Filomena.I.

ZMRZLINÁŘ

Hudba a Text: Oskar Petr

Marsyas: Zuzana Michnová, Petr Kalandra, Oskar Petr

Ani nejtenčí vlásek

co v kartáči mám

se vedrem nehejbá

je to tím, že jen leží?

Snad sto litrů tuše

a sirupu z jablek si dnes večer

na svou hlavu nalejt dám

papírem ať mě vláčí

ten kůň nohatej

Vláčí mě městem po kostkách

pěnou zvědavce odhání

Každej den a celou noc

Teď z protější hory

tu rezavou obruč spustím do údolí

co ta udělá?

Jako koule se koulí

A to je co říct

že má sílu se koulet

vždyť už je jak já

pět let rezavá

jako tvá stará postel

co dávno neslouží

Zbývá už jen pár měsíců

zbývá snad ještě míň

Každej den a celou noc

Na hlavní třídě stál zmrzlinář

možná dítě ve vozíku měl

Vystrašeně se ohlíd

z vozíku ozývá se pláč

Z kostky dlažební se vylíh pták

pěti jazyky teď naříká

Vole mu roste, sílí

hlavou se korun stromů dotýká

Vedle v domě umřel starej pán

mimo svejch nemocí neměl nic

Našel ho včera ráno soused

že prej tam něco zapáchá

Ani nejtenčí vlásek,

co v kartáči mám

se vedrem nehejbá

je to tím, že jen leží?

Snad sto litrů tuše

a sirupu z jablek si dnes večer

na svou hlavu nalejt dám

papírem ať mě vláčí

ten kůň nohatej

Vláčí mě městem po kostkách

pěnou zvědavce odhání

Každej den a celou noc

Součást komentáře Balada pro banditu.

Píseň Zabili zabili jest hnedle na počátku filmu.

Doplňky ku komentáři k filmu

Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Bob Dylan

Kolik toho musí muž nachodit

než se může mužem zvát

Kolik moří musí bílá holubice přeletět

nežli může v písku spát

A kolikrát ještě dělová koule vyletí

než si ji troufnou navždy zakázat

Jestli chceš na to příteli správnou odpověď znát

tak se musíš větru ptát

Kolik let může hora stát

než ji moře spláchne pod vodu

A jak dlouho budou lidé ještě žít

než poznají svobodu

Kolikrát člověk může jako nevidět

a z otočení dělat náhodu

Jestli chceš na to příteli správnou odpověď znát

tak se musíš větru ptát

Kolikrát člověk musí vzhlédnout

aby oblohu uviděl

Kolik uší musí člověk mít

aby lidi plakat uslyšel

Kolik smrtí bude ještě potřeba

než člověk pochopí že dost už je mrtvých těl

Jestli chceš na to příteli správnou odpověď znát

tak se musíš větru ptát

(Překlad: Jiří Vejvoda, František Novotný)

Vlastním jménem Robert Allen Zimmerman narozen 24. května 1941 v městečku Duluth Minnesota, kde též vyrůstal.

Jeho údajné útěky z domova byly nejspíše pouhou fikcí. Rád si vymýšlel.

V desíti dostal harmoniku, kytaru a na střední založil kapelu v rytmu rock-and-rollu, jež probouzela v naslouchajících utajované sny.

Jako filmový vzpurný hrdina James Dean. Psala se léta padesátá.

V šedesátých přesedlal na folk s uměleckým jménem Bob Dylan dle básníka a dramatika Dylana Thomase. Inspirací byly písně Woodrowa Wilsona Guthrieho, kteréžto každému na potkání hrál. A jehož roku 1961 navštívil v nemocnici v New Yorku. Tam se zabydlel v umělecké čtvrti Greenwich Village a vydělával si hraním po klubech. Guthriemu věnoval píseň Song to Woody.

Potkavše dívku Suze Rotolovou, nastěhoval se k ní a zhltnul její knihovnu. Četbu vyrovnával koukáním na bednu televizní, jako správný konzument. Věnoval jí několik písní, však jeho sobecký vztah spěl neodvratně k rozchodu.

Robert Křesťan a Druhá Tráva - Ještě jedno kafe (Bob Dylan - One More Cup Of Coffee)

Zvrat nastal roku 1962 především písní Blowin in the Wind (Co říká vítr). Jeho písně převzaly zavedené kapely, tak se dostal do povědomí posluchačů. Každý chtěl vidět zpívajícího básníka Boba Dylana. Byli nadšeni i přes dylanovský nosový projev a mnohdy nesrozumitelné polykání textu.

