Kri-kri

Střelec je zadržen armádou Kalmisu a všichni jen tak tak uniknou zastřelení. Jsou vsazeni do vězení a Tarta Parbaře sebere tabulku s pokyny k nalezení setby. Armáda Kalmisu přistane na Benthelému, díky výpadku proudu se posádka Střelce dostane ven a octne se v zahradě snů plné zvláštních květin, jejichž pyl vyvolává halucinace. Všichni jsou v transu, pouze Sibep nemoci odolává. Nakonec se jí podaří probrat Parbaru, která v halucinogenním snu dojde určitému prozření a uvědomění svých chyb. Povedená epizoda, poměrně i tajemně hrůzostrašná, zvlášť pro scény s halucinogenními květinami. Ke konci se navíc objeví i dvojníci. 100%

Parbaře se s pomocí tabulky podaří získat setbu. Když se pak všichni vrací na Maglock, jsou opět zajati králem Kalmisu, jenž má v úmyslu Maglock zničit. Zde dochází k nečekanému zvratu, kdy se králi vzepře generál Tarta. Při jejich potyčce je setba vypuštěna a spojí se s božskou hvězdou, čímž se požehnaný déšť snese i na Maglock. Někomu může náhlé napravení Tarty a ke konci i krále připadat nevěrohodné, mně to ale nikterak nevadí. Navíc Tarta byl Parbaře vděčný za záchranu života. Pro mě je to pěkný závěr mé oblíbené série. 100%

Topy, Gérard a Sibep se při hledání Rany octnou na tajemné planetě, jejíž povrch je tvořen hlubokým oceánem. Brzy Ranu skutečně objeví, ale ten není zcela při smyslech. Podivně se chová i Abaro, otec Míny. Jelikož jsou všichni unesení dělníci hlídání, Topy se rozhodne následovat je do obrovské budovy. Zde poznají královnu Paranoiu, která vypráví o ráji a pak je všem podávána polévka obsahující drogu kako. Jediný Gérard se pokrmu vyhne a odhalí v podzemí velkou drogovou pěstírnu. Napínavý, místo až hororový a mysteriózní díl. 100%

Topy a Rana pod vlivem drogy se snaží zastřelit Gérarda a Sibep, ti jim utečou do podzemní chodby, kde je Sipep napadena obrovskými červy. Ti z ní vysají kako a Sibep se přemění v oválný balvan. Podobně dopadnou i Topy a Rana, když Gérarda a Abara objeví. Gérard je odhodlán Paranoiu zabít, ta na něj pošle svoji armádu zdrogovaných dělníků. Naštěstí se Topy, Rana a Sibep náhodou dostanou z kamenných skořápek a spolu s červy Paranoiu přemůžou. Sice by se našlo několik nejasností, např. proč se červi tak dlouho Paranoi vyhýbali a proč droga na Sibep působila jen částečně, i tak ale dávám této velmi napínavé epizodě plný počet. 100%

Posádka Střelce s pomocí Cecilie objeví jed, který Koset použil jako záminku k vyvolání války, jenže Koset se z usvědčení vylže. Všichni uprchnou a náhodou se setkají s Katy, zákonitou Kosetovou manželkou. Mezitím Koset vyprovokuje krále Nikolu, jenž odhalil zfalšovaní dopisu k útoku a Elen bratra vsadí do žaláře. Elen se konečně odhodlá zbourat zeď, obě království spojit a provdat se za Koseta, ale veřejné oznámení sňatku naruší Katy. Ta se rozhodne svého muže navštívit v paláci. Už z důvodu nostalgie tomuto příběhu odpouštím nevěrohodné náhlé prozření Elen. 95%

