Filomena.I.

Přednáška režiséra a vysokoškolského učitele docenta Vladimíra Suchánka k filmu Tři dcery - aneb co ruka Filomény stačila zachytit.
Zachycení není zcela doslovné, však smysl zachován - tedy doufám.

Tři dcery

Zdánlivě přirozené vztahy. První sekvence – náklaďák s naloženými věcmi a „kulaky" jedoucími do vsi, která neexistuje – odkrývá úroveň, které bychom se mohli držet.
Tři Slováci projíždí krajinou Sudet.

Vysídlenci v padesátých létech byli rebelové, antikomunisté, statkáři „kulaci"..., jímž byl zabaven majetek, a byli vysídleni hodně daleko od svého domova. Slováci většinou na Moravu.

Ve filmu je však používaný výraz „vyobcování", což znamená zcela vyloučení ze společnosti. Nesmějí být součástí žádné obce.
Zde byli „kulaci" vyobcováni do obce, která neexistuje.

Tři sestry, pocházející z této „kulacké" rodiny, byly již dříve poslány otcem do kláštera, by se s nimi jeho syn nemusel dělit o dědictví. Tento syn, jemuž dal otec vše (ovšem majetek byl posléze znárodněn, rozuměj ukraden), jej vyhání z nového domova.

Podobnost s Králem Lírem – ten, komu bylo dáno, odmítá mít spoluúčast s druhým na části, která mu byla přiřknuta.
O hledání lásky, jež jej spasí (dcera, která zaplatí svým životem).

Otec hledá bydlení. Nechce majetek, jen mít domov.

Řád, který otevírá svět v základních polohách: Já a my, hlas vlastní naděje, svědomí. Existujeme jako bytost se vztahy (špatnými či dobrými). Jedná se o existenční systém, který vytváří nějaké vztahy (započítána jsou i zvířátka a celé stvoření).

V jaké společnosti se nacházíme – co jí můžeme nabídnout a co nám ona může dát? Pracují zde již prvky dobra a zla.

Otec hledá intuitivně svoji ztracenou identitu ve svých dcerách.

U nejstarší dcery Marky se projevuje čiré zoufalství, ztráta identity. Je ztracena, neb bytost je součástí nějakých vztahů, jež ona není schopna navázat.

Mladší Zuzka je lhostejná, nedostává se jí touhy podat otci pomocnou ruku.

Nejmladší Klemencie je ztracena z pozice lásky. Její nynější rodina (řádové sestry) neví, co s ní.

Řád a spravedlnost je princip společnosti. Řád je idea Boha, jež se ovšem již vytratila.
Zaměstnanci statku nemají žádný princip. Nevyskytuje se u nich žádná idea.
Jen souvislosti, aby se vidělo (kupříkladu angažovanost v surrealistické scéně s nákupem látky pro sestry a zabílenými šaty).

Rozplizlá nadřazenost a podřízenost.

Vztahovost a vázanost u řeholních sester je dána vnitřní logikou kongregace (církevní řád). Člověk je podřízen lásce Boží.
Sestra představená má sestrám udílet rady, korigovat, nasměrovávat je k tomuto řádu a být jim oporou. A každá sestra má právo požádat o radu.

Zaměstnanci statku nejspíše nic neměli, tak jim byla dána moc, jak se to v létech komunistického útlaku dělalo. Nebyli nijak vzdělaní, neuměli organizovat... Vše je postavené na hlavu a vztahy též nemohou fungovat.
Rozhoduje lid...??? Co takovéto rozhodování přináší, nám již dříve ukázala Francouzská revoluce.

Film se odehrává NIKDE. Není zcela jasné, co to byly za prostory, kde se děj převážně odehrává.
NIKAM – NIKDE – NIKDO – zásadní definice.

Sestry nemohlo ponížit, kde žily. Ale žily nikde a byly nikdo.

Třetí význam je hlas vlastní naděje. Otec – hledání od nikam někam, od nikde k někde, od nikoho k někomu.
Tušení Boha.

Nejmladší se ho ujímá, i když jediná ze sester nikam nepatří. Je nikde a směřuje nikam. Jako její otec. Jako psi zavření v kleci a čekající, kdo se jich ujme. Podá vstřícnou ruku.
Jsem zde, vytvoříme spolu vzájemný vztah.
Jsou to bytosti, které k sobě nacházejí stupeň vzájemné důvěry, což u spolusester nefunguje.
Ty jsou poslušné a apatické.

