Filomena.I.

*

Videošotek ku komentáři o dokumentu filmovém Moje romské děti.

aneb Dva syslové na koncertě...

Podobnost jakás s lidmi by tu byla...

Na strakonickém letišti

Po mandlích jsou jako diví

Doplněk ku komentáři k filmu Absolvent - Mike Nichols/USA 1967.

Zvuky ticha – Sounds of Silence
Paul Simon

Ahoj temnoto kdy jsme se viděli
Přišel jsem na kus řeči můj starý příteli
protože zrádná tichá představa
přichází ve spánku a v hlavě zůstává
Ta představa mi stále trčí na mysli
Stále ji nacházím ve zvucích ticha

Za nekonečných snů jsem kráčel sám
po kočičích hlavách vstříc úzkým uličkám
Lezavé vlhko chlad Uličních světel svit
Ohrnul jsem si límec abych dál mohl jít
když se do mých očí zabodl záblesk neónu
rozpůlil noc a dotkl se zvuků ticha

A v tom holém světle ulice
jsem viděl lidí nejmíň tisíce
Lidí hovořících aniž by ústa otevřeli
Lidí slyšících aniž by slyšet chtěli
Lidí píšících písně jež nikdy nezazněly
Nikdo se neodvážil rušit ty zvuky ticha

Blázínku povídám to vše jen připomíná
že ticho dneska bují tak jako rakovina
poslouchej mě sic se to nedozvíš
Obejmi mě ať jsme si trochu blíž
Ale má slova padala jak tiché kapky deště
a zněla ozvěnou ve zvucích ticha

Lidé se klaněli a dál se modlili
k neónovému bohu kterého stvořili
Nápisy kolem varovně blýskaly
slovy ze kterých se všechny skládaly
a nápis oznamoval že slova proroků jsou na zdi metra
a v chodbách činžáků a také v šeptání
ve zvucích ticha

Překlad Jiří Vejvoda v úpravě Františka Novotného

Proplutí kratičké koncertem a doplněk ku komentáři Sting: Last Ship Live

Pětice hlasů mužských postačila si zcela bez kapely doprovodné...

Doplněk hudební ku koncertu Sting: The last Ship live 

Omlouvám se za obraz zcela neshledný. Zvuk docela ujde.

Skotská balada v podání a aranžmá Spirituál Kvintet

LP Písničky z roku raz dva 1972 laděno na téma renesanční... nádhera!

*

Ahmede, miluji tě - nezabíjej mne!

Ohni, miluji tě - nezabíjej mne!

Bláto, miluji tě - nezabíjej mne!

Dům bláznů Andreje Končalovského

Ukázka z filmu Dům bláznů/Andrej Končalovskij/Rusko-Francie 2002

Duchovní rozbor filmu od vysokoškolského učitele docenta Vladimíra Suchánka

STRAKA V HRSTI (Juraj Herz, ČSSR 1983)

                                                         „V tomto divadle světa život je hrou

                                                                          a my jeho herci."
                                                                 Pedro Calderón de la Barca

                                               Nebeské království je také podobné obchodníku,

                                                                   který hledá vzácné perly.

                                                  A když najde jednu drahocennou perlu, jde,

                                                             prodá všechno co má, a koupí ji.

                                                                                 Mt 13,45

                                                          A dvanáct bran bylo dvanáct perel:

                                                      každá brána byla vytvořena z jedné perly.

                                                                                    Zj 21,21

Karneval – Jarmark – Masopust – Mystérium bláznovství
Halucinace, sen a reálnost

Domov – Jsme doma tam, kde jsme milováni, a kde milujeme. Je domovem msta, z křesťanského hlediska je domovem láska, to znamená spočinutí v lásce. Proto neustálé se rozhodování mezi dobrem a zlem? Proto hledání perly ... perly jako co?!

Vědomí bytí – introspekce vlastního vědomí o bytí. Může být zlo vědomím o bytí? A jak vnímat zlo ve vlastním vědomí?! V čem se pohybují hrdinové, kteří neví co je perla!

Prostor a čas – neexistuje, je nepodstatný, všechno probíhá tady a teď, není žádná minulost ani budoucnost, je pouze přítomná věčnost – TADY A TEĎ!! A je marné utíkat do jiného času, do jiných zemí, do jiného sebe, je to tady, teď. Ukaž, kdo jsi!!

