padina

Po praštěném Elysian Kingdom z první série tvůrci vyplodili cosi ještě mnohem strašně strašnějšího. Dokonce i horšího, než bych při svém pesimismu čekala. A přitom to mohla být tak emotivní kapitolka! ---- Jediné dva světlé okamžiky: 1) Chapel/Spok - vyřešeno - SLÁVA!  ---- 2) Zmíněna Carol - příjemná reminiscence. ------ Ovšem  brežněvovsky obočnatý Kirk mi vadí velice i se svým bráchou vzhledu Milouše ze Saturnina. V alternativních realitách byl alternativní vzhled částečně, ač jen nepatrně, přijatelný. Ve "skutečném světě" je pro mě nesnesitelný. --- A La'an budou muset asi utopit jako Tashu, aby Jima navždy neklofla. --- Závěrečný heroický sbor už jen dílo zkázy dokonal, chyběly jen jazzové ručičky.  ---------- P.S. Pořád mi vrtalo hlavu, co mi připomíná Spockovo "I am ex" - a už to mám - Kukurovo "Nech brouka žít".

Něvěřila jsem těm negativním hodnocením…, tak jsem se přesvědčila. Opravdu, stupidnější už to asi být nemohlo. Snad kromě Old Surehanda.

Zdlouhavé, nudné, vyumělkovaně rádoby dramatická atmosféra zabíjející veškerou atmosféru, nadřazenost formy nad obsahem, prázdné, a navíc nelogické. Nahlédnutí do budoucnosti by se ještě dalo přijmout. Ale skutečně fyzické odcestování časem prostřednictvím snu? Trapný nesmysl.