Chápu, že je tento animák určen dětem 1. stupně ZŠ, ale přesto mám pocit, že mnohem víc, než seriózností se vyznačuje parodií a ironií. Historická fakta jsou podávána stroze a sotva tříminutovou délku každého dílu považuji za velmi krátkou stopáž. Trochu to zachraňuje Lábus svým přednesem, ale v globálu je to málo. Naskýtá se otázka, proč to tvůrci uťali listopadem 1989 a nepokračovali dál tou slavnou demokracií a kapitalismem? Asi jen obtížně by se jim točilo o všech těch svinstvech nynějšího režimu (rozkradený a rozprodaný stát, kupónová privatizace zakončená Koženým na Bahamách, divoká 90. léta plná tunelování, rozkrádání ve velkém, orlické vraždy, tisíce nezaměstnaných, bezdomovci, vzrůstající narkomafie a kriminalita mládeže, bombardování Jugoslávie novodobým kultem osobnosti označeno za humanitární (nemluvě o jeho hvízdající štětce). Jo, tohle všechno možná bude vyhodnocovat za takových třicet, čtyřicet let až nějaký další režim. Za to, že kavárenští tvůrci seriál ukončili dobou, která se jim hodila víc jak 1 * neudělím. 25%

Příjemný rodinný film o přátelství tří školáků, sociální izolaci, trochu i o šikaně a předsudcích. Do venkovské školy začne chodit nová žačka Rumiko Tezuková, do níž se zamiluje Akira Ohta a i on je jí sympatický. Rumiko se navíc spřátelí s Hideko Komurovou, spolužačkou pocházející z chudých poměrů a proto se jí ostatní ve třídě straní a vysmívají se jí. Nikdo netuší, že Rumiko bydlí v cirkuse, kde vystupuje jako atrakce vlčí dívky. Zpočátku se film poněkud táhne, ale ke konci, aniž by to působilo jako prvoplánové citové vyděračství je z toho regulérní doják, který dovedou jedině Japonci. TV Barrandovu patří dík za zakoupení tohoto filmu, od havloidních kavárníků z Kavčích hor nic takového očekávat nemůžeme, tam běžely asijské hrané rodinné filmy naposledy před třiceti lety ještě za dob socialismu. I když jsem zprvu uvažoval o třech hvězdičkách (český dabing mohl být trochu lepší), nakonec uděluji slabé 4 * a 70%.

64 minut mi přijde jako strašně krátká stopáž vzhledem k tomu, že hlavní dějová zápletka, tj. kdy Vika začne s filmováním se začne rozvíjet až v polovině filmu, takže těch úskalí spjaté s natáčením, o nichž se zmiňuje oficiální distributor se zase až tolik nestihne. Vlastně jediným problémem Viky bylo, že všem ve škole nakecala, že točí film s Dočolomanským, což nebyla pravda. Jenže mladší sestře svého spolužáka slíbila, že jí ho přivede představit ještě před plánovanou operací očí. Rád bych dal lepší hodnocení, ale Vika ani Robert mi nepřišli zrovna sympatičtí, snad jen ta malá Ema ušla. Navíc mi ve filmu vadily ty časté pohyblivé kresby, podobně tomu bylo i o rok později v Čarbanici. To byla nějaká experimentální filmařská móda začátku 80. let? 40%

Zpočátku na mě seriál působí poněkud nudně. Trochu se to zlepší v momentě, kdy chce Maroša adoptovat snobská rodina neskutečných sucharů. Adoptivnímu otci jde o to transformovat do Maroša své nesplněné ambice, dědek si ho prohlíží jak handlíř na koňském trhu a neustále kriticky připomíná jeho původ. Adoptivní matka je studená jak psí čumák a jen fňuká po jejich zemřelém synovi, z jehož pokojíku si vytvořili skanzen. V jednom komentáři jsem tu četl chválu na Pipa, mně je ale sympatičtější Maroš svoji bezprostředností. 50%

Holt už nepatřím k cílové skupině a nebo je to tím, že nehraji na žádný hudební nástroj, nicméně jsem se u tohoto seriálu docela nudil a často jsem ztrácel pozornost. Po sedm dílů sledovat, jak na zámku čtyři dospělí vymýšlejí pro dvě děti (ke všemu předabované) hru s hledáním hudebních nástrojů není nic pro mě. Navíc se tam často zpívá, což mi dost vadí. Sice jsem to poprvé shlédl až v sedmatřiceti, ale obávám se, že by mě to příliš nezaujalo ani v dětství. Předpokládám, že zdejší vysoká hodnocení jsou spíš dílem nostalgie než objektivity. 40%