CESTA – hledání smyslu sebe sama. Kdo jsem, Iniciační cesta v sobě samém – já jsem doma. Ale jak se najít. Nebo je to cesta ke Kristově kříži?! Je to honba za perlou uvnitř lidské duše. Pro někoho bohatství, ale taková cesta je marnost. Je to honba za čistou duší, spásou duše, lékem na zmar hříchu. Cesta marnosti. Lež, hloupost, manipulace a přetvářka.

Rubín (Jan Hrušínský)

Láska – ... kde se váže na podstatu mého já, o co je podstatou mého já? Kolikrát mohu lásku zradit, než mne opustí, aby se náhle vrátila jako nevyhnutelnost. Vždy spasí, vždy najde cestu, na které zachrání .... Byť člověk sebevíce hřešil a oddával se bláznovství, je vždy zde!!!

TA LÁSKA
Jacques Prévert

Ta láska
tak prudká
tak křehká
tak něžná
tak zoufalá

Ta láska
krásná jako den
a špatná jako počasí
když počasí je špatné

Ta láska tak pravdivá
ta láska tak nádherná
tak šťastná
tak veselá
a tak nicotná

třesoucí se strachem jako dítě když je tma
a sama sebou si tak jistá
jako muž v noci vědomý si svého místa

Ta láska která jiné strašila
že ji pomlouvali
že z ní celí zbledli
Ta láska vyčíhaná
protože my na ni číhali

Uštvaná zraněná podupaná ubitá zapřená zapomenutá
protože my je štvali zraňovali udupávali ubíjeli zapírali zapomínali
Ta láska úplně celá
pořád tak živá
a naplněná sluncem

To je láska tvá
to je láska má
ta co byla
Ta věc každý den nová
která se nikdy nezměnila
opravdová jak rostlina
tak rozechvělá jako pták
tak horká tak živá jako léto

Můžeme oba dva
odejít a vrátit se
Můžeme zapomenout
a pak znovu spát
probudit se trpět zestárnout
znovu spát
snít o smrti
vzbudit se usmát se a smát
a omládnout

Naše láska zůstane tady
paličatá jak mezek
živější než touha
krutější než paměť
hloupější než lítost
něžnější než vzpomínka
chladnější než mramor
krásnější než den
křehčí než dítě

Dívá se na nás s úsměvem
a mluví k nám bez řečí
Já ji poslouchám a chvějI se
a křičím
křičím za tebe
křičím za sebe
Tolik tě prosím
za tebe za sebe za každého kdo miluje
za každého kdo miloval

Ano já křičím na ni
za tebe za sebe za všechny ostatní
které znám
Zůstaň tady
tam kde jsi
tam kdes byla dřív
Zůstaň tam
Nehýbej se
Neodcházej

My co jsme milováni
my na tebe zapomněli
Ty na nás nezapomeň
Jenom tebe nám dala země
Nenechej nás žít chladně a temně
O mnoho dále vždy
a není důležité kde
dej nám o sobě vědět

O mnoho později na kraji lesa
v pralese paměti zas
vynoř se náhle z šumu a hluku
podej nám ruku
a zas nás spas.

Odpuštění sobě – oběť pro druhé, smrt jako láska nebo zatracení?:

Prosťáček Rubín (Jan Hrušínský) a Straka (Georgiana Tarjan)

Masky – suita smrti – JSOU MIMO ČAS A MIMO PROSTOR!! přichází vždy dotyčného mrtvého pohřbít, objevují se jako Memento mori! Není vůbec vše tak, jak si člověk myslí, jak žije, jak doufá ... ale jak to tedy je! Jak miluje! A na vrcholu každé lásky jsou slzy (bolesti i radosti – proč bolíš, radosti!!) Andělé souloží s ďábly – sacrum je smíseno s nejnižší temností.

Mastičkář Severín – král bláznů, šejdíř, podvodník, lhář, manipulátor. Chce pouze svůj vlastní prospěch, peníze, bohatství, aby si mohl užívat ... Místo aby kupoval perly čistoty, kupuje za perly falešnou lásku. .... Jeho konkurencí jsou herci, kteří hrají o něm, o jeho pomateném srdci. Proto na ně pošle naivního Rubína. On ale v podstatě touží po pravé lásce.

