Dr. Hawkeye

Do městečka Coloban se po třiceti letech vrací stará Linguere Ramatou, která ve světě pohádkově zbohatla. Jediné, co chce, je spravedlnost – v 17 letech čekala dítě s Dramanem, ten se však k otcovství nepřiznal, a proto byla Linguere vyhnána z města. Dnes žádá jeho smrt. Penězmi si obrací veřejné mínění na svoji stranu, což se nakonec stane Dramanovi osudným. Režisér zde umě převádí Dürrenmatovu hru do afrického prostředí, aniž by příliš musel měnit děj. Zamýšlí se zde nad smyslem pomsty a cenou lidského života.

Popis viz výše... jinak velmi zajímavý a pro západní kinematografii uvyklého diváka, netradiční zážitek.

Stařičká Indka Rádha vzpomíná na svůj život, který byl plný strastí, ale které ona díky své vnitřní síle přestála. Rozsáhlá freska zaujme nejen svým dějem, ale i výtvarným a hudebním zpracováním. Hlavní diváckou výhodou byla patrně délka námi viděné verze. Takto mě film zaujal, ale nejsem si však jistý, jak bych přijal původní, téměř tříhodinovou verzi (verzi kterou mají v Ponrepu odhaduji cca na 110 min)

Květen 1948. Stará nákladníloď Kedma přiváží židovské uprchlíky do Palestiny. Jejich příval však naráží na odpor Britů a Palestinců. Skupinky si ve chvílích klidu vyměňují své zážitky a příběhy útěků z ghet. Po krátkém výcviku se chápou zbraní a vyrážejí bojovat proti Palestincům, kteří zde zůstanou jako zeď proti nim. Na improvizovaném obvazišti počítají raněné a mrtvé… Divák se stává nezúčastněným pozorovatelem filmu, jehož extrémně dlouhé záběry ho ještě více vtahují do děje. Amose Gitaje bych označil za opozit současné hollywoodské produkce, Ta, ač je zajištěna mnohonásobně vyšším rozpočtem a povětšinou zběsilým střihem, nedosahuje ani z poloviny tak upřímné hloubky jako Gitai.

Zneuznaný básník Vijay se rozhodne po mnoha životních útrapách spáchat sebevraždu. Shodou okolností se mu to však nepodaří, ale díky zapůjčení svého saka bezdomovci (který skončí pod vlakem) je považován za mrtvého. Po jeho domnělé smrti se stanou z jeho básní bestsellery. Po pomoci přítele se dostává na výroční oslavu své smrti a sestupuje k lidem jako deus ex machina. Přestože je jeho identita nakonec potvrzena on sám ji popře. Odmítá žít ve společnosti, kde se bratři mění v cizince a přátele v nepřátele. Otevřená kritika špatné morálky a bohatství naráží na poměrně dlouhou stopáž a pomalý rytmus filmu.

Mladá Anita má po svatbě zdědit sumu peněz a její teta proto hbitě ujímá hledání ženicha. Shodou okolností nalezne karikaturistu Pritana, do kterého se Anita již zakoukala. Uspořádá formální svatbu, což se Pritanovi nelíbí a „unese“ Prábhu na venkov. Tam poznává Prábha rozdíl mezi západním a tradičním stylem života. Po několika peripetiích se za pomocí přítele vše vyřeší. Film mě svým námětem (svatba na oko) připomínal některé americké komedie, takže jsem se docela bavil.

Bedrana je v očích vesnice zneuctěna, a to ačkoliv se svému únosci, chlípnému Hamzovi ubránila. Aby nebyl Davut, její muž, celé vesnici pro smích, je nucen Bedranu zabít. Nakonec sám páchá sebevraždu. Film díky hereckým projevům a práce s kamerou dokonale vykresluje drsný turecký venkov.

Zvláštní film s tragickým koncem...

Náboženské obřady a rituály, mystické a magické prvky, kouzelné propriety, symbolický závěr, to vše činí z filmu zvláštní, až pohádkový snímek. Symbolický závěrečný „souboj“ mezi mladým Nianonkorem a jeho otcem Somou připomíná mystiku filmu 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka. Těžko interpretovatelné, přesto (a možná právě proto) velmi působivé.

Chvilkami snad až příliš rozvláčný, v celku však velmi působivý film řeší také otázku vztahu dvou nábožen-ství a to velmi smířlivě.