jitrnic

Dostojevského knihu považuji opravdu za mimořádnou a Wajdovu adaptaci za velice zdařilou (ovšem kvalit předlohy neměl šanci dosáhnout). Varvara Petrovna a další postavy byly ve filmu zcela opomenuty (což bylo asi moudré rozhodnutí vzhledem ke košatosti a rozvětvenosti Dostojevského románu), Štěpána Trofimoviče k nim mohl Wajda klidně přiřadit, jeho funkcí ve filmu je v podstatě pouze pronést závěrečný proslov. Co se hodně hodně povedlo je obsazení tria Nikolaj Stavrogin - Petr Štěpánovič - Ivan Šatov. Muselo být nesmírně obtížné najít představitele, z kterých by vyzařovalo tak přesně to, co z jejich literárních předobrazů. Povedlo se opravdu znamenitě. Jen bych dodal, že kniha končí ještě větší apokalypsou. Kromě Šatova, Štěpána Trofimoviče, Lebjadkina a jeho sestry umírá také Stavrogin a Líza a Petr Štěpánovič je poslán do vyhnanství na Sibiř (tím už si teda nejsem úplně jistý).

Strašidelný pohled do reálného socialismu, který kazí především tradiční neschopnost Chytilové napsat jedinou pravděpodobnou mužskou postavu (hlavně Kodetova postava je hodně lacinou karikaturou). Nejvíce z herců pak zazářili dětští představitelé.

Pozoruhodný skorodokument, který jsem dal, přiznám se, asi na třikrát. Za to, že se mi film nakonec líbil, může velmi povedený konec. Dost mi vadil návodný komentář, který v podstatě nic nového neříkal, spíš těm blbcům, kteří to ještě nepochopili, několikrát vysvětlil, že na Sicílii byla po válce fakt bída, a že se tam děla spousta sociálních příkoří.. Sícilští rybáři se svých rolí zhostili výborně, řekl bych. Určitě nepředvedli nic moc horšího, než co bylo ve většině tehdejších filmů k vidění. 70%

Druhá část mi přišla o dost přijatelnější než ta první. Sice na nás hned v jejím úvodu vybafne se svým projevem Bohuš Pastorek alias Klement Gottwald, pak už ovšem komunistická ideologie příliš prostoru nedostane. A ten závěrečný Gottwaldův citát lze vnímat s hořce ironickým úšklebkem. Na filmu bych ocenil, jak kritické dny roku 38 rozebral do podrobna a myslím, že se mu povedlo dobře zachytit stupňující se beznaděj. Pochválil bych výběr Jiřího Pleskota do role Edvarda Beneše. Takhle nějak si ho představuju - jako moudrého a vzdělaného, ale také příliš jemného a nerozhodného muže. Bratry v triku Jiřího Krampola a Vítězslava Jandáka budu dělat, že jsem neviděl.

Není to úplná katastrofa a třeba osobní zápas Edvarda Beneše je tu popsán, myslím, dost solidně. Také obsazení historických postav se povedlo, takový Bohuš Pastorek je opravdu Gottwald k zulíbání. Samozřejmě problémem číslo jedna je ideologická demagogie, která s přibývajícím časem nabývá stále monumentálnějších obrysů. Nedělám se iluze o tom, že by se dnes točily objektivní historické filmy (a obecně, že by se z tohoto měřítka k historii z tohoto hlediska dnes přistupovalo), ovšem propaganda v našich filmech především 50. a 70. let byla skutečně obludná a možná bych byl schopen se nad ní tu a tam pousmát. Rozhodně je však těžkým morálním zločinem autorů tohoto filmu, že zneužili nejtěžší okamžiky našeho národa (snad jsem takhle patetický pouze výjimečně) ke glorifikaci totalitní ideologie (např. národ v obranné euforii pěje internacionálu, Sovětský svaz je nám připraven stát v boji bok po boku). Druhým problémem je naprostá absence nějakého autorského vkladu - film působí dojmem dost statického divadelního představení, především ve scénách politických jednání. Někteří herci své repliky prostě jen odříkávají (snad pro pozdější alibi, že v tom vlastně hrát nechtěli). Dny zrady lze vidět, ovšem je bezpodmínečně nutné dostatečně znát historii (a záměrně nepíšu "tu správnou").

Nový Videostop, či jak se to přesně jmenovalo, to už byla tragédie, ale ten starý byl ve své době mým nejoblíbenějším tv pořadem (ačkoliv jsem za celou dobu sledování nepoznal snad jedinou videoukázku).

Slušná pubertáln í zábava - přiměřeně vtipná i sprostá, trochu moc romantická a vlastně i celkem chytrá (v rámci žánru! ne, aby mě někdo chytal za slovo).

Pořád to samě. Film z prostředí italské smetánky, kde nenajdeme snad jediný zajímavější charakter či smysluplnější rozhovor. Jen tak chodí, koukají, cosi melou...Co to do prkýnka vyjadřuje? Antonioni, Fellini a s nimi značná část italské kinematografie pro mě zůstává intelektuálským vyumělkovaným hovnem

No ale ten Kyle MacLachlan s tou parukou... Jinak dokonalé

Hodně slabé - nápad na pětiminutovou skeč - totiž zhmotnit stereotyp, že matfyzáci jsou nepoužitelní chcípáci, co si ani neumí zavázat tkaničku - je roztažen do celého dlouhého seriálu a mele se tu pořád to samé dokola.