Filomena.I.

A k tomu zakřepčení po obýváku - není nad to, protáhnout po ránu staré kosti skřípající...

Hutný doplněk plnohodnotný ku komentáři k filmu Údolí včel.

Včela - jako symbol Panny Marie, Matky Boží a úvodní obraz filmu Františka Vláčila Údolí včel.

„Snad všude a ve všech dobách byly včely pokládány za čisté, panenské, nadpřirozené, božské bytosti. Jejich světelná, nebeská podstata poukazuje k duši, duchu, rozumu. Sběr, řád, zákon obce (včelího společenství) a rozumnost projevující se v moudrém rozvrhu času (skloubení odpočinku a činnosti), v racionální dělbě práce, účelné souhře činností, rafinované spolupráci. Včely jsou vzorem prozíravosti, kterou projevují horlivou přípravou zásob na zimu, důmyslnou režií rojení a následným vyhledáváním a budováním nového příbytku. Navíc mají podíl na řádu duchovním, transcendentálním, a to jak geometrickém (šestiboká struktura pláství-architektonika úlu), tak mravním (píle, pracovitost, poddanost, oddannost, hrdinství v boji až po obětování života, cudnost, panenství)."

(Zdeněk Neubauer, O vosku a včelách)

Uloupeno z komentáře Lavrana (snad mi to promine)

V růžové šatky (vlastnoručně šité) oděna v náladě růžové povzbuzena mladíkem kymácejícím se „Bože, vy jste tak krásná - škyt - v těch šatech" i dalšími projevy verbálními i neverbálními šokovaných z úchvatnosti mé okouzlující maličkosti (a jaké pozdvižení bylo by vzala-li bych s sebou historický slunečník s rukojetí vyřezávanou úchytem tepaným kostrou zachovalou na rozdíl od té mé poněkud skřípající!) - tedy v čas tento do růžova oděný přilétla ke mně knížečka útlá sympatická (a teď přijde „jádro pudla") „Oskar a růžová paní". Původně jsem si šla pro jinou knihu, kamarád byl nejspíše též inspirován a přidal mi ještě tuto růžovou.

Našla jsem si klidné místečko pod korunou stromu u paty pomníku na našem hřbitově, netuše příznačnost onoho místa. Kniha Eric-Emmanuela Schmitta (Belgičana) pojednávající o smrti - respektive o umírání malého chlapce na leukémii - nevyznívá však vůbec pesimisticky, i když v posledních třech kapitolkách rozmazal se pohled můj v slzách krokodýlích. Roztomilé a mnohdy až úsměvné zamyšlení devítiletého chlapce prožívajícího naplno posledních dvanáct dnů svého života, pojaté formou dopisů Bohu.  Pro chlapce však jeden den neznamená 24 hodin, nýbrž deset let. Tak prožije dětství, pubertu, lásku, manželství a mnohá malá dobrodružství ve svém nemocničním domově povzbuzován klíčovou postavou - babi Růženkou, růžovou paní, jež si s dětmi chodí hrát.

„V jeho pozorováních, nápadech, zážitcích a úvahách se snoubí dětská komická bezprostřednost s moudrostí umírajícího" praví obal knihy. Přes svou tragičnost je knížečka milým pohlazením a jednodenní záležitostí v časoprostoru ctěného čtenářstva...

(12. 7. 2011)

Nahlédnuvše do deníčků některých zde přítomných, zjistila jsem velkou různorodost témat, jež s filmem nemusí nutně souviset. Tož se též trošku rozšoupnu...

Jméno: Opabínia Filoména První

Příjmení: Regálová-Lopatková (lat. Regalis)

Bytem: Kambrické moře

Rok narození: Prvohory

Druh: Neidentifikovatelný

Stupeň ohrožení: Na pokraji vyhynutí

Kdož neovládáte japonštinu (což je ovšem zavrženíhodné), zdeť volný překlad:

Opabínia je 8 cm dlouhá, s tělem regálovým zakončeným špachtlemi ocasními. 

Lopatkové ploutve umožňují její ladný pohyb plovoucí. 

Gurmánský chobot k pružnému vyhledávání pochoutek lahodných zakončen jest praktickými úchopnými klepýtky - příbor tudíž nosí vždy při sobě.

Jelikož je malá a bezbranná, jedinou ochranou slouží pět očí na stopkách hledících v strany všechny, by nestala se potravou predátora jakéhos a unikla včas ze spárů jeho nenasytných.

Pokud nezajímají vás zkameněliny, v 1.03 minutě vyloupnu se v celé své kráse oslnivé!