MadMaxCZ

Nuda, nuda, šeď. Ani romantika, ani komedie, pokud nepočítám pár minut, kdy se Streepová s Martinem zdunili jointem. Asi největší disproporce mezi hodnocením zde a mým pocitem. Takhle by neměl vypadat film, co má 67%. Chápu, že to asi nebyl můj šálek kávy, nicméně jsem viděl dost romantických komedií, které tak nějak odsejpaly, že jsem jim byl ochoten odpustit hromady patosu a tuny klišé. Tady to prostě nefunguje. Nejen, že Steve Martin vypadá jako šedivý Jackie Chan (a že ho předčí v šikmosti očí i v žlutosti obličeje díky nekorigovanému solárku) a že nechutné chlupaté špeky Aleca Baldwina jsou asi hlavní důvod pro rating R17, ale nakonec je to divák, kdo tlačí očima lacině předvídatelný děj a dialogy kupředu, jen aby už to měl za sebou. A to je špatně. Ten "příběh" by totiž vystačil i na poloviční stopáž. Takže snad jen notoričtí a nekritičtí fanoušci Streepové si tady přijdou na své, protože ona je tam furt, byť není vyloženě špatná, ale prázdnost příběhu tím nezachrání. Mimo to bych rozhodně vynechal pasáž, kde filmové děti Streepové (v rozmezí18+-27) leží v posteli a páchají zde skupinovou terapii po šoku, že jejich matka si opět začala s jejich tatíkem, ačkoliv jejich rozvod je vůbec nepoznamenal. Pardon, tohle vám nezbaštím.

Jednohubkový béčko na večer, kdy moc nechcete přemýšlet a chcete restartovat mozek adekvátním přísunem alkoholu. Dostatek krve se ideálně hodí k červenému vínu, cca sedmička je nutná. A několik důvodů, proč se na to podívat? 1. Ráno si zcela nejsem jist předešlou nocí a nakonec jsem rád, že moje noční řádění odnesla jen lednička. 2. Chci se stát veterinárním protetikem, koně jsou přece taky lidi, že? 3. Když mne nevemou na veterinu, budu aspoň patolog. Nebo řezník. 4. Chci vidět v akci westernovou partu ve špageti hororu. A může u toho být i Xena nebo Lara Croft, i se špičatejma kozama.

Vynikající parodie je jako výborné víno. S přibývajícím časem na chuti neztrácí, naopak dozrává. Takže když při náhodném cvakání ovladačem naskočil na obrazovku Topper Harley, už nebylo úniku a bylo nutno setrvat až do konce a znovu si vychutnat dokonale promyšlené gagy, které ani po dvaceti letech neztratily šmrnc. Na konci zůstal jen povzdech, proč se něco takového netočí ještě dnes místo stovek vyloženě hloupých komedií, které jsou spíš k pláči...

Šestice příběhů rozstříhaná na kousíčky a pak zdánlivě náhodně slepená za sebe. Výsledkem není guláš, ale nádherná mozaika, která se skládá střípek po střípku. Jednotlivé pasáže různých příběhů se spojují zcela hladce, ať už za použití výtečné hudby, paralel, frází a obrazů a kousek po kousku staví monumentální dílo, na jehož konci zůstanete hezkou chvíli beze slov a pohnutí sedět a ani vám nepřijde, že tahla paráda trvala bezmála tři hodiny. K tomu exceletní herecké obsazení a vynikající namaskování, kde jednotlivé role (v šestici příběhů hrané jedním hercem) odhalí až finální pasáž s titulky, protože na vnímání toho všeho jedno shlédnutí prostě nestačí. I když komentář píšu čtvrt roku poté, co jsem viděl Atlas mraků v kině, stále cítím, že se na něj podívám znovu v klidu domova a znovu se nechám unést. Šest hvězdiček ze šesti.

Parádní hororový kousek, kde je vše podstatné - výborný nápad, atmosféra, přiměřené efekty, velmi slušné herecké obsazení, gradující děj i tíživý pocit strachu, slušné lekačky a rozhodně zajímavé finále. Co na tom, že nápad není originální, ale je to podařený remake. Rozhodně je však nápad netuctový a hororově svěží, kam se na něj hrabou stovky upírů, vlkodlaků, davy zombíků, hromady všemožných duchů s nevyřízenými účty a bandy kanibalistických sadistických retardů kdesi v zapadákově. Nevím, proč je tu tolik rýpavých komentářů k logice a k (sub)žánrové nečistotě, když celek funguje a to velmi dobře. A ani k tomu nepotřebuje potoky krve a hromady mrtvol. Od toho jsou stovky jiných hororových béček fungujících na principu - vezmu partu mladých lidí, adekvátně velkou, aby mi vystačila na celou stopáž a nevypadl jsem z tempa mrtvola každých pět minut, jako prvního kuchnu nesympatickýho prudiče, pak blondýnu a jejího přítele ve sportovní středoškolské/univerzitní bundě, pak brunetu, intelektuála a pak morduju jednoho po druhým až k cílovému počtu 0-2 přeživších dle scénáře. Tady se přece bojuje o mnohem víc - o rodinu, o duši, o novou budoucnost, o holý život i o rozluštění temné záhady v rychle ubývajícím čase. Poctivé čtyři hvězdy, dát míň, nemohl bych se podívat do zrcadla...

Hluboce lidský příběh, ve kterém nejvíce lidskosti mají "zrůdy" a nejvíce zrůdnosti "normální" lidé. Může jedna lidská bytost vlastnit jinou? Jaký je rozdíl mezi spodinou reprezentovanou hlídačem v nemocnici, který si po hospodách přivydělává nočními prohlídkami, a mezi smetánkou, pro kterou je sloní muž jen ikonou své doby a jeho návštěva je prostě "in"?

Silný příběh, navíc podle skutečné události a se zvířecím hlavním hrdinou, je sám o sobě jistotou úspěchu. Když se k tomu přidá známé jméno, pojistí se tržby v kinech, herci si přijdou na své, aniž by se zapotili a divák si popláče nad oddaností nejlepšího přítele člověka. Nakonec zůstává jen ten příběh, pomalu a přímočaře plynoucí a podkreslený velmi příjemnou hudbou, stejně hebký a ušlechtilý, jako jeho hlavní hrdina. Možná je to vlastně dobře, že se americká adaptace nesnažila o víc prvoplánovu ždímačku citů, a nechali hrát hlavně psa a hudbu. Jen díky tomu nepůsobí až tak rušivě nepřirozené zasazení děje do Ameriky (japonský pes v USA?, dojíždět do práce vlakem?), kde nutnou znalost japonských vlastností japonského plemene celkem přirozeně vysvětlí japonský přítel. I přes tyto drobnosti je to film stojící za shlédnutí, ale jedno bude stačit. A nečekejte ani víc, ani míň, než příběh. Lassie se vrátila, Hačikó čekal. Ale s Marleyem bylo aspoň veselo.