Dreadd

Godzille status ochránce lidstva velmi prospívá, tentokrát nejenom, že se vydává zachránit Japonce přímo z natáčení Sesame street, ale je i pod silným vlivem antropomorfismu a její bezeslovná komunikace s Jet-Jaguarem je více než výmluvná. Ani tento film nevyniká svou technickou kvalitou, naopak, technicky je na tom hodně bídně, triky jsou stále stejné a pořád na hranici dostatečnosti, stejně tak děj se příliš neinovuje. Ovšem dokud Godzille vydrží ona absurdní komičnost, která stála u zrodu kultu, lze odpustit menší a možná i větší nedostatky.

Nemá smysl zde někomu vnucovat jakékoliv politické názory, každý si musí udělat svůj názor když vidí Miroslava Šloufa, který byl celou dobu prohlašován za nadobro odděleného od Zemanovy dělohy, jak nejdříve úplně náhodou navštíví zabíjačkové hody ve stejné budově a později se slzami v očích připíjí na vítězství nynějšího prezidenta. Nemluvě o zneužití Havlovského hesla pravdoláskařství prostřednictvím předchozího prezidenta, ale to už se dostávám stále dál a dál od samotnému dokumentu. Nemyslím si, že by přinášel jakékoliv pikantní či kontroverzní zákulisní informace a mohl by posloužit leda k tomu, aby otevřel oči nějakému zabedněnému občanovi, který bezvýhradně věří mediálním obrazům lidí a konečným produktům televizních stanic, které mají s představeními Davida Copperfielda více společného, než by se mohlo zdát. Nebo jako varování pro kameramany. Navíc nijak neskrývá svou jednostrannost, první kolo se odbude během deseti minut a zbytek je věnován především jednomu kandidátovi, možná druhý neposkytl tolik zajímavého materiálu. Nebo se páni dokumentaristé až příliš nechali unést vlastními přesvědčeními.

Nevím komu připadal příběh Jacka Rozparovače (nebo aspoň známé a ověřitelné fragmenty jeho příběhu) natolik slabé a filmově neperspektivní, že cítil potřebu k nim dotvořit drogově závislého detektiva (sám Frederick Abberline je postava reálná, avšak pravděpodobně neměl tolik v lásce opium a netrpěl neustálými šamanskými předpověďmi), neskutečně lacinou love story mezi ním a zrzavou irskou prostitutkou a vůbec cokoliv posouvat do surreálna. Místo prolévání litrů absinthu smíchaného s krví by si slavný vrah zasluhoval spíše holmesovský svět nasáklý vůní tabáku, plný chladného, racionálního uvažování. Jakkoliv je absurdní cokoliv jemu podřizovat. Rovněž mi nepřijde šťastné strukturovat příběh tak, že již od začátku jasně směřuje k odhalení vraha, přestože každý znalý alespoň základních fakt o případu ví, že nikdy nebyl dopaden a snaha skončit nakonec až u zrady v nejvyšších kruzích snad pramenila z nenaplnitelné touhy po největším příběhu jaký kdy spatřilo stříbrné plátno.

Herecká solituda nedostižitelného Johnnyho Deppa představuje jednu z nejlepších reklam pro knihu co byly kdy natočeny. Může se zdát, že na dvouhodinový snímek je materiálu málo, ovšem roztahaně nepůsobí ani chvíli, naopak je čas využit velmi promyšleně k budování hutné atmosféry, obrazem i zvukem, která je spolu s tématem největším lákadlem. Co však paradoxně nejvíce zaostává, je záhadovost. Příběh je sice ze své podstaty obalený tajemstvím, ale je ve skutečnosti vyprávěn dosti jednoduše a v ději se těžko hledá nějaké větší mysterium, protože zásadní momenty jsou pro kdekoho jednoduše domyslitelné. Žádné nadšení jsem nepocítil ani u samotného závěru, ostře kontrastuje se zbytkem filmu a působí velmi lacině, nemluvě o tom, že úplný konec je pouhá z nouze ctnost.

„Já vím, jak vstoupit do komnaty snů.“ „Jak? Mluv!“ „Mám od ní klíč.“ „Ano, a jak vypadá?“ „Je neviditelný.“ „Takže ty jej opravdu máš!“ Barbarella, pětihvězdičková vesmírná pilotka a neukojitelná nymfomanka z duhové planety Země, kde se nyní lidé zdraví slovem „Láska“, se vydává na nezapomenutelné dobrodružství za nalezením zlého vědce Durana Durana, který místo sluníčkového dne na Zemi dává přednost stavbě pozitronového paprsku kdesi ve vesmíru. V mnohém připomíná o 11 let mladšího a fyzicky méně přitažlivého Flashe Gordona, ovšem veškerou jeho absurditu obsahuje na druhou. A přitom není k zahození ani technicky, například úvodní scéna simulující stav beztíže, jednoduše tvořená vleže na zemi, je zahraná skvěle a kazí jí jen pár detailů, odhozenému oblečení se totiž nechce moc vznášení simulovat. Barbarella představuje chvílemi stereotypní blondýnku v nesnázích a především objekt sexuální fantazie, jelikož se nadřízeným hlásí zásadně nahá a kromě své mise se intenzivně věnuje i objevování vlastní sexuality. A její vesmírná loď má chlupaté zdi!