Poznal protestní zpěvačku Joan Baezovou, kterážto ho uvedla mezi osobnosti a pomohla mu k popularitě.

Období hojnosti trvalo v létech 1963 až 1966, koncerty, desky a zelektrifikování, pro mnohé folkaře nepřijatelné. „Slova jsou jen obrazy a já je chci podmalovat z bohatší palety."

Stal se jakýmsi nechtěným „prorokem" americké společnosti, který zná lék na všechny její neduhy. Posléze přecházel k písním jinotajným trojrozměrným nesrozumitelným. Kdo rozumí básni Sad-Eyed Lady of the Lowlands (Smutnooká paní z nížin), ptali se. Dostávalo se jim stručné odpovědi: Já...

„Paní z nížin" byla jeho další zásadní žena v životě (tenkrát ještě utajovaná) Sára Lowndesová. Svatba přišla v roce 1965. Měli spolu pět dětí.

Platil daň slávy přepracovaností a roztěkaností obalenou pavučinou rozepsaného románu Tarantule (vyšel v r. 1971). Přetlak vyvrcholil nehodou na motorce (1966) s klepáním na nebeskou bránu. Nepřišel však ještě jeho čas.

Dva roky žil v ústraní se Sárou ve Woodstocku, kdež zrodila se nová deska se zjednodušenou melodií a komplikovanými texty, které nebyly zcela rozluštěny doposud. Koncertoval velmi zřídka, většinou na koncertech charitativního charakteru.

Petr Kalandra & Blues Session - Solnej sloup (Bob Dylan - Like A Rolling Stone)

Knocking on heaven is door

Hueba: Bob Dylan

Český text: Petr Kalandra

Mámo sundej kytku z kabátu

za chvíli nebude k ničemu

můj kabát a kudlu vem pro tátu

já už stojím před bránou s klíčem

Cejtim že zaklepu na nebeskou bránu

Jó mámo zahrab moje pistole

ať už z nich nikdy nikdo v životě nemůže střílet

Ještě se sejdem za sto let

až se vydáš na poslední výlet

Cejtim že zaklepu na nebeskou bránu

Neberu s sebou milý tváře

žijte si tu co se do vás vejde

až popíšem všechny diáře

všichni se tam za tou bránou sejdem

Všichni jednou zaklepem na nebeskou bránu

Soundtrack k filmu Knockin' on Heaven's Door (Thomas Jahn/Německo/Nizozemí 1997)

Velký poprask vyvolal v 70. roce jemu věnovaný čestný doktorát z muzikologie, trn v oku mnohých fanoušků a novinářů. Odpověděl jim písní Day of the Locusts (Den cikád).

Sedmdesátá léta prožil v rodinném kruhu s písněmi o lásce a semotamo protestsongem.

Uspořádal dvě velká turné: „Musím hrát před lidmi, abych měl pocit, že má tvorba někam spěje"...

Zavoní mu též tvorba filmová a v 73. narodí se nesmrtelná píseň Knockin' on Heaven's Door k filmu Pat Garrett & Billy the Kid.

Rozvod s milovanou ženou roku 1977 jej snad vyprovokoval o rok později k celosvětovému turné, kde fanoušci stáli ve čtyřstupech na lístek jedenáct hodin. Prochází „gospelovým obdobím" trvajícím dva roky.

V osmdesátých létech vyjíždí na své „nekonečné turné" po celém světě a je uveden do Rokenrolové síně slávy.

Zahraje si ve filmu Richarda Marquanda Hearts of Fire (Ohnivá srdce 1987).

V roce 1986 se oženil se svou doprovodnou zpěvačkou Carolyn Dennisovou, s níž počal jedno dítě. Rozvedli se roku 1992.

Celkem má šest dětí.

Things Have Changed - oscarová píseň k filmu Skvělí chlapi (Curtis Hanson/USA/Německo 2000)

1991 je oceněn Gremmy za celoživotní přínos.

„Myslel jsem, že brzy uvidím Elvise" prohlásí po návratu z nemocnice roku 1997. Namísto Elvise se setkává s papežem Janem Pavlem II. v Bologni, kde papež založil svou promluvu na Dylanově písni Blowin' in the Wind.

Nové tisíciletí přineslo Oskara za píseň Things Have Changed ve filmu Wonder Boys (Skvělí chlapi 2000) a roli s podílem na scénáři filmu Masked & Anonymous (Inkognito 2003) .

