Ihuj

Úžasné na Mulhollandu není to, že je tak zamotaný, psychózní a přitom nabízející množství nápověd a stop, že o tom člověk dokáže prodiskutovat celou noc (zažil jsem 3x). Úžasné je to, že se na ten film dá přesto koukat a to dokonce tak, že každá samostatná scéna potěší. Divák je okouzlen od začátku do konce, aniž by tušil, co se děje. Žádná artová nechutnost, co irituje diváka (tím trochu narážím na starší Lost Highway, které má jinak dost podobný vzorec).

Můj úplně nejoblíbenější film. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem prožíval intenzivní pocit, že když si dá někdo takovou práci, aby něco sdělil, tak musí ta myšlenka stát za to. Věnoval jsem dvě hodiny tomu, abych rozklíčoval, o čem ten film vlastně byl. Působí jako ostrá kritika konzervatismu i liberalismu zároveň. Řešení hádanky se nehledá snadno, přitom ho režisér divákovi téměř vnucuje. Od té doby, co mi to došlo, jsem se musel smát a řídím se tím dodnes. Návod na život. Btw. scéna s 'debilním výrobkem na hovno' musí rozesmát opravdu každého, přesně v duchu oficiálního textu distributora.

I když jsem podruhé viděl Lepa Sela, byl jsem z toho stejně otřesený jako poprvé. Film ve 4 časových rovinách, ve kterém má každá scéna místo, každá píseň svoji roli, každá postava něco symbolizuje a dohromady to tvoří úplně brutální tragikomedickou mozaiku, která ve 2 hodinách řekne o Balkánu tolik, na co byste jinak potřebovali filmů 10.