, hudba, apod. KMOTR I: I belive in a America. Dobře, přiznám to! Byl jsem blázen, když jsem říkal, že tento, tehdy ještě neviděný kult Godfather (Kmotr) jsem neshlédl jen proto, že bych tento život mafiánské smetánky zřejmě moc nedocenil. Opak však byl pravdou. Kmotr je neskutečná a v mnoha scénách srdcervoucí projížďka mafiánským životem, která si určitě našla místo v mém filmovém srdci. Mnoho kultovních scén z tohoto filmu v parodické podobě jsem viděl již před shlédnutím Kmotra a tak mé srdce plesalo, když jsem tyto památné scény (bitka u hydrantu, Sonnyho smrt nebo závěrečná scéna) viděl v originále. Nezapomenout nemůžeme ani na kvalitní soundtrack , který dodával celému příběhu patřičnou epičnost. Jelikož jsem velký šťoural, tak jsem se snažil najít nějakou tu chybičku, ale hledal marně. Kmotr funguje je jako celek přímo bravůrně a hodně tomu přidává excelentní Marlon Brando v roli Dona Vita Corleona , jehož hlas a všeobecný charakter jeho postavy si každý musí zamilovat. Věřím v Ameriku. Amerika mi dala bohatství. 90%. KMOTR II: Nemohu si pomoct, ale bez přítomnosti neuvěřitelně charismatického Marlona Branda, to není prostě ono. Nemá to takový kvalitní nádech, která měla prvá část, hlavně díky již zmiňovanému Marlonu Brandovi (Don Vito Corleone), jehož hlas (samozřejmě v původním znění) byla nádherná a nezapomenutelná pastva pro uši, ale i pro oči. Ve druhém díle této celosvětově uznávané ságy musím přiznat, že jsem se místy dosti ztrácel v příběhu a samotný závěr nebyla taková emotivní perla jako první část Kmotra z roku 1972. Přesto všechno se jedná opět o kvalitní, dějově vyšperkovanou gangsterku v čele s výborným Al Pacinem (Michael Corneole), v jeho největší a nejslavnější filmové roli. 75%. KMOTR III: Opět příjemná a doufám, že závěrečná kmotrovská záležitost, která mě opět zaujala. Teď už vím proč je jméno Al Pacino tak zvučné, předvedl excelentní výkon ve filmu, který je jednoznačně kultem devadesátých let mezi gangsterkami. Samotný příběh mě sice neoslnil tak jako první díl Kmotra, který je bezesporu revoluční film ve světové filmografii a mohl za to neuvěřitelně charismatický Marlon Brando. Ale třetí Kmotr se mohl pochlubit nejemocionálnějším závěrem. Kdo prožíval od srdce všechny životní osudy Corleonovi rodiny ve fenomenální, třídílné trilogie, musela ho závěrečná scéna dojat! 85%. | Průměr 83% (4*) |

Dalo by se říci, že se jedná o klasický teenage film z táborového prostředí, ovšem svojí technickou stránkou by mohl konkurovat kdejakým kultům!

Opět příjemná a doufám, že závěrečná kmotrovská záležitost, která mě opět zaujala. Teď už vím proč je jméno Al Pacino tak zvučné, předvedl excelentní výkon ve filmu, který je jednoznačně kultem devadesátých let mezi gangsterkami. Samotný příběh mě sice neoslnil tak jako první díl Kmotra, který je bezesporu revoluční film ve světové filmografii a mohl za to neuvěřitelně charismatický Marlon Brando. Ale třetí Kmotr se mohl pochlubit nejemocionálnějším závěrem. Kdo prožíval od srdce všechny životní osudy Corleonovi rodiny ve fenomenální, třídílné trilogie, musela ho závěrečná scéna dojat!

TOP 10: Hanebný pancharti aneb smrt Hitlera po Tarantinovsku! Bravůrní jízda jak se patří již od útlého počátku. Nelze ani slovy vyjádřit jak moc jsem tento zářez do světové kinematografie hltal plnými doušky. Užíval jsem si každou scénu, nervy aktivně pracovali a srdce bušilo o sto šest. Nikdy jsem si snad tak neužíval brutální (gore) scény jako u Panchartů. Tarantino je režisér s velkým "R"!

Krátkometrážní snímek. Po shlédnutí Lego příběhu, ze kterého jsem byl nadmíru spokojen, jsem obejvil tento animovaný příběh historie LEGA. Krásně a dá se říct až pohádkově vylíčené problémy, strasti a samozřejmě i radosti z úspěchu v 17.minutové procházce historií LEGA. Nemám co více dodat, u lega jsem strávil dětství, krásné dětství !