Rok 2005 přivál filmový dokument No Direction Home (Bob Dylan) Martina Scorseseho mapující léta 1961 – 1966.

Roku 2007 načrtnuta premiérou filmu I'm Not There  (Beze mě 2007) Todda Haynese freska šesti tváří Boba Dylana.

Jeho citáty z písní byly používány dokonce u soudu v 186 případech. Nejvíce: „Nepotřebujete meteorologa, abyste věděli, kterým směrem vítr vane" a „Když nic nemáš, nemáš co ztratit".

TO NEJLEPŠÍ MÁ VŽDYCKY TEPRVE PŘIJÍT...

Bob Dylan

(Zdroj: Kniha Víc než jen hlas - Práce 1980 a Wikipedia)

Golden Kids (Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář) - Časy se mění. Text: Zdeněk Rytíř 

(Bob Dylan - The Times They Are a-Changin')

Bulat Okudžava/Jaromír Nohavica

Doplněk ku komentáři k dokumentu

Bulat Okudžava - Věčná píseň

Básník, zpěvák, spisovatel se zakavkazskými kořeny (matka Arménka, otec Gruzínec). Narozen 9. 5. 1924 v Moskvě.

"Tajemství, jak dělat písně, je úplně jednoduché. napište dobrou báseň s obsahem a lidským osudem. Vymyslete k ní přesně odpovídající hudbu. Pro podání zvolte jedinou správnou tóninu. Musí vám být jasné, že máte daleko od génia. A pak se vám to podaří a nebudete potřebovat žádné dodatečné záchranné pásy: Žádné zvukové nebo světelné efekty, reklamu, pochvalná pojednání či impozantní zevnějšek."

(Bulat Okudžava. Z knihy Půlnoční trolejbus /výběr básní/ vydal roku 1981 Československý spisovatel v Praze)

MODLITBA FRANCOISE VILLONA

Dokud se Zem ještě otáčí,

když smí ještě světlo být,

můj Pane, každému dopřej z nás,

co nemohli jsme mít:

Moudrému jen hlavu přej,

zbabělému koně, třmen,

šťastným přidej peníze...

A na mě se rozpomeň.

Dokud se Zem ještě otáčí,

je, Pane, moc jen tvá,

kdo po moci však prahne,

ať z moci nemoc má!

Odpočinout štědrému dej,

alespoň v tento den,

Kainovi pokání přej...

A na mě se rozpomeň.

Já vím, že všemu rozumíš,

věřím, žes moudrosti Král,

jak zabitý voják věří,

náš život že v ráji jde dál.

Jak věří každý, kdo slyší

neslyšné řeči tvé,

tak jako věříme sami,

my v nevědomosti své!

Můj Pane, Bože, vidím

zelený tvůj zrak.

Dokud se Zem ještě otáčí,

ač sama to má za zázrak,

když má ještě čas,

když zbývá jí teplo pro oheň,

každému dej něco málo...

A na mě se rozpomeň.

(Překlad: Petr Kovařík)

LP Balada o Zemi 1985

C&K VOCAL

Hudba: Ota Petřina

Text: Ladislav Kantor

Příjmením vět a štěstím slov a výkřiků

jak popel řečí – zbyde pár veršů

a ty se ptáš

co ticho vyvolává...

Země Země

Země Země

(jak dřív)

z barevných se skládá vizí

a svůj příběh věčně střídá...

Příjmením snů tep paměti křik dětských her

kdy každý ráno – má křestní jméno

a ty se ptáš

co něhu vyvolává...

Země Země

Země Země

(jak dřív)

z barev léty zbledlých kreslí

a svůj příběh věčně střídá

Země Země

(jak dřív)

Země Země

(jak dřív)

je v nás

Příjmením dnů je dech tvých let

stesk závětí pár mých přátel – a deset náhod

a ty se ptáš

co lásku vyvolává

Země Země

Země Země

(jak dřív)

z barevných se skládá vizí

a svůj příběh věčně střídá...

Země Země

(jak dřív)

Země Země

(jak dřív)

je v nás

Příjmením listů je věčně strom

ze změti trav – klid příštích větví

znovu a znovu

a ty se ptáš

co Země vyvolává

Země Země

(jak dřív)

Země Země

(jak dřív)

je v nás

TÉMA: Vzdor a soumrak alternativ (19. 4. - 1. 5.)

Toto JE reklama a pozvánka zároveň a několik postřehů v deníček zapsaných, s nimiž se s milými návštěvníky ráda podělím:

Co dělat?

