deizolator

Tragikomická romance odehrávající se na pozadí nezahojených ran z chorvatsko-srbského konfliktu, vtipně protkaná rozumnými lidovými moudry v podání životem protřelého vypravěče Djura. Ačkoliv mě v jiných filmech „lečovité“ reálie (nebo chceme-li absurdity) Balkánu baví, jejich absence zde vůbec nebyla na škodu. Scénář byl dobře propracovaný a dotažený, příběh přitažlivě gradoval. I jako starého cynika mě sbližování ústřední dvojice dojímalo, tenhle typ romantiky mi sedí. Mnohoznačný konec může být happyendem pro ty diváky, kteří si ho přáli (s ohledem na očividně neschopného doktora..). Zaujalo mě, jak ve filmu Chorvati Srby nazývají „četniky“ a Srbové Chorvaty zase jako „ustaše“ , tedy vlastně po nacionalistických skupinách z minulosti. Poselstvím filmu pro mě byl poukaz na blízkost národů (vždyť Chorvati a Srbové se od sebe jazykově liší asi jako Češi a Moraváci), které na sobě spáchaly tolik krutostí vlastně jen proto, že si prošly odlišnou historií, která je formovala.. budoucnost je však otevřená. Milé, vtipné, napínavé, poučné, skvěle obsazené a zahrané – co dodat, pro mě jeden z nejlepších filmů vůbec.

Drsná psychoterapie na plátně. Láska jako droga a pokus kolik člověk může vydržet... jakoby Polanskému asistoval Mengele. Začnete sledovat film a najednou se propadáte do vlastního nitra a všechno svinstvo se z něj dere na povrch. Sledujete příběh a zároveň si asociujete vlastní prožitky, aniž byste chtěli. Jste do děje nejen vtaženi, ale stáváte se jeho součástí. Film o drogách řekne vždycky víc feťákovi, tady jsme feťáci všichni.. Umění vytvořené v sadistickém vytržení. Bravo!

Dojemný příběh o vztahu mentálně retardovaného otce a jeho dcery. A taky o nespravedlnosti. Zásadní snímek pro mě, jako tátu malé holčičky.. Díky tomu filmu jsem začal být víc dítětem. Když jsem s ní, užívám si každý moment, protože člověk nikdy neví.. Pro mě i velice sympatické obsazení a herecké výkony!