F.W.Colqhoun

Nebudete mi to věřit, ale když jsem vás viděl poprvé, věděl jsem, že spolu budeme hrát karty. Ve Španělsku na začátku 60. musel být film bomba nejen ve smyslu pozitivního diváckého ohlasu. Svobodní od moci katolické církve si ale můžeme my sekulární diváci vychutnat kvality Viridiany střízlivěji a filmu to vůbec neškodí, naopak. Zvlášť proto, že se do Buñuelova nemilosrdného hledáčku patologií dostaly tentokrát nejen staří chlípní pošetilci, ale i cudné ženy a též velmi netradičně chudina. Popasujte se s tím. Film vlastně vyniká tím, že dokázal zlo identifikovat v každém. Že by styčný bod mezi Buñuelem a křesťanstvím?

Zatýkám vás ZA podezření z vraždy... Jak vidno, k natočení dobrého sci-fi nejenže nepotřebujete strašně moc peněz, ale nemusíte ani umět perfektně česky. Nebudu ale rýpavý. Tvůrce, který má tak rád Blade Runnera [2049] jistě nebude špatný člověk a taky bude mít i ambice a vkus.To představuje v prostředí současného českého filmu tak vzácný úkaz, že i z ne úplně originálního výsledku je možno mít hodně velkou radost. Navíc toho prvotřídního je ve filmu hodně: Výprava, těžící nejen z trikových technologií, ale skvěle zvolených lokací; obsazení stavějící nejen na provařených jménech (Hádek, Dobrý, Vlasák), ale i méně známých tvářích a dalších kvalitách (netuctově krásná, prsatá a chladná 'replikantka' Mohylová); hudba, kterou Šléškovi nezkazili ani Vladimir 518, ani emo-pro-staré Debussy. Z motivu zálohování šlo vytěžit o hodně víc (jako pojistku proti smrtelnosti to ve funkční rovině kupodivu nikdo nezpochybňuje), ale nechtějme modré z cloudu. Aha, statečná jízda na červené vlně smrtelnosti...

FINISH LINE Největší evropský filmový milovník Ameriky Wim Wenders vidí, že se po 11. září děje něco nehezkého. Strýčka Paula, pochroumaného oranžovým agentem ještě v době, kdy byl růžový, teroristický útok Al-Kaidy dorazil: Se svou otlučenou dodávkou, napěchovanou 'hitech' vybavením (kamera zaznamenávající na VHS, vysílačka s dosahem 20 mil a teleskopický obušek), brázdí jako kříženec Travise Bicklea a Bruno Ganze ulice a očumuje podezřelé existence v turbanech. Stižený zvláštním druhem slepoty registruje všude místo úpadku, bídy, podfinancovaných služeb pro bezdomovce příznaky spiknutí proti Spojeným státům. Wenders jako obvykle drží opratě režie volně, navozuje pocit a atmosféru. Obrazová poezie volného verše zůstává, ale mezi řádky ale místo pohodového celuloidového zevláctví (Alice ve městech, V běhu času), čteme digitálně chladné následky národního traumatu. Beznadějné vyznění vyvažuje Leonard Cohen, Travis a trocha naděje v různými agenty nezasažené mládí.