Rubín – sluha Lichváře, je horlivý, je ochoten udělat všechno co jeho pán poručí, protože mu věří, naivní důvěřivý, prostý, čistý. Dokáže skrze svou čistotu probouzet náklonnost a lásku, ale je i zneužíván a manipulován:

Symbol: „královský majestát, důstojnost, horlivost, moc, láska, vášeň, krása, dlouhověkost, nezranitelnost – Cimbuří nebeského města budou vybudována z rubínu (Iz 54,12)
Nejčistší musí na kříž, aby spasil nejšpinavější lotry. Někdo se k němu přizná (Straka), někdo ho odmítne (Anděla a Severín).

Straka – prodejná holka zneužívaná pasáky a gaunery schopnými všeho, svým způsobem naivní, dobrá a stále na útěku, zejména před láskou Rubína. Co neukradne, to nemá, nakonec se jí podaří ukrást perlu, aby její pomocí vyléčila a vzkřísila ukřižovaného Rubína, protože její srdce pozná, že on jediný je čistý. Touží po lásce. Ona není blázen, jen jím stále je.

Symbol: „zlo, ďábel, zahálka, marnost, brzká smrt, pronásledování, (Čína – pták radosti, skřehotající-zpívající straka znamená dobré zprávy.), Symbol člověka pochybujícího, stojícího před rozhodnutím mezi dobrem a zlem."
Je to ta, která je nerozhodná, musí své rozhodnutí učinit ve chvíli, kdy je nutné se rozhodnout.

Lichvář – liška podšitá, blázen, jehož ironickou metaforu definuje jeho liščí kožich. Bohatne na zoufalství druhých, jeho heslem je – i v pekle se platí dluhy. Jeho sluha je Rubín, naivní čistý drahokam, jeho ženou je Anděla. Žena, která touží po bohatství, výsluní a jedinečnosti. Je obrazem předváděné dobroty lichváře. Ten, když ji ztratí, ztratí svůj obraz. Lichvář zůstává bez tváře, když jej opustí falešná láska. Zjistí, že jakoby nemá něco, co jej činilo svým.

Anděla – obraz něčeho, co není, je obrazem marnosti přetvářky bláznů, muži po ní touží, ale ona nezná touhu lásky, prodá se za perlu Severínovi. Pak s ním uteče, aby onu perlu získala a ztratí všechno.

Herci – blázni v očích bláznů, smutní klauni, kteří hrají hru o životě bláznů, jež se vždy rozhodují špatně. Hrají smutnou hru o pravdě v lidech, jejichž duše jsou pomatené bláznovstvím všeho druhu, protože všichni jsou blázni, kdo nevidí co pravé a čisté je:

                                                            Kde se tito lidé jak chytří chovají,

                                                                       ošálit se hloupé zřejmě chystají.
                                                            Když nenajdou se již, kdo chválu by jim vzdali,
                                                                       ti blázni nadmíru sami sebe chválí;
                                                            však kdo je moudrý muž, ten pravdivě jim tvrdí,
                                                                       že chvála z vlastních úst vždy nepříjemně smrdí.

                                                            Kdo sebedůvěry má příliš ve své hlavě,
                                                                       to vskutku blázen je, bloud nejhloupější právě.
                                                            Však běda zemi té, jíž v čele blázen vládne,
                                                                       jenž nevědomý je a zkušenosti žádné.
                                                            Ach, běda rozumným, ach tisíckrát jim běda,
                                                                       kde blázen za bláznem se vzhůru k moci zvedá!
                                                                                                                         Sebastian Brant 1457-1521 (Loď bláznů)

Proto oni jediní nakonec spasí, protože „ ...to jsou jenom herci ...", kteří jsou přece jenom šašky a blázny, jak si o nich skuteční blázni myslí. Jejich masky jsou symbolické – (Jelen – Cernanos, bůh lesa, Liška – všichni mazaní blázni a Vlk – všichni lační a zrůdní blázni).

Student – člověk blázen, ten který opovrhl vzděláním a dal se na marnivost – pití, lehké ženy, hazardní hry, mamon a zahálku. Pomatenec, baží po věcech a slastech pomíjivých. Propadá zlu, je obrazem ztracené cesty k moudrosti. Postupně začíná sloužit zlu. Tak se stává skutečným bláznem bez nápravy.

Anděla (Zdena Sajfertová), mastičkář Severín (Boris Rösner)

Vlci – šílené bytosti, které propadly do povrchnosti bláznovství, staly se služebníky zla. V tomto stavu už si to neuvědomují a propadají se hlouběji a hlouběji. Stávají se vlastními vykonavateli zla, vlky (skřeti, Nazgûlové, pomocníci temnoty, čerti, ďáblíci, démoni, ve filmu jsou to motorkáři a propadající se do temnoty: student, pasáci – kteří nakonec odjedou s jezdci).

