Dupac

Vykotlaný kmen cedru vydává svěděctví o melodramatickém milostném vzplanutí mladého Ethana Hawka s mladou Japonkou. Na milostný trojúhelník (samozřejmě) doplňuje ústřední dvojici japonský rybář (samozřejmě) neoprávněně obžalovaný z vraždy, který se hájí během poměrně táhlého soudního sporu. Občas se blýskne hezkými obrazy kameraman Richardson, ale buďto scénu zazdí nepochopitelný flashback, nebo patos, kterého na cedry napadlo znatelně víc než sněhu.

Prázdná režisérská manýra s hambatými fotkami a šikovnou herečkou v hlavní roli. Andrew Dominik se k legendě o blonďaté herečce chová, jako by mu patřila a nad jejím osudem si mohl vystavět kdejakou formální hříčku. O natáčení slavných filmů se toho moc nedozvíme, musí stačit krátká scéna z natáčení nebo castingu. Milostné a manželské vztahy jsou zredukovány na dvě fáze životního cyklu, tj. "kopulace - někdy opakovaná/potrat" (občas mezi tím probleskne nějaké to ponížení). Obzvlášť trestuhodně je nevyužitá postava Arthura Millera v podání Adriana Brodyho. Úplným bizárem je pak scéna s JFK, spadající do kategorie Nejvychtěnější blowjob v dějinách Netflixu. Naopak zvýšenou péči věnuje režisér potratům, nechybí žádný důležitý a jsou natočeny s obsedantní pečlivostí a snahou o vhled do hereččina nitra. Trápení.

Poctivý pokus přesvědčit obdivovatele díla Milana Kundery, že jakýkoli pokus o osobní kontakt s panem spisovatelem je předem odsouzený k neúspěchu (pokud tedy zrovna nejste rodinný přítel, ultimátní znalec autorova díla políbený Štěstěnou nebo Andrej Babiš s chotí). Autoři, vědomi si toho, že získat archivní materiály nebo rozhovor na kameru s někým z Kunderových žáků a souputníků bude velmi obtížné, jako by záměrně pominuli jakoukoli část díla nebo Kunderova života, která by mohla na jeho legendu vrhnout nějaký stín pochybnosti. Minimálně kvůli archivním ukázkám z francouzských rozhovorů s MK stojí za vidění.

Johnny Depp, tak jako ve většině filmů z téhle nejzajímavější etapy jeho kariéry, klopýtá vstříc svému osudu. S dětskou hravostí, nepoužitelností pro jakýkoli praktický život a smutkem v očích, dávno před tím, než (tak trochu nevratně) nasadil masku a škleb piráta z Karibiku. K tomu naprosto soustředěný (v jeho filmografii zatím ojedinělý) režijní výkon. Bezútěšná atmosféra smeťáku, kterému (stejně jako Deppově Raphaelovi) zbývá posledních pár dnů fyzické existence, mi svojí špinavostí připomněla Peckinpahovy pozdní antiwesterny. Když na vozíku z temného labyrintu vyjede Marlon Brando, promluví o smrti a Raphael si s ním plácne, je naděje na jiný než nevyhnutelný konec v podstatě vyloučená. Potěší cameo Iggyho Popa (jako muž pojídající  gigantickou drůbeží nohu) a hlavně to, jak skvěle a překvapivě k Bojovníkovi poskládal muziku. Kvůli takovým rolím jsme k Deppovi v devadesátkách fascinovaně vzhlíželi.