Jen brigádníci jsou uvolnění včetně s inženýrem Demkem, jenž si hraje svoji jakousi podivnou hru na obě strany pro své osobní pobavení.
Je as jediným odborníkem na zemědělství, bez něhož by se nejspíše celý statek i s normativními socialistickými závazky zhroutil.
Neboť ostatní potentáti jsou naprosto mimo, hlupáci.

Uniforma – je znakem společenství? Patří k určitému společenskému řádu?
Již ve 14. století uniforma (oblečení) dávala najevo, jak má s tímto člověkem druhý komunikovat. Člověk věděl, s kým má tu čest.

Zde se porušují „pravidla hry".
Cosi se slaví – dožínky? Zvrhnou se do nevázané veselice, kde jsou řádové sestry vyzvány k tanci. Dosti nepochopitelná věc. Nejspíše jim chtěli místní udělat radost, ale poněkud se to zvrhlo.

Předseda je hloupý patolízal, který se chce zavděčit tajemníkovi.

Postavy jsou schematizovány. Kdo to je jako člověk?

Vztahy a situace jsou syrově reálné.

Je Janko "Hop" skutečně blázen?...

Postavy jsou nezakotvené, však přítomné, neboť jsou definovány láskou.

Sestra představená chtěla nepříjemnou situaci (klepy vůči sestře Klemencii) nějak ukončit, tak ji vyhání pryč, ačkoliv ví, že je nevinná.

Klemencia zůstává čistá, aby mohla přijmout břímě oběti – vyhnání ze společenství sester - a zachránit svého otce.

Řeholní sestry pomalu začínají ztrácet svoji identitu, neb potřebují nějak přežít.
Náboženské písně zpívají bez vnitřního nasazení, jakoby ztratily duchovní podstatu.

Sestra představená jakoby zachránila společenství sester a obětuje nejslabší článek – Klemencii.
Záhy si však uvědomí, že vyhnala článek nejsilnější...

U potentátů se vše odehrává horizontálně, bez vertikální (duchovní) roviny.
Nevzdělaní mocní.
Šlo jim o sebe sama.

Zde však harmonie chybí v obou řádech.
Falešná identita moci smazává princip.
Převléknou sestry do pestré látky. Nic se však nezmění.
A ti, kdo to svou mocí způsobili, vypadají směšně.

Snaha o pochopení archetypu života jako hledání.

Chráněný obraz se třemi dcerami v hábitech je náhle rozbitý na cucky.

Je důležité, kým jsi (v nitru), ne kdo jsi.

Vina je v tom, jít odnikud nikam. Jediná změna, jak to otočit, je zase láska.

TŘI DCERY
Moravská lidová balada

Měl tatíček, měl tři dcery,
všecky se mu provdat měly.
Nejstarší jak dceru vdával,
tři sta tolarů s ní dával:
„Tu máš, moje dcerko milá,
bys mě v stáří obživila."

„Však vám toho nezabudu,
na rukou vás nosit budu."
A jak druhou dceru vdával,
dvě stě tolarů s ní dával:
„Až nebudu robit moci,
přispěješ mi ku pomoci."

Když tu nejmladší měl vdáti,
neměl jí už čeho dáti:
„Zdaliž i ty, dcerko milá,
v stáří bys mě pohostila?"
„Tatíčku, vás nezabudu,
vždycky vaší dcerou budu."

Neminulo sedm roků,
šel tatíček v slabém kroku.
A šel k milé první dceři,
klobouk sňal u jejích dveří:
„Nemohu již pracovati,
chceš-li, dcero, stravy přáti?"

Ona do komůrky vešla,
starý provaz odtad nesla:
„Když dělati nemůžete,
oběsit se někam jděte."
Hůlečku vzal a šel z dveří
k prostřední své milé dceři:

„Budeš-li mě ty chovati,
když už nemohu dělati?"
Ona do komůrky vešla,
starý sotorek mu nesla:
„Když vám nelze pracovati,
jděte chleba vyžebrati."

Hůlečku vzal, pozaplakal:
„Jakých jsem to časů dočkal!"
Hůlečku vzal a šel z dveří,
samý strach, k té třetí dceři:
„Dcero, stár jsem, všeho třeba,
dáš-li pak mi kousek chleba?"

„Vítám vás, milý tatíčku,
vítám, sivý holoubečku!"
A hned do komůrky vešla,
bílý koláč otci nesla:
„Do smrti tu zůstávejte,
děti mé mi kolíbejte!"

