Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (467)

plakát

Pokojný bojovník (2006) 

The journey is what brings us happiness, not the destination. Zavřu oči. Ustálím tok myšlenek. Neuspořádaný proud. Ty chaotické peřeje, co dennodenně určují, kterým směrem se vydám. Klidná hladina. Věci se vyjasňují. Nevýznamné myšlenky klesají ke dnu, ty podstatné vyplouvají na povrch. A já mám přehled. Zní to naivně? Zní to směšně? Fakt, jak to zní, nevnímám. Ten klesá ke dnu. Závist. Přál bych si jednou nemoci usnout. Vstát a vstoupit do černé venkovní tmy. A v té temnotě se nechat oslnit neonovým světlem zapadlé benzínky. A vstoupit tak nevědomky na cestu vnitřního poznání. Učebnicový příklad výhry obsahu nad formou od druhé poloviny chytá za srdce a při majestátním závěru Vám ho vytrhne z prsou. A vy se díváte přímo sami na sebe. Opakovaná projekce zatlačila neuspokojený dojem prvního zhlédnutí a má mysl se mohla plně soustředit na děsivě hluboké filosofické podkreslení. V pravém slova smyslu, neboť pokud se právě neodehrává, stejně slídivě doznívá v hlavě a mizí až během nástupu další. Není to něco, co by mi změnilo život. Jen se mi líbí myšlenka, že by mohlo. Ještě si s ní pohraju. A skončím s ní, až si přečtu knihu. "Where´re you?" "Here." "What time is it?" "Now." "What´re you?" "This moment." Nejlepší soundtrack z filmu 90%

plakát

Pěst Ježíšova (2012) 

Ježíš zjišťuje, že umí oživovat zesnulé. Jen s malým vylepšením. Z oživených se totiž stávají zombie, kteří dokážou přenést nákazu během pikosekundy a zároveň se při pouhém dotyku rozpadnou za doprovodu mohutného výbuchu oranžové krve. Když se přenesu přes náboženskou kontroverznost a pousmání hodné gore, se kterým se u krátkometrážních filmů musí počítat, byla to poměrně zábava. Ke konci nadšení mírně opadává, ale stejně se v té řežbě najde i pár světlých momentů v podobě černého humoru. Chudák slepec s leprou pobavil asi nejvíc. Mimo jiné se i dozvíme, že na Blízkém východě se potulovali kovbojové, jak rozdvojit ryby nebo jak z kostry udělat motorovku. 70%

plakát

Lullaby (2009) 

Velmi povedený a do detailů propracovaný komorní hororový kraťas. Mladá studentka si chce během psaní své práce přivydělat, a tak hlídá malé miminko v odlehlém domě, kde bude mít na svou práci klid. Není ale jediná, kdo se o něj bude chtít postarat. Samotné téma má již samo o sobě grády, ale společně s povedenými maskami a plíživou kamerou po rozlehlém domě to dostává tu pravou šťávu. Na tak krátkém prostoru se stačilo rozvinout i několik menších zápletek a zakončení bylo neuvěřitelně mrazivé. Zkrátka co všechno nedokážou odstartovat malé věcičky. Takže plný počet nedávám jen z toho důvodu, že chování hlavní aktérky v jedné scéně bylo tak padlé na hlavu, až se mi chtělo brečet. 80%

plakát

Din of Celestial Birds (2006) 

Spirituální psychedelická záležitost, na kterou je potřeba správná chvíle s tím pravým rozpoložením. ? %

plakát

Fighter (2010) 

Zbožňuji tyto filmy. I přes velkolepý příběh je zpracování komorní, celý děj se nese v jakémsi pozvolném melancholickém rytmu a co schází na blockbusterovském vizuálu, to vydatně kompenzují herci. Jeden lepší jak druhý, během hádek jsem jen hltal očima každé slovo a každičký výraz. Klasická boxerská zápletka se větví do menších, řešících vztahy mezi lidmi, které upřednostňovat, jakým dávat přednost a kvůli kterým se jiných vzdát. V rozrůstající síti těchto vznikajících přátelství a nenávistí je začleněna i drogová problematika, která celkový dojem posunuje o úroveň výše. Smysl pro vžití se do role Christiana Balea se stává pomalu nepopsatelným, se svým umem zraje jako portugalské víno. Tudíž nebýt oslavného závěru Viva America, tak bych šel pravděpodobně s hodnocením výše. Nejlepší soundtrack z filmu 80%

plakát

Atlas 4D (2010) (seriál) 

