Okara

Tak na Whale Watching Massacre jsem se velmi těšil už z toho důvodu, že jsem nedávno na Islandu měl také možnost zhlédnout tyto úchvatná stvoření. Takže jsem byl samozřejmě velmi zvědavý, jak se s tím islandští tvůrci poperou. Námět, i když originální, totiž značně zaváněl neúspěchem. Když ale přimhouřím oči nad špatnými hereckými výkony (především ten černoch je katastrofa sama), vygradované v nepochopitelném předzávěru, tak jsem velmi spokojen. Překvapený jsem se totiž dočkal v podstatě všeho, co jsem očekával. Má to napětí, slušnou zápletku a také povedené efekty. Mrazivé prostředí okolního moře podtrhuje hrůzu naháněných obětí a některé scény, jako harpunování, se mi vryly do paměti jak z nějakého kultovního snímku. Také se mi dost líbilo, že scénář neopomněl i charakterovou proměnu lidí v krajně nouzových situací a člověk se i uchechtne, čeho jsou lidé pro přežití schopní. Pár drsně se tvářících se zvratů sice žádné překvapení nevyvolaly, ale jinak jsem se dost pobavil. Nepopírám, že jsem tolerantní a ovlivněn návštěvou místa děje, ale u mě je to na silnější čtyři hvězdy. Nejlepší soundtrack z filmu 80%

Párkrát jsem si všimnul, že tento film běží v televizi, ale zdejší hodnocení a názory mne značně odrazovaly. Dnes jsem již ale neodolal a naivně doufal v další podhodnocený snímek. No, většina má stejně vždycky pravdu. Cry Wolf se tváří zvenku děsně důležitě a hraje si na ohromující, vypointovaný horor. Scén, kdy si ale naprosto protiřečí a člověk se najednou dívá na teen komedii nebo déčkovej thriller, je až moc. Toto špatné zpracování ještě umocňují herecké výkony na prst do krku. Jediné, za co přihodím hvězdičku, je ta nadstavbová pointa, která ale nevyrazí dech. Takže s tímto hodnocením o sobě můžu prohlásit, že jsem ještě dost tolerantní. Nejlepší soundtrack z filmu 40%

Nejlepší film roku 2012? Pche, westerny v lásce nemám a bál jsem se, že Pancharti byli jen úlet zpět k mistrovství a nemám tedy čekat nějaký zázrak. Avšak (ne)rád se obracím a šťastný plavu s většinovým proudem. Je to tam! V plně obsazeném sále jsem se naprosto rozplýval a užíval si jak husí kůži, tak pocit ocitnutí se ve filmovém nebi. Raději si teď napíšu oslavný komentář a schválně jestli nadšení vychladne. Obavy z toho, že nemáte rádi western, hoďte s úsměvem za hlavu. Django se sice v tomto klasickém prostředí sice odehrává, ale tím výčet toho, co tento žánr a snímek spojuje, rychle končí. Hlavní soundtrack zasazený již do úvodní scény perfektně navozuje atmosféru ještě před skončením úvodních titulek a člověk se blažený připravuje na melancholickou ukázku režisérova umu. A ejhle, ani se nenaděje a už je tu klasický Tarantino se vším všudy. První části bez debat dominuje vynikající Waltz, jehož herecký um již musí být na vrcholu, neboť jinak se z něj ještě vyklube nejlepší herec vůbec. To, co dokáže předvést ve svém prostoru vyhraněném scénářem, jde zkrátka mimo mé chápání. Všechny jeho činy, od vlídného přivítání po necitelné masakrování, by se daly jednotlivě vyčíst jak z jeho hlasu, tak z výrazu. Pan herec. Foxx se ale v průběhu dostává do popředí a v poslední části naopak převládá on. Co je ale splněný sen filmového fanouška, je prostřední část, hlavní jádro filmu. Myslím, že nejde dost dobře slovy popsat, když se na scéně, z které doslova prýští charizma, spolu slovně utkají samolibý inteligentní Waltz, DiCaprio s fantastickou mimikou, podpořenou změnami nálad a vtíravý kariérista Jackson, když dialogy čerpají z jednoho z nejpovedenějších scénářů nové éry a to vše je podáno v Tarantinovském podání. Je to doslova splněný sen. Zapomněli jste na pocity z Pulp Fiction? Alespoň pro mne, jsou v této části zpět a ne-li s posilami. Tak neuvěřitelně rychlé střídání emocí, kdy se spokojeně smějete, vteřinu na to jste dojati, chvíli poté vystrašeni, následuje zhnusení a zakončeno opět úšklebkem? Tomuhle já zkrátka říkám dar od boha. A jako bonus si zde na své přijdou fanoušci všeho možného. Krve, hlášek, napětí nebo promyšlených dialogů obsahujících mimo jiné otázku otroctví nebo narážky na feminismus. Časová rovina se v průběhu místy odchyluje od chronologického postupu děje a v odbočkách sem tam něco vysvětlí nebo rozesměje. Jsem na sebe velmi zvědav, zda si po rozložení v hlavě hodnocení nerozmyslím, ale pyšně o sobě pochybuji. Vítej zpět v sedle Quentine! P.S. Tak dojem zůstává stále neuvěřitelně silný, opravdová filmová lahůdka. Nejlepší soundtrack z filmu 100%

