Karlas

Nezničitelná stálice naší obrazovky se, jako monument důkazu dekadence, stále tyčí a obtěžuje televizní diváky. V jakém stavu je společnost bavící se touto pokleslou reality show stavící na konfliktech, rozvratu a hysterii? Člověk se zamýšlí jestli to jsou skutečné osudy několika chorobomyslných rodin, co ze sebe dělají za pár korun blbce před celým národem nebo je to dovedná hra úchylných tvůrců a jejich amatérských herců.

Asi největší zklamání, jaké jsem v poslední době v českých filmech zažil. Už je to skoro dva roky, co jsem tento pohádkový příběh s dávkou historie viděl, ale dodnes se nemohu dobrat pointy. Příběh se mi zdá jako strom s pahýly na místo rozkvetlých větví. Pověst se rozvinula do různých proudů, které nejsou vyřešeny a zůstávají ležet bez odpovědí. A já se tak těšil, až ho uvidím, teď mi zůstaly jen otázky.

Na tento film jsem mnohokrát stával jako dítě dlouhé řady a nikdy na mne nezbyly lístky. Nyní, po dlouhé době, vyšel na dvd a mě se ho konečně podařilo zhlédnout. Tento sovětský kousek se mi však zdá příliš pohádkově prokreslený, přehnaně patetický a naivní, jako koneckonců všechny pokusy o socialistické science-fiction. Přesto je toto dílko nasycené nostalgií i snahou udělat výjimečný film se zajímavým příběhem. Rozhodně také souhlasím s tím, že si zaslouží přízvisko, kultovní dílo sovětské vědecko-fantastické tvorby.

Možná je to opravdu průměrný film, možná že jsem čekal katastrofu a byl jsem mile překvapen, možná je mi Geoffrey Rush příliš sympatický, možná mne svedla krása a kouzlo mořských panen....ale já se bavil poměrně dobře. Cudně či nestoudně přiznávám, že scény s vodními kráskami, ve své poetice i šílenství, mne dostaly a snad zachránily hodnocení celého filmu.

Opravdu vzácný druh slátaniny, jakou jsem už dlouho neviděl. Nechci se považovat za odborníka na konflikt v Kosovu, ale jestli se po příchodu KFOR něco takového dělo na území Kosova, tak mě prosím poučte. Věřím, že podobný příběh by mohl být možná zasazen spíše do války v Chorvatsku, nebo v Bosně, kde mezinárodní jednotky měly jen malou kontrolu nad územím a situace byla velmi nepřehledná (viz kvalitní film Warriors), ale určitě né v Kosovu. Jednotka koaličních sil ztracená v prostoru, bez pomoci a pronásledovaná snad všemi frakcemi... opravdu úsměvné... Toto je nikoliv válečný, nikoliv dobrodružný, ale pouze akční film.

Roky jsem se tomuto filmu vyhýbal a nepřeháním, když zde napíši , že jsem se ho bál. A opravdu, geniální Juraj Herz opět nezklamal a svou perfektní prací neomylně zasáhl do mého srdce. Psychologické drama se postupně rozvíjí a končí neuvěřitelně silnými scénami, tak dojemnými a bolestnými. Touha po štěstí a naplnění rozplynutá v důsledku osobní prohry života. Tragédie v období krásných časů naší země před neštěstím světových válek za doprovodu fenomenálního Luboše Fišera.

Jen se usadit v temnotě kina či v pohodlném příbytku se sklenkou vína a vnímat nádheru, jež k nám přichází nejen v podobě úchvatných scenérií příběhu hmyzího království, ale také fascinujícími něžnými tóny čarokrásné hudby, která jde ruku v ruce tímto fantastickým vyprávěním o kouzle přírody a touze přežít. Zdaleka se mi příčí výraz dokument…ne, tohle je ryzí umění těch nejdokonalejších aktérů, tvorů naší planety, tohle je dobrodružství, tragédie i komedie, divadlo i opera tajemného Mikrokosmu. Zapomeňte na vše a jen přijímejte ty opojné doušky tohoto vzácného kousku.

Dokumentární film Uloupené Kosovo je šokující pravdivý pohled na samou podstatu tohoto balkánského konfliktu. Jasně převrací dogmatický antisrbský přístup západního světa, který se snaží stavět srbský národ do pozice zločinců jen proto, aby ospravedlnil vpád a bombardování svrchovaného státu, který řešil své vnitřní problémy s albánským terorizmem. S odstupem času je jasné, že kdyby proběhl zásah srbské armády a polovojenských jednotek po 11. září 2001, zřejmě by Spojené státy nebyly tak horlivé v podpoře islámských bojůvek na Balkáně. Osobně jsem v roce 1999 pobýval na území Kosova a zklamání Srbů z naší podpory okupace mi zůstává jako hořká pilulka v ústech. Ano, zradili jsme je jako Češi, jako slovanští soukmenovci. Doporučuji sehnat a prolistovat fotografie ve fasciklech Nato crime in Kosovo.

Opravdu se nedá popřít, že pohádka je dobře udělaná pro oko, natočená v kouzelných prostorách zámku Buchlovice, s výbavou perfektních kostýmů a dalších velmi pěkných vizuálních prostředků. Bohužel, jde jen o další "Troškovu pohádku“, což je už pojem sám o sobě, a jak se říká u nás, opět pořádně uvalenou. Pan režisér bojuje, pere se v prostředí, kde krásná česká pohádka snad už vymřela, jenže jeho způsob zpracování ve mě vyvolává pouze lítostné pousmání a nevěřícné kroucení hlavou. Přitom by možná stačilo jen trochu ubrat bláznivinek a udělal by se krok dopředu a snad by naskočila i hvězdička navíc.

Přesto, že v roli ikony českého kriminálního žánru, majora Kalaše, mám raději Rudolfa Hrušinského, i Jiří Sovák podává opravdu skvělý výkon. Samozřejmostí je opět precizně propracovaný detektivní příběh s nezvykle akčním nábojem exploze vlaku dávající výjimečnost tomuto napínavému filmu. Nemohu také zapomenout ani na Radoslava Brzobohatého, vždy jako osobnost pravého muže naší filmové scény. Prolínání vzpomínek a přítomnosti ještě více dramatizuje děj tohoto velmi zdařilého kousku.