Discovery, jako největší konkurent National Geographic, vytvořilo vynikající zeměpisné dokumenty s očekávanou britskou kvalitou. Nádherné záběry panenské přírody jsou doplněny o unikátní animace nejen již vyhynulých tvorů, ale i procesů formování Země. Informační obohacení je neuvěřitelné. 1. díl Dozvídáme se o vzniku lidstva a jeho přizpůsobování drsné africké přírodě, dále jak ledovce, sopečná činnost a eroze formovaly toto prostředí i o bizarních tvorech, které svou adaptací dokáží zaskočit i zkušené zoology. Aneb proč je hovnivál jeden z nejdůležitějších obyvatel Afriky. Dech beroucí výjevy vulkanických erupcí a největší migrací zvěře na Zemi se se svou impozantností těžce předhánějí a člověk nestíhá hltat očima každou vteřinu. 3. díl Tento díl pojednává nejen o vzniku Středomoří a o jeho podnebí, ale i jak pomáhalo či znepříjemňovalo život nejrůznějším civilizacím. Jak člověk objevoval taje a skryté síly tohoto hostinného podnebí a jaké útrapy tato zvědavost nesla. Vnáší světlo na zdánlivě jasná fakta, od materiálu tvořícího největší antické stavby, až po pravý původ zdánlivě zdejších plodin. Dle mého názoru je i přes obrovskou kvalitu ale nejhorší, jelikož zaměření na přírodu se přesunulo na lidstvo. Což není špatně, jen v mých očích už dokument není natolik zajímavý. 80%

plakát

The Beauty Inside (2012) (seriál) 

Jediné co musíte udělat před sledováním tohoto seriálu, je vypnout mozek. A sledovat srdcem. Když se vymaníte z obvyklého přemýšlení, nebudete hledat nedostatky a nelogičnosti a poddáte se kouzlu příběhu, je to něco neuvěřitelného. Tvůrce se ani v nejmenším nezaobírá nějakým vysvětlováním otázek tohoto originálního, avšak velmi ošemetného tématu a soustřeďuje se v krátkém čase výhradně na dějovou linii. Sbližování okouzlující starožitnice s 59 různými osobami nabírá od noci v muzeu smyslné kouzlo a při nevídaně rychlém konci jsem jen bezmocně lamentoval, proč nebyla upřednostněna alespoň trochu delší stopáž. Relativně banální příběh se totiž zaobírá značně subjektivním problémem - Jak velkou roli hraje zevnějšek a to, co si nosíme uvnitř sebe samotných? Obecné odpovědi se dočkáme. Lidé říkají, že soudí podle toho, jaký je člověk uvnitř. Je tomu ale většinou naopak. Aby ne. Jak můžeme soudit něco, co není vidět. Každý si ale musí tu svou odpověď naleznout sám. Uvnitř sebe. A nezapomenout zapnout mozky. 80%

plakát

Den konce světa (2005) (TV film) 

Beru v potaz, že se jedná převážně o dokument, avšak zpracování snad hůře dopadnout nemohlo. Špatné efekty bych mohl pominout, ale zbytek určitě ne. Jedná se o naprostý opak amerických katastrofických filmů, bohužel je zavedený do extrému. Absence hudebního podkreslení společně s neuvěřitelně monotónními monology reportérů a chladný postoj všech herců (nikdo mi nenamluví, že to byla vždy "tichá hrůza") způsobily, že snad nic víc jedno mi nikdy nebylo. Suché konstatování, To je hrůza, během devastace New Yorku obří tsunami vyznělo tak, jakoby zpravodaji záleželo více na jedné z deseti nově postavených pískových báboviček uprostřed stáda slonů. Za nápad a úryvky z dokumentů, z kterých se měl sestavit celý "film", jsou ty dvě hvězdy, ale zklamání je neuvěřitelné. Informační obohacení, vyjma částice Strangeletu, bohužel také mizivé. Jinak osobně se přikláním k teorii zničení Země samotným lidstvem, ať už cyklotrony či spíše jaderným arzenálem. 40%

plakát

Tanec s vlky (1990) 