DAVID STORCH

zopakoval myšlénku mosaikovitosti krajiny vedoucí k ochraně životního prostředí a života jako takového a jeho udržitelnosti. Tím podpořil (nejen) mé přesvědčení o nedobrotě jednodruhových plantáží roztahujících se od nevidim do nevidim.

Negři a křídlatka

JIŘÍ SÁDLO

osobitým a neotřelým způsobem (chce to slyšet na vlastní oči – je vážně roztomilý) ukázal spojitost mezi nezvanými hosty rostlinnými (bolševník a jiné invazní květinky) a ne-oblíbenými obyvateli země České. Bolševník můžete sekat mýtit pálit do nekonečna. Je nezdolný potvůrka a věrný. Vždy se navrátí zpět. Genocidní řešení tedy reálné není. Nenávist zdolá akorát vás.

Řešením může býti vykročení na cestu rušení geth a hranic vně i uvnitř, citlivě diferencovat (stanovovat) vztahy. Zkrátka učit se s nimi žít.

Foto: Vzkaz na Konferenci o klimatických změnách na prkénku malovaný

Sounáležitost a problém morální teologie ve 21. století

ZDENĚK PINC

„Poznání v přítomné chvíli není ani objektivní ani subjektivní, ale sounáležité." (Tož se s tím poperte.)

Badatel svým bádáním ovlivňuje výsledek.

Kupříkladu elektron se při jednom zkoumání chová jako vlna, při jiném jako částice.

Člověk potřebuje smysl (života). Kdo má smysl, je šťasten. Šťasten je ten, komu se daří podílet se na smyslu.

Beze smyslu není žádné lidské konání možné.

Smysl musí být založen na něčem ABSOLUTNÍM.

Matematika pracuje s kvantitami, nikoliv s kvalitami. Ne všechny předměty potřebují hmatatelnost. Kupříkladu tisíciúhelník jsme také neviděli, ale existuje.

Moderní věda se stala náboženstvím. V tom je její kolaps.

Věda bez kritické filosofie spěje ku zkáze.

Dnes převládá filosofie JAKOBY.

Vystačím s tím, že jednám jakoby (idealistický positivismus).

Navracíme se do baroka. Vše je jako krásné zdání, divadlo, fikce. Baroko předstírá, že (nereálný) svět je skutečnost. Žijeme ve virtuálním světě. Vzbuzování dojmu však není neomezené.

„Není-li Boha, je všechno zakázáno" (Václav Bělohradský). Protože člověk nemůže jednat, nevěří-li, že jeho eventuální omyl může býti napraven.

Největší morální kapitál, kterým lidstvo disponuje, je síla odpuštění.

Ucelený text zašle docent Pinc každému na požádání: pinc@fhs.cuni.cz

Stav Noemovy Archy

DANIEL FRYNTA

(důvěrně jej nazývám „rabín". Kdož viděli - pochopí...) nás pozval do Archy zoologických zahrad a společně s projektem Vyber nejkrásnější zvíře poukázal na skutečnost vhodnosti nalodit i zvířátka nevzhledná, však ohrožená.

Evropané se ve výběru zvířecích miss shodují. Dokonce i vzdálený kmen v džungli africké sdílí stejný vkus. Koncept tento mu však naprosto rozprášil sousední kmen, jenž preferoval zvířátka ošklivá, však chutná. Dokázali tím jinakost pohledů různých, kulturou ovlivněných.

Vzdor vůči nesmyslnosti je podstatou lidské svobody

JIŘÍ PEHE

věří na smysluplnost vzdoru (Occupy, španělské Indignados, Arabské jaro...) vůči zaběhnutým systémům demokracie s mnoha nešvary, ačkoliv jsou odsouzeny ku krachu, neboť se situují „nikam" – do abstraktního bodu mimo systém. Mohou však býti poučením a zkušeností ve snaze o uzdravení (reformu) již stávajícího systému „zevnitř".

Na obrázku není Jiří Pehe ani Daniel Frynta (i když zdeť by jakás podobnost byla), nýbrž Tamarín vousatý.

Má cenu vzdorovat nebo to vzdát?

JIŘINA ŠIKLOVÁ

tvrdí, že „dobře vychované dívky nedělají historii".

Adaptace (přizpůsobení se) znamená přijetí rituálů.

Opak znamená únik z odpovědnosti.

Ve vzdoru jsme jistější, neb establišment (společnost) se stále mění. Máme strach (to se ovšem mého červeného chobotu netýká), že nebudeme shledáni dostatečně moderní.

