Dupac

Proč v Praze na každém volném prostranství dřív nebo později vyroste železobetonový barák, nákupák nebo kanceláře, i když jsou místní proti? Protože to je výhodné pro všechny ostatní. Stačí mít místo územního plánu cár papíru z roku 1999 s tisíci změn, za jejichž odsouhlasení stojí společné zájmy developerů, kmotrů, lobbistů a jimi řízených zastupitelů. O peripetiích pořizování nového územního plánu (později a dodnes "metropolitního") hovoří jak tři garnitury vládců Prahy (Bém, Svoboda, Hudeček), několik developerů, občanských aktivistů a architektů. Tvůrci dokumentu mají poměrně jasno v tom, na čí straně stojí, ale dávají rovnoměrně prostor všem. V tom je výrazný rozdíl oproti jednorozměrným agitkám, které nepřipouští názorovou oponenturu, takže dokument by mě bavil i tehdy, pokud bych celou věc viděl jinak. Další předností je pětiletá mravenčí dokumentaristická práce, která "Plán" staví nad běžné reportáže typu "Reportéři ČT" a dává poměrně jasný obraz o ekonomickém a kriminálním pozadí drancování volných pražských pozemků a totálně předimenzované výstavbě bez ohledu na okolí. Doporučuju jako názornou pomůcku pro pochopení toho, proč Praha vypadá tak, jak vypadá, a co musí městská část udělat pro to, aby si zasloužila nick *Zátoka sviní*. PS1. Chronologie logicky končí před komunálními volbami roku 2014, kdy končila jedna éra územního rozvoje města. Viděno dnešníma očima, k dokonalosti samozřejmě chybí Krnda a její volební triumf. PS2. Metropolitní plán je dodneška teprve ve fázi návrhu, s definitivní podobou se počítá v roce 2020. Předivo (staro)nových zákulisních hráčů a dohod už samozřejmě nabralo jasných kontur, takže materiálu pro případný druhý díl bude hafo. Veselejší podívaná to s velkou pravděpodobností nebude.

Ke čtvrté hvězdě mi schází patina přelomu 50. a 60. let, kam tahle příjemná, nenáročná a místy vtipná komedie myšlenkově i vypravěčsky patří. A pevné režijní vedení některého z titánů Zlatého věku Hollywoodu, ideálně Billyho Wildera.

Jako tatínek nedávno ještě mimina jsem čekal větší pecku na solar. Nějak mi nebyl jasný klíč, podle kterého vybrali z natočeného materiálu zrovna tohle a poskládali to zrovna takhle.

Jasona Reitmana si považuju už od "Děkujeme, že kouříte". Sledoval jsem, jak roste s každým dalším filmem, a ani popáté mě nezklamal, i když po překvapivě mrazivém a humoruprostém "Young Adult" je pro mě Labor Day krokem zpátky. Příjemná červená knihovna, jako obvykle šikovně zrežírovaná, ale Reitmanovi, doteď sázejícímu na civilnost a věrohodnost, trochu bere vítr z plachet zápletka, na rejžu jeho formátu trochu laciná. Jak praví klasik, sehnat po čtyříctce muže je těžší než pěstovat záhorské růže, a tady se jako zázrakem zjeví charismatickej a mužnej "homme fatale" s velkým tajemstvím, schopný s okamžitou platností zaujmout (mimo jiné) místo nejlepšího náhradního tatínka v celém okrese. Naštěstí z něj Brolin herecky vydoloval o dost víc než zaláskovaného Kajínka. Plus další body za Winsletku, která dodala svojí postavě tolik masa a krve (a mlíka, of course), že se mi několik scén (hlavně retrospektivy týkající se rozpadu jejího manželství) hned tak nepovede dostat z paměti.

Nick Cave zjevně taky uvěřil vlastní legendě, takže scénář o pašerácké rodince Bondurantů zrovna moc nedopekl, a ani jeden z bratrů (natož vedlejších nebo nedejbože záporných postav) nemá hloubku, ze které by vyplývala aspoň nějaká základní motivace. Navíc John Hillcoat rozhodně není typem režiséra, který by povrchnost scénáře dokázal zamaskovat. Lawless na mě působil jako sled scén, někdy víc, někdy míň povedených, někdy víc, někdy míň na sebe navazujících (buď se hodně stříhalo, nebo málo pilovalo scénář). Postupně se dokodrcá do očekávaného (a natahovaného) finále, kdy je - SPOILER - hlavní zlosyn (Rakes v podání poměrně jednorozměrně přehrávajícího Guye Pearce) po zásluze vykuchán, no a Bondurantovi (kterým bychom měli držet palce, ale jsou nám tak trochu volní), začnou novou a (jak jinak) spořádanou etapu svého života. Zásadním důvodem ke třetí hvězdě je pro mě snad jenom sympaticky civilní Mia W. (Další příčiny zklamání trefně zmiňuje Gilmour93).

Vše o mém otci (a bratrovi a duchovi svatém). A kromě toho i dost o Pedrovi.

Čím dál víc jsem přesvědčený o tom, že tenhle film předznamenal celé prapodivné jedenadvacáté století.

Pedro Almodóvar vaří svoje melodramata pořád z těch samých ingrediencí (odpoutání se od traumat minulosti, snaha najít vlastní cestu a nový začátek atd.), ale pořád to chutná svěže a originálně - konkurencí jsou mu jenom jeho minulé filmy. Málokdo umí natočit tak sugestivní scény (jelen u vlaku, nehoda, tuna emocí vyždímaná ze čtení dopisu) a vést herečky proměnami života a stárnutí s takovou uvěřitelností (i když výměna Adriany Ugarte za Emmu Suárez na mě působila trochu rušivě, jakkoli originálně se s tím režisér vypořádal). Pro Almodóvarovy fanoušky žádné překvapení, jen povznášející zjištění, že je pořád ve formě.

Neviděl jsem žádný z posledních filmů M. Night Shyamalana, takže nemůžu potvrdit, jestli jeho pozdní režisérská forma je tak žalostná, jak se běžně píše. Pokud by ale v nějaké zásadní křeči natočil "Znamení" on nebo nějaký řadový hollywoodský nádeník, mohlo z toho vzniknout ubečené drámo o tom, jak osudem těžce zkoušený Boží syn Mel Gibson našel zpátky cestu mezi věrozvěsty. Místo toho obdivuju minimalismus a režijní nápaditost, se kterou zvládnul tenhle kousek, který by klidně mohl být odvyprávěný na ploše divadelní hry. Tam, kde ostatní potřebují zástupy vyrenderovaných eMZáků, Shyalamanovi k podobnému efektu stačí zválený pole kukuřice a starobylý barák 5+kk. Příjemných jednohubkových cca 75 % (stejně jako u ostatních Shyamalanových filmů zase nemám až tak moc důvodů se k němu v budoucnu vracet znova).

Slaboduchý scénář, který nespasila ani anarchistická režie Sama Peckinpaha. Na exteriéry i záběry na silné rychlé káry se dobře dívá, ale ani obvyklé trademarky (zpomalovačky, zběsilé střihy - třeba během rvačky v motelu, šovinistické hrátky s holkama, upocený a ušmudlaný chlapáctví, směšné církevní figurky) tentokrát nezabíraly tak jako obvykle a působily samoúčelně. Velká éra filmařského bouřliváka už tady byla definitivně na ústupu.