Jak se postupně prozívat k velkému překvapení. Z meditativní konverzačky s výpravou libovolné televizní inscenace, která mi zpočátku zpomalovala většinu tělesných funkcí, se vyklubal jeden z nejzajímavějších Schraderových scénářů vůbec. Zelená ideologie (nebo strach ze směřování k nevyhnutelné ekologické katastrofě, chcete-li), se tu představuje jako kolektivní trauma mladé generace pro 21. století, podobně jako jím byl Vietnam o bezmála půlstoletí dřív. I když ve First Reformed není patrná nějaká výrazná režisérská vize (a popravdě řečeno, ani rozpočet), která by dokázala stvořit nového Taxikáře pro Generaci Y, závěrečné stísněné (==SPOILER== a nevadí že nenaplněné) čekání na reverendův ohňostroj předčilo moje veškerá původní očekávání. 75 %

Měl být hlavní hrdina kůň (proto tolik postav, které se objeví, postarají a záhy zmizí)? Měl to být (proti)válečný film (proto tolik scén, kde kůň vůbec nefiguruje)? Místy strhující práce pana režiséra (některé válečné obrazy snesou srovnání s Ryanem), místy naivní zaprášená pohlednice, kterou bych bez znalosti roku výroby datoval někam do hloubi 80. let 20. století, klidně před Purpurovou barvu. Na koně Joye je krásný pohled, škoda jen, že jeho putování od majitele k majiteli pojali scénáristé tohohle zamýšleného dojáku jako výpis ze zápůjční knihy. Silné tři.

Můj problém s Valmontem je ten, že mi přijde docela povrchní, jako by nešlo o víc, než o to, kde Valmont zrovna "zasune", co vymyslí chlípná markýza a jaký to bude mít vliv na lidi kolem. U ostatních Formanových filmů (včetně mnohem hůř hodnocených Goyových přízraků) nikdy nejde jen o první plán a to, co na plátně předvádějí postavy, vždycky je to alegorie na něco, ať už na svobodu, na českou povahu, na válku, na střet talentu a průměrnosti, ... Tady jsou mnohem podstatnější kostýmy než to, co je pod nimi.

Komentář ke CODA: Smrt Michaela Corleona (2020): Je krásné, že starý pan Coppola dostal v závěru kariéry možnost sáhnout do Kmotří trojky. Popasoval se s tím tak, že původním sestřihem vlastně už nemá smysl se dál zabývat. Stačí si obě verze pustit po sobě - režisérovi se dá dát skoro ve všem za pravdu. Přesunutí vatikánské schůzky s arcibiskupem na začátek dává úplně jinou dynamiku první třetině filmu, protože je od začátku jasné, o co se hraje a jak velká propast je mezi Michaelovou snahou o vykoupení a dědictvím, které s sebou nese. O každé z vystřižených scén se dá říci, že byla pro spád filmu postradatelná a někde dál je vysvětlená (snad s výjimkou chybějící ceremonie tvořící úvod původního sestřihu, kterou při prvním setkání odsoudí Diane Keaton jako nedůstojnou). Bravo.

Jednoduchoučký námět o tom, jak chudé irské děvče přišlo za velkou louží k lásce, ke štěstí a k práci snů. Ale je v tom cítit osobní zaujetí tvůrců i zprostředkovaný autentický prožitek. Vždycky mě potěší tenhle typ nenápadné, ale citlivé režie a civilní uvěřitelné herectví. Žánrově je Brooklyn taková trochu staromódní zastávka na zlaté střední cestě mezi mainstreamem a filmovým klubem.

Čínský drak s přistřiženým křídlem. Výpravné exteriérové scény s početným komparsem naznačují velkorysý rozpočet, naopak podle neukočírované herecké exhibice Mickeyho Rourka bych usuzoval na smolný casting a dusno na place. A to ani nemluvím o Rourkově vyprahlé filmové manželce. Zatímco hlavní hereckou hvězdu opečovával (podle titulků) vlastní vlasový stylista, na paní detektivovou už zřejmě nezbyl make up ani hřeben, takže vedle Rourka vypadá jako uklízečka z východního bloku. I tak, minimálně kvůli prvotřídní gangsterské dějové lince, si Cimino zasloužil lepší filmařský osud. 70 % // Chyby ve filmu: Při poslední společné scéně Whiteových při záběru na tu paní je v prosklených dveřích zřetelně vidět, jak se hýbá ruka kameramana a na ní probleskují osmdesátkové digitálky.