Paní Šiklová je stále šik dámou plnou energie.

(Snad mne za tu „dámu" nezavrhne.)

K DISKUSI O „ZELENÝCH" STRANÁCH:

Politik je TLUMOČNÍK. Jeho úloha je překládat konzistentní (soudržné, neporušené, pevné) obrazy společnosti. Nutný je obraz budoucnosti. Politik by měl míti vizi.

Zatím máme politiky jen na jedno použití s jednorázovými krátkodobými řešeními.

Nezapomenutelný výraz: Poplyšáková doba...

Navzdory přecpanosti, nedýchatelnosti a temnotě Divadla hudby, kdež odehrálo se triduum dějů diskusních, je stále pro mne tento mišmaš (Pejska a Kočičky) ekologicko-filosoficko-theologicko-kulturně-politický přitažlivě voňavý.

A nebolí z něj břicho.

NA SHLEDANOU ZA ROK!

K tomuto dni hodování se Vzkříšeným přišel mi inspirativní Antonia Vivaldiho Concerto I (La Tempesta di Mare - Mořská bouře) z Šesti koncertů op. 10. Nejoblíbenější má (ještě černá) deska vivaldovská, s krásným ovocno - nástrojově hudebním zátiším na obalu.

K tomu Jiří Stivín se svými píšťalami - radost poslyšet!

Kdo rád klasiku, doporučuji vsunouti lahůdečku tuto v sbírku placek hudebních. Dobrá hudba nestárne.

Vivaldi - Stivín - Varchal (se svým Slovenským komorným orchestrom) je zárukou dobré kvality.

.

Je tlaková níž a vtedy prudko klesá hladina tlaku duše mé...

Je tlaková níž a nič už nie je jasné - tlakomer hlási pád...

Byl-li by ještě mezi námi v tomto slzavém (však krásném) údolí Karel Kryl - básník, písničkář a burcovatel lidí ze spánku v době normalisační - oslavil by dnes 12. dubna l. P. 2014 - jistě jakous pozvedající písní - svoje sedmdesáté narozeniny.

Poohlédneme-li se po světě a nezůstaneme-li pouze na svém dvorci českém, zvolání "Morituri te salutant"  gladiátorů v římské aréně, chystavších se k boji na život a na smrt, není úplně tak od věci...

Ave Caesar! Morituri te salutant!

Buď pozdraven Caesare! Jdoucí na smrt tě zdraví!

MORITURI TE SALUTANT!

Cesta je prach a štěrk
a udusaná hlína
a šedé šmouhy kreslí do vlasů
a z hvězdných drah má šperk
co kamením se spíná
a pírka touhy z křídel Pegasů

Cesta je bič je zlá
jak pouliční dáma
Má v ruce štítky v pase staniol
a z očí chtíč jí plá
když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol

Seržante písek je bílý

jak paže Daniely
Počkejte chvíli!

Mé oči uviděly
tu strašně dávnou

vteřinu zapomnění
Seržante! Mávnou

a budem zasvěceni

Morituri te salutant
Morituri te salutant

Tou cestou dál jsem šel
kde na zemi se zmítá
a písek víří křídlo holubí
a marš mi hrál zvuk děl
co uklidnění skýtá
a zvedá chmýří které zahubí

Cesta je tér a prach

a udusaná hlína
mosazná včelka od vlkodlaka
rezavý kvér - můj brach
a sto let stará špína
a děsně velká bílá oblaka

Seržante písek je bílý
jak paže Daniely
Počkejte chvíli!

Mé oči uviděly
tu strašně dávnou

vteřinu zapomnění
Seržante! Mávnou

a budem zasvěceni

Morituri te salutant
Morituri te salutant

Foto: Kaplička sv. Antoníček - Mohelenská hadcová step

(JEDové komíny - Jaderná elektrárna Dukovany)

Stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat
Děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat
Děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli
Bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly
Děkuji...

Děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí
Pokoře pro radost,
pokoře bez područí
Za slzy děkuji:
ty naučí mne citu.
K živým již žalují
a křičí po soucitu
Děkuji...

Pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost
Za to, že utká se
láska a nevraživost
Pro sladkost usnutí
děkuji za únavu
Děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu
Děkuji...

Děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila
Děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla
Za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral
Beránku děkuji,
marně jsi neumíral
Děkuji...

Foto: Cesta na Švýcárnu - Jeseníky