Kontroverzní film jak v oblasti obsahu se zpracováním, tak s jeho výkladem a výsledným dojmem. Singapore Sling bych asi ocenil více, když bych se vrátil z týdenního hardcore fešistickýho večírku se třemi vraždami na kontě. Takhle jsem ale asi nedokázal dostatečně ocenit extrémně obscénní orgie zvrácené trojice, kde jsem měl možnost zhlédnout jak dekadentní paradoxy jako dvě načančané fifleny, lopotící se v blátivé jámě a blyštivé šperky mezi čerstvě vyvrhnutými vnitřnostmi, tak i sex s mumií, zvracení při souloži, prosení o bičování nebo lití vody trychtýřem do jícnu. Tak zvrácený ještě asi nejsem, abych si liboval v těchto realistických záběrech, ale nikdy neříkám nikdy a třebas se někdy k této šílenosti vrátím. Jinak ale chválím zpracování, které je neuvěřitelně syrové a dodává celkové vizáži ten špinavý, ošklivý říz a hudbu, která svou jemností kontrastně vrcholí u největších oplzlostí. Nad vynikajícími hereckými výkony jsem jen také nevěřícně kroutil hlavou a monolog hlavního aktéra často donutil zapojit mozkové závity. I přes to ale, že snímek cíluje pouze malou skupinu diváků, mi přijde zdejší počet hodnocení neuvěřitelně malý. Některým lidem bych ho pouštěl povinně. P.S. Některé nápady byly fajn, jako využití elektrošoků. 60%

Hned rychle raději uvedu, že pokud jste fanoušek tohoto filmu, tak mě mé hodnocení mrzí daleko více, než Vás. Opravdu jsem se snažil filmu oddat, zkoušel jsem se vžít do tohoto katastrofického, zdevastovaného prostředí. Ale ne. Nemůžu mít zkrátka rád film, který je primárně postaven pouze na katastrofické události. Neříkám, že evidentní úspěch získává pouze na ní, herecké výkony parádní (především McGregor, Watts místy přehrává) a uslzená hudba u "srdcervoucích scén" také. Ale bohužel mě přešťastná (a to je slabé slovo) setkání štvala, než dojímala a byť jsem nechtěl, tak bych zaregistrované nelogičnosti nespočítal na prstech jedné ruky. Takže tyto dvě hvězdičky jsou za hudbu a výkon Ewana a Hollanda, který sice hrál na svůj věk znamenitě, ale scénář ho potopil nesmyslnými scénami, kde třináctileté dítě přebírá do rukou záchranu dětí, matky a tak dále. Mrzí mne to, snad při další projekci, kterou určitě dám, budu v lepším rozpoložení a do tak emocí nabitého děje, na papíře, se vnořím hlouběji. Nejlepší soundtrack z filmu 40%