Úspěšnější režisérský start, než-li debut ověnčený sedmi Oskary, si lze asi jen těžko přát. Plný počet mu ale dát nemohu. A to z jednoho prostého důvodu. Snaha tvářit se navenek neuvěřitelně smutně a dojemně v některých místech bohužel zabíhá za hranice (mé) únosnosti. Spoiler! Kupříkladu při unesení vojáky v závěru filmu a následném osvobozování a bezmilostném vraždění věznitelů bych vsadil boty na to, že drtivá většina diváků držela palce kamarádům Indiánům. Uslzená hudba, která je jinde parádní, totiž vychytrale upoutává pozornost a člověk tak nevěnuje ani jednu myšlenku na pohled z druhé strany, té "špatné". Když totiž vezmeme v potaz, že ne všichni vojáci jsou zapřísahlí nepřátelé Rudochů až za hrob a nebyli by tím pádem na chudáka Kevina tak zlí, pak osvobozování by nabralo úplně jiné obrátky. Jak můžeme totiž fandit někomu, kdo zabíjí uniformované vojáky, konající pouze svou povinnost? To vůbec nedává smysl. Konec spoileru! To jen něco málo k zamyšlení, jinak se jedná o bezchybnou filmařinu a dojetí nad sbližování rozličných a znepřátelených kultur značně umocňuje monolog předčítající z deníku. P.S. McDonell je jako Indiánka sexy až to bolí. Nejlepší soundtrack z filmu 70%

plakát

Pán prstenů: Dvě věže (2002) 

Mračna Mordoru se houfují a pomalu, ale jistě se přesouvají nad zasluněnou Středozem. Celý díl se nese v tomto duchu. Potemnělý, zdánlivě beznadějný a plný krve a násilí. Na širých pláních se objevují nové postavy na obou stranách a vytváří spolu neuvěřitelně složitou pavučinu vztahů. Láska. Aragorn se dostává do romantického milostného trojúhelníku s andělskou elfkou Arwen, které dal nedobrovolně sbohem a dětské tvářičce Eowyn, s níž by se ale co se týče odhodlání a odvahy mohl měřit i on sám. Přetvářka. Slabý král s otrávenou myslí je pouze loutkou slizkého Grimma, který stojí mezi ním a jeho úhlavním nepřítelem. Přátelství. Nerozlučná hobití dvojka ztřeštěnců Merry a Pippin se dostává do spárů situací zlomeného enta Stromovouse a na jejich společné cestě je zážitky stmelí více, než by bylo možné napsat. Nedůvěra. Bezpochyby nejzamotanější situace mezi aktéry v celém filmu. Zkušenostmi ošlehaný Gollum zasévá pomocí menších zákeřností nesvár mezi zdánlivě nerozdělitelnou dvojku hlavních Hobitů a slastně se jim se svým schizofrenickým druhým já za temných nocí vysmívá. Úsměv vyvolávající, šťastná atmosféra prvního dílu se zde tedy přehoupává na temnou stranu, a ty největší bitvy, jaké kdy spatřily světlo světa, dostávají tu pravou příležitost se uskutečnit. Osudy protagonistů tedy visí ještě na tenčím vlásku a jejich útrapy se v divákovi promítají téměř stejně, jako na nich samotných. I know. It is all wrong. By rights, we shouldn't even be here. But we are. It is like in the great stories. The ones that really mattered. Full of darkness and danger, were they. And sometimes you didn't want to know the end. Because how could the end be happy? How could the world go back to the way it was, when so much bad things had happened? But in the end, it is only a passing thing, this shadow. Even darkness must pass. A new day will come. And when the sun shines, it will shine out the clearer. Those were the stories that stayed with you. That meant something, even if you were too small to understand why. But I do understand. I know now. Folk in those stories had lots of chances of turning back, but they didn't. They kept going. Because they were holding on to something. lll SE version done lll Nejlepší soundtrack z filmu 100%