borboleta

Nestává se často, aby byl film stejně dobrý jako jeho knižní předloha, a jen naprosto výjimečně se stane, aby byl film dokonce lepší. Spalovači mrtvol se to povedlo a i když kniha je dobrá, on ji ještě mnohonásobně přeskočil. Atmosféra je naprosto děsivá, práce s rybím okem dodala filmu další rozměr a scéna, kdy Karel Kopfrkingl oběsí svojí ženu, je pro mě nejmrazivější a nejděsivější filmovou scénou vůbec. Rudolf Hrušínský je naprosto excelentní.

Film, který můžu vidět třeba tisíckrát stále dokola a nikdy mě neomrzí, je to absolutní špička po všech stránkách... vždyť život je jako bonboniéra...

Jednoduše svěží, vtipná, barevná, příjemná a roztomile animovaná pohádka. Vůbec mi nevadí, že děj je naprosto předvídatelný, pro mě je to odpočinkový film, který si pustím po těžkém dni, když nechci příliš přemýšlet a chci mít jistotu, že všechno dopadne dobře. Jen ty písničky mě zas tak moc nebraly.

V True Blood člověk najde skoro všechno negativního, na co si jen vzpomene, je tu krev, násilí, drogy, sekty, exorcismus, romantika, sex upíří, homosexuální i skupinový, pobíhají tu různé potvory – upíři, víly, čarodějnice, vlkodlaci, pumodlaci a další x-dlaci. Všechno tohle dohromady tvoří guláš, který se pro mě stal naprosto návykovou záležitostí a který mě baví tak, že mu odpustím i občasné slabší dějové linky. Nejlepší na True Blood je, že děj, postavy i typologie života upírů a další věci jsou do detailů promyšleny, všechno s něčím souvisí a třeba i o dvě série později je dovysvětlena starší událost. Dalším tahounem seriálu je (alespoň pro holčičí část diváků) postava upíra Erica Northmana, od něho bych se nechala s radostí i kousnout... a úvodní znělka Bad Things je pro mě nejlepší seriálová znělka vůbec. Hodnotím zde ale jen první tři série, později šla úroveň tak dolů, že od páté série se na to už nedá dívat vůbec.

Výprava precizní, citlivá práce s 3D efekty, krásné po výtvarné stránce. S dějem je to ale podstatně horší, předvídatelný a pro mě nepříliš zajímavý příběh, ze kterého mám pocit, že už jsme ho někde viděli, je plný spousty klasických klišé a samozřejmě zde nechybí výchovná složka. I když to by toho člověk už chtěl moc, aby bylo dokonalé ve filmu úplně všechno. Každopádně dívat se na pěknou 3D džungli, kde avataři roztomile mávají ocasy, by mi stačilo jen dvě hodiny, ne skoro tři.

Tohle je fakt jízda! Doporučuji sledovat uprostřed noci s několika pohodovými kamarády a dostatečnou zásobou alkoholu.

Kouř se dokonale vymyká průměrnosti, drsná socialistická realita se utápí ve výrazné zakouřené atmosféře, svérázném humoru a místy až bizarních scénách. Je to ujeté a značně přemrštěné, ale přesně takové se mi to líbí. A jakmile se objeví Arnošt se svojí diskotékou není to už jen fajnový, pak je to prostě boží.

Moc jsem nepochopila vývoj hlavní postavy – proč by se měl její charakter ke konci zlepšit, když ji během filmu nepotkalo absolutně nic, kvůli čemu by si měla cosi uvědomit a zmoudřet. Postava Elizabeth mi obecně sympatická moc nebyla a to i přesto, že za jiných okolností mám tendence nefandit zrovna klaďasům. V tomhle případě je mi naopak hlavního otloukánka filmu – snaživé zrzavé učitelky, které by se měli diváci škodolibě smát, fakt líto. Pár trošku vtipných okamžiků by se tu našlo, například Justin Timberlake hraje relativně legrační roli, ale v rámci celého filmu jsou to jen světlé výjimky a jen kvůli nim to nemá cenu.

Tento film je velice težké hodnotit hvězdičkami, protože je úplně mimo jakákoliv měřítka. Sama tento film vnímám značně nejednoznačně a nejsem si úplně jistá, jak si ho vlastně přebrat. Prostitutky přednášející o svých zkušenostech nebo zvrácená svatba mohou být svým způsobem zajímavé obrazy. Do teď jsem nikdy netušila, kam až lze ve filmu zajít. Vím ale zcela jistě, že Saló už skutečně nikdy, nikde a za žádných okolností opravdu nechci vidět. A to, co jsem v tomhle filmu viděla, chci co nejrychleji vytěsnit ze svojí paměti. Nedívejte se na to.

Pár minut potom, co jsem zkoukla Requiem za sen, mě přišel spolubydlící poprosit o aspirin a já mu ho nechtěla dát. Je to snad jediný film o drogách (nebo spíš vlastně o závislostech), který by mě od nich odradil. Taky si nepamatuju, kdy jindy bych byla po závěrečných titulkách natolik psychicky vyšťavená, jako u tohoto filmu. Největší zásluhu má na tom má naprosto odzbrojující finále (ostatně Aronofsky snad ani jiná neumí) a samozřejmě také výkon Ellen Burstyn.