„Dcerko, dcerko moje milá,
jak jsi ty mě potěšila!
Nejvíc jsem tě trestal zmala,
věna jsi ty nedostala,
jediná's mě uvítala!"

„Dosti jste mi věna dali,
že jste zmlada trestávali,
v bázni boží vychovali."

Dodatky ku komentáři dokumentárního přírodovědného seriálu Život sira Davida Attenborougha.

Od pobřeží Sokotranského souostroví Jemenu zvedá se  rozsáhlá náhorní plošina z křídových vápenců s nadmořskou výškou 300 - 700 m, hluboce zbrázděná kaňony (vádí). Centrální horský masiv Haggeher (Haghier) složený je z prekambrijských žul a metamorfovaných hornin, dosahuje výšky přes 1500 metrů.

Jedním z obyvatel je dračinec rumělkový pamatující druhohory a lidově zvaný strom dračí krve. Místní jej nazývají krev dvou bratrů. Název odvozen je od červené mízy, jíž stromy produkují.

Červená pryskyřice dračince využívala se jako prostředek proti zánětům, antiseptikum, výrobě barev či barvení houslí.

Stromy na Sokotře staré jsou několik set let a již se nemnoží.

By ani kapka vody nepřišla na zmar, má dračinec velmi hustou korunu s listy voskovými, po kterých kapky vody kloužou do větvoví přehustého. Pokud jakás spadne na zem, slunečníkový tvar stromu vrhaje stínu nedovolí Slunci vodu sežehnout. Tato má čas vsáknouti se a zavlažit kořeny dračince.

Africké růži v jejím sudu vydrží voda na jeden rok. Dokonce při krizi svleče všechny listy, by ukázat mohla své květy rozkošné.

ROSNATKA OKROUHLOLISTÁ (Drosera rotundifolia)

používá strategii lepidla. Tuto roztomilost nalezneme i v rašeliništích naší Šumavy.

MUCHOLAPKA PODIVNÁ (Dionaea muscipula)

skrývá v tlamičce své šestici senzorů, kteréž při doteku mouchy spustí alarm tichý a čelist její rozevřená sklapne jak protézy zubní. Uvězněná moucha nemá v takové cele šanci na přežití.

Lidi nepožírají.

I když taková Adéla...hm hmmmm

Rostlina bojující s Monarchy, jejímž housenkám jsou listy její nebezpečné jedinou potravou. Při hryznutí listy vyloučí látku latexovou, v kteréž žrout utopí se či zalepí kusadla a pojde hlady. Jen nejšikovnější vyhnuvší se látky lepkavé přežije. Však pro motýly nektar lahodný klejicha v květech skrývá. Proto se této potravy jedovaté nevzdává.

Devadesát procent neprobádaného v hlubinách mořských zůstane příštím generacím.

Pokud jim to nezničíme dočista dočista.

Z plovoucích větévek vyklubali se koníci mořští.

Stvořitel má smysl pro humor, to je jisté.

Párty - žranice hvězdic, ježovek a mořských červů.

Jako hlavní chod se podává tuleň utopenec.

Mňam.

Zvukové doplňky ku komentáři k filmu Pink Floyd: Živě v Pompejích, zajímavosti a texty písní.

ECHOES

(Mason/Gilmour/Waters/Wright)

Skladbu tvoří více než dvacet různých témat spojených dohromady různými kytarovými a klávesovými riffy a tématy.
Původní název skladby zněl "Nothing, Parts 1 - 24". Jak pokračovala práce, měnil se i název, který dlouho zůstával "Son Of Nothing", popř. "Return Of The Son Of Nothing", podle monstra z  jednoho japonského hororu. Původní text byl několikrát přepracován. V rané verzi se text opíral o osvědčenou mystiku vesmíru, avšak později napadlo Waterse přesměrovat svou obrazotvornost z  vesmírných dálav do hlubin oceánů (původní verš "Planets meeting face to face" nahradil "Overhead the albatrosses").

Úvodní "sonarový" zvuk, který snad nejvíc přiměl Waterse nahlédnout pod hladinu moří je výsledkem náhody, kdy si v přestávce mezi nahráváním Rick Wright brnkal na piáno, které bylo náhodou zapojeno do zpětného zesilovače Leslie. Zvuk se Floyd tak líbil, že ho použili na začátek skladby a objevuje se i na jiných místech.
Střední část z "Echoes" byla vypůjčena z motivu z nedokončené skladby "Embryo".