                                                                         VLCI JSTE, VLCI V LIDSKÉ KŮŽI

                                                                         Když žijem´ zvláštní náhodou
                                                                            To vlci táhnou noční tmou

                                                                         Když vlci táhnou noční tmou
                                                                            Oči a hvězdy jedno jsou

                                                                         Psi zdálky cítí jejich dech
                                                                         To vlci táhnou noční tmou...

                                                                                                            Praprecedens, J.Hedl

Ale já přece – jsem? Kdo? Jak? Proč? Jaká je moje cesta a kdo mě na ni poslal? Proč tápu, proč nevím, proč věřím. Straka říká Rubínovi: „jsi hodný a každému naletíš".

Oběť – morální i duchovní apel. Co nutí mstít se, - msta mě zotročuje, přidává svou morální
vinu do mojí skutečné ... odebírá mi právo satisfakce odpuštění?!

Kruh viny – Dobro a zlo
                      Spravedlnost a svévole
                      Pošetilost a moudrost
                      Šlechetnost a podlost
                      Něha a krutost
                      Láska a lhostejnost

VŠECHNO SMÍSENÉ SE VŠÍM, VŠECHNO JE THEATRUM MUNDI.
Nepřetržitá směs pomateného života, kde vládne nejistota, strach, povrchnost, lačnost, marnivost ... bez chuti a vůní, bez východiska, kterým je pouze a jenom, těmito bytostmi, opovržená LÁSKA!

Rubín: za život se platí životem!? Proč? Kdo je nevinen? Kdo je vinen? „Lidi? Žádné nevidím."

                                                             ŽIVOT JE SEN, úryvek (1635)

                                                               Všichni sní, sním i já sám,
                                                               že v žaláři přebývám.

                                                               Sním, že je to nyní těžší,
                                                               sním, že jsem byl svobodnější.

                                                               Co je život? – Přelud, klam.
                                                               Co je život? – Potřeštění,
                                                               smyšlenka, stín, to, co není.
                                                               Vše velké je malé jen.

                                                               Dnes už vím: život je sen
                                                               a také sny jsou jen snění.

                                                 Pedro Calderón de la Barca (*1600 - †1681)

Vzpomínka romantická na nedávnou dobu ledovou.

Doprava zkolabovavší však již neměla oné vůně zimní poesie...

LP Hrrr na ně! Supraphon 1977

LUCREZIA BORGIA

Zpívá: Jiří Schelinger

Text: F. R. Čech

Lucrezia Borgia, jak mi tvé jméno sladce zní,
Lucrezia Borgia, nevěřím, že je špatnost v ní.

Zná, prý zná zrádnost mužů, tak hrrr na ně,
má, prý má v modrých očích krutost saně.
Zná, prý zná léčky stražit - pozor na ně,
nádherná, smyslná prý ústa má.

Proč jen Lucrezie tvůj život knihy pomluví?
Proč jen historie ublížit dívce dovolí?

Zná, prý zná zrádnost mužů, tak hrrr na ně,
má, prý má v modrých očích krutost saně
Ppřísahá, slzy v očích, pozor na ně,
nádherná, falešná, však nevěrná.

Chtěl bych Lucrezie na hrob ti tuhle píseň dát,
chtěl bych Lucrezie říct ti, že můžeš klidně spát.

Zná, prý zná zrádnost mužů, tak hrrr na ně,
má, prý má v modrých očích krutost saně,
zná, prý zná léčky stražit - pozor na ně,
nádherná, smyslná prý ústa má.

Krásná Lucrezie já miluji tě potají,
krásná Lucrezie snad tě má píseň obhájí.
Krásná Lucrezie já miluji tě potají,
krásná Lucrezie snad tě má píseň obhájí...

Aniž bych se nadála toho dne a počtu, narozen byl stý komentář, jenž zaslouží si gratulaci a pořádnou kytku.

Nejlépe orchidej. Je odolná, dlouho vydrží (pokud ji idiot jakýs nezlikviduje) a odráží se na ní  krása Božího stvoření tak rozmanitého.

Méně rozmanité jsou filmy, však v mnohých lze též naleznouti odlesk Krásy...

Prstnatec Fuchsův v jesenické Ovčárně