Jednoho z nejlepších břichomluvců pod sluncem políbila múza a on dostal nápad, udělat si vlastní show. Nebylo to nic těžkého, stačil jeho um a pár postaviček na ruku. A ejhle, jeden z nejvtipnějších internetových pořadů je na světě. Parádně vybraný humor by salvy smíchu nejen v publiku vyvolal i sám o sobě, avšak v (mono)dialogu druhotných hrdinů a Jeffa vyvolává smích daleko větší, že se už nedá počítat na decibely, ale na počet vybrečených slz. Jedna postavička lepší než druhá, každá má něco do sebe, avšak i přes masovou celebritu Achmeda, já osobně jsem si nejvíce oblíbil Peanuta. Nejen díky atypicky komickému vzhledu, nebo vynikající formě, především zvuků, ale díky volbě sebekritického humoru, která už pomalu nese pečeť záruky pobavení. A i dnes po letech, kdy jsem měl možnost tuto dokonalou prezentaci lidského umění zhlédnout poprvé, kdykoli se na ni podívám znovu, opět si pobrečím. A smutkem to věru není. 80%

Tak jsem se konečně po dlouhé době dokopal se jít podívat na Hobbitka do kina. A nelituji. Všichni říkali, že nemám čekat žádný návrat (nad)předcházející trilogie, ale já jsem si ale asi nemohl pomoct a samozřejmě ve skrytu duše její návrat očekával. Pravděpodobně to je ten důvod, proč Hobbitovi zkrátka nemohu dát plné hodnocení. I když se jedná o bezchybnou filmařinu. Neustále jsem tam totiž postrádal nějaké to epično, něco, u čeho bych jen bez hlesu hltal každou sekundu. Stačilo by ale zavřít oči a jen si užívat tu nostalgickou lotrovskou hudbu, vychutnávat si pocitu husí kůže a jsem zpět i bez vizuální stránky. To bych ale o dost přišel, protože Jackon je každopádně bez debat mistr na výběr a záběry krajiny a nejde zkrátka jinak, než mu to vynikající a úchvatné putování trpaslíků hltat očima a kochat se. Trmácení se této veselé bandy po horských vrcholech je prostě taková pohádka doplněná o místy ponurejší atmosféru a samozřejmě impozantní souboje s protivníky od skřetíků po obry. Tato pohádka se sice po druhé třetině mění na klasické fantasy, ale stejně výsledný dojem zůstává v režii první části. Vytknul bych ještě asi co se týče začlenění pokusů o vtip, většina krom scén s Glumem šla trošku mimo. No a sice závěr je tak přesladký, až jsem málem brečel cukr, ale vychutnal jsem si ho patřičně. Nejlepší soundtrack z filmu 80%

Návod. K tomu, jak na absolutní dno zdeptat nevinného mladíka. A když píšu absolutní, tak myslím odpravdu absolutní. Proč všichni nejďábelštější herci pocházejí z Evropy? Rutger Hauer byla snad ta nepřesnější trefa do černého, neboť představit si někoho jiného v této roli si odteď nedovedu představit. Při jeho neuvěřitelně krutém psychologickém teroru, doplněným o fyzické týrání a nahození v očích zákona na plakát nejhledanějšího zločince, jsem jen udiveně zíral a modlil se, aby mě nikdy nic podobného nepotkalo. Nevím, jestli bych to vydržel. Režisér nešetřil na autentičnosti honiček, výbuchů a přestřelek, což se promítlo na celkové velmi kvalitní filmové vizáži. Opravdu jsem velmi mile překvapen, s ohledem na rok snímku si myslím, že by se jako fajn béčko Hitcher naprosto bezproblémově uchytil i v dnešní době. Pár nelogičností jsem sice nevědomky pochytil, ale potutelné vyhýbání se šťastnému konci mi to plně vykompenzovalo, takže za scénář hluboká poklona. Jen mne velmi zklamalo, že se člověk nedočkal žádného vysvětlení. I když možná ne. Dokonce to je značně vychytralé, protože tento efekt zapříčiňuje to, že Stopaře nemohu dostat z hlavy. Harmone, ty jeden vychytralej parchante. Nejlepší soundtrack z filmu 80%

