tenebrae86

Hraný mondo dokument, kde nás Laura Gemser v roli Emanuelle provádí (nejen) nočními kluby z celého světa a přibližuje místní sexuální nezvyklosti a extravagance. Soft erotika se zvířaty, přeměna pohlaví během kouzelnického čísla, škola sexu... Zkrátka ukázky nevídaných bizarností, u kterých jsem se hlavně zasmál, ale najde se tu i několik drsných sekvencí z různých domorodých rituálů, kde se pro useknutou hlavu či genitál nejde daleko. Navíc skutečné obětování kohouta, při zajímavém rituálu macumby. Obsah tedy dostatečně zvrhlý, vtipný a za hranou běžné divácké snesitelnosti, aby mě to jako fanouška těchto ujetých italských filmů bavilo. Režisér Bruno Mattei natočil většinu materiálu, přidalo se pár scén z filmů Joe D'Amata a několik málo záběrů ze skutečných mondo dokumentů. Celkově příjemné překvapení.

Poslední díl Černé Emanuelle je takový slabší odvar toho předchozího, což byl WiP film Violence in a Women's Prison z roku 1982, který režíroval Bruno Mattei a mám dojem, že některé scény se točily souběžně právě s tímto filmem. Později projekt zřejmě dotočil Caudio Fragasso a celek tím podle mě hodně utrpěl. Snímek je strašně nevyrovnaný, zábavné scény se střídají s debilními, v jednu chvíli jsou herci jakoby nepřítomní, načež začnou v jiné scéně až trapně přehrávat a často se tu někdo snaží neúspěšně napodobit D'Amata. Jasně, Bruno měl taky své mouchy, ale Fragasso je opravdu tvůrce bez jakékoliv sebereflexe. No snažil jsem se na to dívat co nejvíce nekriticky, ale na filmy o Emanuelle z roku 1977 to nemá ani náhodou, úplně to pozbylo všechny umělecké hodnoty. I sexploitation a sleazy prvků výrazně ubylo, Laura se dokonce ani nesvlékne a soundtrack tentokrát taky za moc nestojí. Kdybych chtěl nutně srovnávat, musel bych s hodnocení asi níž. A to já nechci, takže raději vypíchnu pár překvapivě krvavých scén, brutálních přestřelek a uspokojivé množství pokleslé zábavy. Jako osmdesátkový akční trash to není úplně k zahození.

Oficiálně předposlední reportáž přivádí už "lehce" ojetou Emanuelle do ženské věznice a zdá se, že si tentokrát naše hrdinka ukousla až příliš velké sousto. Bití od dozorkyň, mučení, v jedné scéně je dokonce téměř sežrána zaživa krysami, a pak další mučení, otrava jedem, znásilnění. Zkrátka Emanuelle tu dostává opravdu zabrat a Lauru Gemser tak neuvidíme ani jednou se usmát. Což je trochu škoda, protože úsměv je to, co se mi na této indonéské herečce líbí. Nevadí, líbily se mi tu i jiné věci. Režie tentokrát proslulý mistr trashe a tvůrce těch nejpokleslejších braků Bruno Mattei aka Vincent Dawn, takže o zábavu je postaráno, i kdyby šlo jen o nechtěný humor na úkor tohoto svérázného tvůrce (myšleno v dobrém). Scénář a dialogy jsou tady až kouzelně debilní, některé herecké výkony k popukání, ale i to jsou věci, které mám na těchto obskurních filmech rád. Člověk u toho nesmí ani vteřinu přemýšlet, jinak to nemá cenu. Přesně jak to známe z klasických komedií... ehm, teda hororů Krysy: Noc Hrůzy nebo Zombie: Ostrov Smrti. No nebudu si už ze strýčka Bruna dál utahovat, o mrtvých jen dobře, takže... Film kromě srandovních hlášek, nepovedených kreací a logických nesmyslů obsahuje i chytlavý synth-rockový soundtrack, ale hlavně funkční a divácky vděčné standardy subžánru WiP, jako je hrubé násilí na ženách, samoúčelná nahota, ponižování, mučení a další zvěrstva, zkušeným Matteim natočeny s citem pro tento dekadentní styl. Vše navíc korunováno naprosto obludným sleazy feelingem v některých (nejen) erotických scénách. V první půlce mi bylo skoro až blivno a když došlo na holčičí bitku v rozlitých lidských exkrementech, nestačil jsem doběhnout pro pytlík na zvracení. Tak pokud se rozhodnete na tenhle film kouknout, neudělejte stejnou chybu jako já a dopředu se připravte ;).