Roll up for the Mystery Tour! Film, který nelze dokonale pochopit pomocí legálně dostupných prostředků, představuje jeden velký videoklip ke stejnojmennému albu. Hudbě není co vytknout, některé skladby z Magical Mystery Tour představují vrchol jejich psychedelického období a album jako celek je minimálně nadprůměr. A pokud budete i film vnímat hlavně pocitově, lze si ho užít téměř stejně.

Docela mě překvapilo již u Báječných mužů na létajících strojích, jak je možné, že taková ryze britská komedie leží poměrně nepovšimnutá a u jejich pokračování to platí dvojnásob. Přitom tvůrčí tým zůstal naprosto beze změny a znovu se zde objevilo i pár Báječných mužů, například Terry-Thomas si zahrál svého syna. A povedlo se jim skvěle se adaptovat na čtyřkolová vozidla. Zachoval se i komediální ráz a postavy vycházející z národnostních stereotypů, stejně tak i technické zpracování je opět kvalitní, ovšem trochu drhnou některé gagy, pár se jich až příliš opakuje a na některé zase nezbyl čas. Rozhodně bych však kvůli tomu tyhle nádherné stroje nezatracoval.

Filmařsky naprosto příšerná syntéza 300: Bitva u Thermopyl, Souboje Titánů, Gladiátora a Matrixu s nulovou historickou hodnotou představuje to nejhorší, co jsem zatím z produkce HBO viděl. Souboje mačo gladiátorů plné slow motion jsou kýčovité a komiksové v tom nejhorším slova smyslu, litry krve stříkají všude kolem, ale všichni jsou nesmrtelní dokud režisér neřekne jinak. Najdou se sice i světlejší momenty, zodpovědně se například přistupuje k hlavní postavě (a k ženským castingům), ale nic co by vyvážilo odporný vizuál.

Navzdory poutavému názvu a skvělému plakátu bylo zpracování chvílemi až diletantské. Předně samotné ústřední téma je nakonec tématem vedlejším, nečekejte nic ve stylu krásnější Gojiry. Téměř celou dobu se jedná o manželské drama, které se náhodou vyřeší za pomocí podivného ducha mimozemské straky létající v bílé kouli mezi planetami. Těch pár minut, které jsou skutečně věnovány obrovské pomstychtivé krásce sestávají z pár velmi slušných záběrů pomocí zmenšenin, ale občas je použita dvojexpozice, která maso a kosti transformuje do spirituálna a chvílemi kvůli své průsvitnosti i nabourává prostorovou uvěřitelnost scén. Nemluvě o tom, že se režisér zoufale vyhýbal umístit do jednoho obrazu obry a cokoliv dalšího a papírová ruka by neobstála ani při srovnání s mnohem mladšími filmy.

Filmů o komunistické represi mnoho bylo a ještě mnoho bude, až by se mohlo zdát, že téma už dávno vyčpělo a všichni jsou jím překrmeni. Ale rudá hvězda stále zvedá mnoho lidí ze sedadel a pokud filmaři toto téma zpracovávají proto, že k němu mají říct ještě něco nového nebo touží zdůraznit co už jednou řečeno bylo a nezneužívají ho jakou pouhý nástroj na vydělávání, nelze jim nic vyčítat. Navíc těžko budeme hledat téma na filmy tohoto typu jinde než u StB, protože točit zde cokoliv o amerických nebo britských tajných službách by byl nesmysl a vymýšlet fiktivní prostředí by nemělo příliš velké účinky. Ovšem zde došlo ke zpracování tak bídnému, že nakonec všechny potenciální morální sdělení nemohou být slyšet přes proud tekoucí vody. Samotné vyprávění je nesmyslné, příběh příliš nedrží pohromadě a zbytky soudržnosti úspěšně rozbíjí režisérova vize. Například zde najdeme mnoho erotických scén, ale proč? Je snad povinnost mít v dnešních filmech nějakou erotiku? Žádný význam jinak nemají, jedna z nich sice dvakrát poslouží gagu, ale scéna s nevěrou, kde byste automaticky předpokládali nějaký zásadnější význam, je přiškrcena v obou směrech, kterými se mohla vydat. Není ani možné vyextrahovat nějakou počáteční ideu stojící za filmem, protože chvílemi se neví, o čom to ten slovenský režisér točí. Jestli vypráví příběh mladíka, který se dostal do spárů StB a snaží se napáchat co nejméně škod či snad komunistické chiméry, která ráda ničí lidskou inteligenci nebo snad jen ukazuje radiotechniku z šedesátých let a tehdejší velmi vyspělou výrobu brýlových obrouček?