Jak velké nebezpečí skýtá zfanatizovaný dav? Kdy je vražda ospravedlnitelná? Kdy odmítnout pomoc bližnímu? Může žal zatemňující mysl nebo strach omluvit i ty nejtěžší zločiny? A jak se s nimi posléze naučit žít? Neuvěřitelně hluboké myšlenky v sobě implikuje toto dech beroucí psychologické drama. Atypicky precizně charakterově rozebrané postavy do nejmenších detailů spolu rozehrávají těžko uvěřitelnou a nervy drásající zápletku. Od poloviny, kdy se dostávají na řadu rychle probleskující záběry, primárně na dokonale hrající Susan George, a kde forma převládá nad sebelepším obsahem, se dá jen se zatajeným dechem sledovat další kroky realisticky zpracovaného dobývání se do domu. Dustin předvedl ohromnou, těžko uvěřitelnou proměnu charakteru z minuty na minutu tak, že se zkrátka nedá jinak, než mu ten jeho herecký koncert zbaštit a slastně poslouchat ten jeho charismatický hlas kontrastující s rozbitými brýlemi, které alespoň pro mne osobně jsou symbolem tohoto snímku. Prostor na ukázku svého potenciálu avšak nedostal pouze on, ale většina aktérů, kteří si slizké, odpudivé, zvrácené a přitom obyčejné chlapy střihli na výbornou. Straw Dogs neskýtají otevřenou cestu jen v oblasti nezodpovězených otázek, nýbrž i v konečném závěru uzavřeném poslední větou. Co si z tohoto filmu odnést? Dávat si pozor na chlípníky, vesničany a matematiky. 90%

Chamtivost. Zvídavost. Bojácnost. Žárlivost. Osamělost. Pět negativních charakterových vlastností koncentrovaných ve stejném počtu rozdílných postav. Které jsou opravdu špatné? Která je nejhorší? Z které se vyklube něco daleko většího? Úvodní hodina je během prvního dojmu považována za nudný, prodloužený prolog nesoucí pravděpodobně odpovědnost za zdejší nízké hodnocení. Až po něm jsem si ale vlastně uvědomil, jak neuvěřitelně důležitou funkci má. Vlastně primární. Na první pohled značně dlouhou dobu totiž do nejmenších detailů psychologicky rozpitvává všech pět pracovníků a ukazuje nám všechny jejich pozitiva, negativa, názory a myšlenky, aby divák vůbec dokázal emočně pochopit závěr. Po dvou třetinách, které obsahují duchařské náznaky signalizující podobnost s vybranými ghost-horrory, se teprve rozjíždí to pravé peklo. Člověk si ve své ješitnosti blaženě užívá pocitu, že pointu odhalil už na začátku a už jen z povinnosti dokoukává, aby se ve svých domněnkách utvrdil. A ono ejhle. Hrůzostrašný potenciál opuštěné psychiatrické léčebny dostává zelenou, nastupuje tísnivá samota a už se veze. Kaskádu zvratů ve výsledné pointě doplňuje nervy drásající běh o život v temných podzemích, příchod dalších aktérů a mnoho násilí, z kterého ale není většinou nic vidět, a tak může děsivá fantazie pracovat na plné obrátky. To vše na pozadí podkresluje dokončení dialogu doktora a pacientky, který v sobě ale skrývá daleko více, než by se na první pohled mohlo znát, doplněn o děsivě temnou, údernou hudbu. Zapomeňte na filmy předvídatelné od první minuty. Zapomeňte na filmy s nečekanou, ale vysvětlenou pointou. Připravte se na film, který vás donutí zapojit mysl a ozkouší vaše dedukční schopnosti, při neovlivnitelném podvědomém řešení záhady, co se tam vlastně děje. A závěr nevysvětlí vše. Na úplné, stoprocentní dokončení příběhu si musíte přijít sami, i když to není dvakrát těžké. Ale ten konečný úšklebek na Vaší tváři, značící těžce vydýchatelné navození dusivé atmosféry, nespočet překvapení nad zvraty v ději a uvědomění si výsledné pointy, ten za to stojí. To od filmu očekávám, to by mi měl dát. Možná jsem v příliš dobrém rozpoložení, možná jsem příliš tolerantní, možná jsem jeden z těch, kterým závěr dokáže plnohodnotně vynahradit předchozí události. Každopádně tento snímek je pro mne definitivním uvědoměním si síly a kouzla čistě psychologických filmů a ode dneška se pro mne stávají prioritou. Přesně to jsem potřeboval. Sbohem, mainstream Prokletý ostrove a další, vyrážím vstříc nedoceněným psychárnám. A blázen nejsem. Lobotomii ne prosím. Né! Co to děl... Nejlepší soundtrack z filmu 100%