Přestože měla skladba u obecenstva úžasný úspěch (jedna z těch skladeb, u kterých si dav vynucoval další a další improvizace a nechtěl, aby hudba skončila), byl Waters tímto přeci jen poněkud dlouhým a na hraní náročným kouskem znuděn. Bavil se dosti svérázným způsobem tak, že pojmenovával skladbu dosti přihlouplými názvy jako "Looking Through The Knotholes In Granny´s Wooden Leg" ("Pohled skrz díry po suku v babiččině dřevěné noze") nebo "We Won The Double" ("Vyhráli jsme dabl"), což se týkalo toho, že jeho oblíbený fotbalový tým vyhrál oba poháry v anglické lize. Název "The March Of The Dambusters" by byl legrační taky, až na to, že skupina tuhle skladbu nikdy v Německu nehrála.

Skladba byla použita jakou sundtrack k několika pasážím z filmu "Chrystal Voyager", které obsahovaly záběry na vlny narážející na pobřeží. V roce 1990 chtěla jistá firma tuto scénu včetně hudby z "Echoes" použít na reklamu na čistič WC. Pochopitelně neuspěla s žádostí o propůjčení práv.

SEAMUS 

Ve filmu Live At Pompeii byla tato skladba hrána pod bizardním titulem "Mademoiselle Nobs" kde Gilmour hrál na harmoniku a jeho vokály převzal pes Ricka Wrighta, který je i vidět, jak "zpívá" s doprovodem Waterse na elektrickou kytaru. Bylo to jediné "živé" vystoupení s touto skladbou.

Text zcela beze změn vycucnut ze stránek těchto, jakož i následné texty písní a překlady. 

http://www.pinkfloyd.cz/

SET THE CONTROLS FOR THE HEART OF THE SUN

Little by little the night turns around
Counting the leaves which tremble at dawn
Lotus's lean on each other in yearning
Over the hills where a swallow is resting

Set the controls for the heart of the Sun

Over the mountain watching the watcher
Breaking the darkness waking the grapevine
One inch of love is one inch of shadow

Love is the shadow that ripens the wine
Set the controls for the heart of the sun

Witness the man who raves at the wall?
Making the shape of his questions to Heaven?

Whether the Sun will fall in the evening
Will he remember the lesson of giving?
Set the controls for the heart of the Sun

Set the controls for the heart of the Sun

ZADEJTE KURZ SMĚR SLUNCE

Víc a víc se tu kolem šíří noc
Počítá listy, které padají za úsvitu
Opřeni o sebe navzájem lotosy snaží se přežívat
Tam za kopci, kam vlaštovka létá odpočívat

Zadejte kurz směr srdce slunce

Tam za kopci jediný hlídač bdí
Zahání temnotu a víno probouzí
Každý kousek lásky má i svůj kousek stínu

A láska je stín, který vínu pomáhá zrát
Zadejte kurz směr srdce slunce

Co dokázal ten muž, co zničit chtěl zeď?
Co dal tvar otázkám, na které nebe se ptal?
Jako jestli slunce dnes večer zapadne
Bude si pamatovat, jak dávat ve má?
Zadejte kurz směr srdce slunce
Zadejte kurz směr srdce slunce

http://www.pinkfloyd.cz/

(Mason/Gilmour/Waters/Wright)

Ve filmu Live At Pompeii a na většině koncertů měl tento kousek mnohem strašidelnější název ("One Of These Days I´m Going To Cut You Into Little Pieces" - "Jednoho z těch dnů tě rozsekám na malé kousky"). Úvodní zvuk poryvů větru dává brzo prostor nezapomenutelnému a mrazení v zádech nahánějícímu basovému riffu (za přispění tzv. Bison Echo Boxu), které je doprovázeno téměř identickým stacattem klávesových riffů a jednoduchými, ale výraznými bicími. Nakonec se přidává i elektrická kytara. Basová kytara je nahrána na dvě stopy, Gilmourova kytara je na třetí stopě a další Watersova kytara je na další stopě.

Tato skladba byla velmi oblíbená při živých vystoupeních.

http://www.pinkfloyd.cz/

Omlouvám se za natažený obraz, nic lepšího jsem nenašla.

Echoes

Overhead the albatros hangs motionless upon the air
And deep beneath the rolling waves
In labyrinths of coral caves
The echo of a distant tide comes willowing
Across the sand

And everything is green and submarine
And no one showed us to the land
And no one knows the wheres or why
And something tries and starts to climb towards the light

Strangers passing in the street
By chance two seperate glances meet
And I am you and what I see is me
And do I take you by the hand
And lead you through the land

And help me understand the best I can
And no one crosses there alive and no one speaks
And no one tries and no one flies around the sun
Now this is the day, you fall upon my waking eyes

Inviting and inciting me to rise
And through the window in the wall
Comes streaming in on sunlight wings
A million bright ambassadors of morning

And no one sings me lullabies
And no one makes me close my eyes
So I throw the windows wide
And call to you across the skies

ECHOES

OZVĚNY

Nad hlavou nehybně visí albatros
A hluboko pod bouřlivými vodami
V labyrintu korálových jeskyní
Ozvěny dávných časů zní
po písku se plíží

A vše je zelené a pod mořem
A nikdo nám neukázal tu zemi
A nikdo nezná všechna "kde" a "proč"
Ale něco se snaží a začíná šplhat se nahoru ke slunci

Cizinci bloudí pustými ulicemi
A mají šanci spatřit dva náhlé záblesky
A já jsem ty a co vidím, jsem jen já
A já tě vezmu za ruku
A provedu tě touto zemí

A ty pomůžeš mi chápat to, jak nejlépe umím
A nikdo se tam nedostal živý a nikdo o tom nemluví
A nikdo to ani nezkuší, nikdo kolem slunce nelétá
Dnes je te správný den, padáš do mých otevírajících se očí

Voláš mě a povzbuzuješ, abych vstal
A skrz to okno ve zdi
Přichází přímo na slunečních paprscích
Miliony zářivých poslů rána

A nikdo mi nezpívá ukolébavky
A nikdo mě nepřiměl zavřít oči
Tak vyrval jsem okenní rám
A volal tě napříč oblohou

http://www.pinkfloyd.cz/

***

Roste na Havranickém vřesovišti NP Podyjí. (Možná ještě jinde, ulovilať jsem jej tam.)

Černýš je ohrožená kytka, tedy chráněná.

...

...

Díky, Richarde.

Občas to člověk potřebuje slyšet.

Aby si zachrochnil.

Chro chro.

Hudba: Otakar Petřina

Text: Ladislav Kantor

C&K Vocal – Lubomír Pospíšil (sólo), Ladislav Kantor, Jiří Cerha, Petra Janů, Milena Červená, Helena Arnetová

LP Generace 1977

LÁSKO, LÁSKO

Jsme Stromy Brány Zdi na svých Náměstích

Jsme Domy Chrámy Stíny v Předměstích

LÁSKO LÁSKO

Jsme Tváře Barvy na svých Návěstích

Z těch lesů vyjdem jen planinou

a ze zdí dřív než se rozplynou

Když týdny nad nimi nezabliká

HVĚZDA HVĚZDA v dálce...

Do Pěšin našich očí

do Trávy našich duší

Kolíbky našich rukou

do Písku našich kroků

Jsme Proud a Země i Břeh svých Přílivů

Jsme Vzduch a Kámen Dech svých Zálivů

LÁSKO LÁSKO

Jsme Dálka Světlo Hra svých Odlivů

Z povodní vyjdem jen bažinou

Ten kámen visí nad hladinou

Když týdny týdny nezabliká

HVĚZDA ... HVĚZDA... !

Je v Tichu našich očí

a v Křiku našich duší

je v Prosbě našich rukou

v Šepotu našich kroků

Jsme Dny a Roky Paměť svých všedních Snů

Jsme Příběh Klid a Ticho Pohledů

LÁSKO LÁSKO

Jsme Chvíle i Hra Náhod Prázdno Dnů

Z těch pastí padnem jen do stejných

Bludný kruh nálad dnů lhostejných

Když týdny týdny nezabliká

HVĚZDA...  HVĚZDA... !

Koho z Nás najdeš koho z Nás vynecháš

Koho z Nás necháš zplanět jak Nás hledáš

LÁSKO LÁSKO

Jak Nás to změníš a kdy Nás vybíráš

Nádherným zkratem Nás rozsvítíš

Zdi našich domů zas postavíš

Rozžehneš Nás a necháš Nás jít

HVĚZDA ... HVĚZDA... !

Ulicí našich očí

Krajinou našich duší

a Nebem našich rukou

a Zemí našich kroků