Toj

Kdysi dávno byla doba, kdy bylo možné natočit ohromný výpravný snímek, který byl autorský a umělecký zároveň... To je případ Geparda, kde vás rozseká uplně všechno od kostýmu, choreografii, obrazu, hudby až po hloubku postav (lidský rozměr Burta Lancastera je fenomenální!!!) a téma, které je zpracované způsobem příznačným pro umělecké snímky. Doporučuji se podívat na americký i na italský trailer. V USA se láká na mnoho dlouhých polibků slavných filmových hvězd a Italský trailer pracuje s něčím znepokojivým, co nutí pokládat si otázky..

Antonioni nám prezentuje svůj italský svět deformovaný vlastními pocity a ovládaný touhou. Lidé jsou sobečtí, nešťastní, průhlední, neúplní a když mají šanci se z toho dostat, tak si to stejně pokazí. U Antonioniho mě vždycky fascinuje práce s obrazem a hlavně s figurami, kdy samotná statická póza několika postav vydá za mnoho slov. Zkrátka se jedná o obrazového génia... Nemohu říct, že bych byl plně zasažen, ale mohu si alespoň postesknout, že není takových autorských filmů víc, že není cílem každého tvůrce natočit takové umělecké dílo.

Bergman plný sexuality, zvrácenosti, liliputů, zlých emocí, umírání a to vše očima jednoho malého chlapce... Musím říct, že z tohoto Bergmana jsem skutečně nadšenej. Vizuální slast a myšlenkové utrpení v jedné cizí zemi, kde všichni mluví podivnou legrační cizinštinou. A já byl jen unešený tou tvůrčí potencí severského génia.

Tady se mi těžce cokoliv píše. Film, který toho v sobě má opravdu strašně moc. Bresson je tak trochu jiný filmař a přes vše, co jsem o něm četl a od něj viděl (můj 3. film od B.), až tento film mi umožnil ty jedinečné kvality a originalitu nějak vidět a cítit. "A co dále, Baltazare" skutečně vypovídá velmi výstižně o životě, utrpení, našich povahách a využívá k tomu naprosto geniální způsob vyprávění a úžasné formální prostředky. V tomto filmu toho lze najít mnoho a mě se k němu chce říct jen to, že je to vážně síla.

Z nějakého důvodu mi Tati nikdy nesedl. Podobně jako mě naprostá většina grotesek nebaví (a že jsem jich měl možnost vidět skutečně mnoho!), tak ani Tati mě nijak neočaroval.. A já nemůžu říct ani slovo proti provedení, proti tomu s jakou inteligencí to bylo natočeno, vše je promyšlené a do detailu propracované... A já předpokládám, že to zásadní jsem pochopil a smekám klobouk před formálně i obsahově geniálním filmem, který mi nic nedal. Mě ten humor míjí a film unavuje.. Je krásné, jak Tati předešel dobu, jak nás zcizuje a jak se i přesto člověk v jeho světě umí vzbouřit proti sterilitě a chladu moderní doby.. Ale abych byl upřímný, když se podívám na společnost, tak mě trápí trochu jiné věci.. Velmi se to podobá filmu "Můj strýček", se kterým jsem se potýkal podobně. Tam ovšem Tati do protikladu postavil starou klasickou clairovskou Paříž. Takovýto střet dle mého názoru funguje trošku lépe...

Tak tomuhle filmu jsem se velmi dlouho vyhýbal, abych si ho pak na odpočinek střelil mezi dvě náročný klubovky. A byl jsem velmi příjemně překvapen. Vlastně si nevzpomínám, kdy mě něco takhle překvapilo. Jedná se o komplexní obraz společnosti na velmi kvalitní úrovni. Muži v říji komentují společnost, ale ne vtíravě, vulgárně a prvoplánově (jako to udělal třeba Vorlův v Miliardář). Naopak zde můžeme vidět snahu o velmi inteligentní vhled. Postavy nejsou jenom hloupé karikatury. Sedláček vsadil na inteligenci diváka - není třeba všechno zjednodušovat, třeba divák pochopí. Díky tomu se ve filmu objevuje místy naprosto úžasný humor, který je sofistikovaný, jemný, rafinovaný a vedle toho se zde objevují emočně silné situace, které jsou neuvěřitelně lidské a vlastně i o něčem vypovídající. Sedláčkovi se podařilo obě dvě roviny syntetizovat a klišovitě řečeno "nastavit nám zrcadlo". Přemýšlel jsem, že dám pět, ale k dokonalosti něco chybí, některé momenty mi ve filmu úplně nesedly (možná, že kdybych film shlédnul znova, tak vše zapadne). Přesto si dovoluji ještě vyjádřit znechucení nad zdejším hodnocení, které je pro mě nepochopitelné. Myslím si, že se jedná o sofistikovaný film, ale zároveň i o film, který nemá jak koho urážet. Sleduji hodnocení a lidé, jejichž názoru si vážím, hodnotí kladně. Nezbývá mi než předpokládat, že nízká hodnocení jsou pouze symptomem české hlouposti a neschopnost ve filmu vidět dál než k srozumitelnosti příběhu..

Tenhle film naprosto úžasně ždímá emoce, nahlíží na lidi, jejich bolesti a jejich víru. Jedná se o velmi silné a dost filozofující(/teologizující) dílo s několika naprosto úžasně kompozičně promyšlenými scény. Bohužel se jenom nedokážu nikdy ztotožnit s tak naprosto pronáboženskym vyznění snímku. Závěrečná věta mě rozčílila. Víra je věc jednotlivce, ale mám radši, když mi je poskytnuta větší svoboda v interpretování a přemýšlení nad filmem. Takhle se stává film přehnaně dogmatickým. Pro mě jako pro ateistu je to těžce zkousnutelné, cítím, že je mnou manipulováno a to se mi nelíbí. Netušil jsem, že Dreyer je Ježišova Leni Riefenstahl ;)

Velmi neobvyklý film. Po estetické stránce se jedná o velmi kvalitní záležitost. Filmovými prostředky se daří zachytit škálu různých emocí a postojů. A k tomu téma je fascinující. Přemýšlení jednoho inteligentního nácka, odkazy na literaturu a hudbu. Ovšem nacházím problém ve formě vyprávění, která je příliš literární (vypravěčův monolog od začátku do konce) a ve filmu jako médiu i v tomto konkrétním případě pro ní nenacházím opodstatnění....

Příběh je tak neuvěřitelně ohraný a nezajímavý (on a ona se milují, ale ona je zasvěcená někomu jinýmu, rodiče jí brání ve štěstí...), že kdyby to bylo jenom o něm, tak si při sledování budu asi usekávat části těla sekerou,,, Do toho nejsem příliš velký fanoušek vesnického prostředí.. Ovšem v tomto případě vše zachraňuje geniální provedení.. Práce s kamerou (úhly, zaměření na detail, občas delší záběry), úžasná je scéna veselice, jízdy na kolotoči a mnoho dalších - to zachycení dynamiky a rychlosti, ale i ohromné bolesti a neštěstí... Nicméně to nemění nic na tom, že jako městského člověka kterého rodiče nikdy nechtěli provdat za bohatého sedláka, mě toto téma nijak výrazně neoslovuje ;)

Hold takový příklad z žánru heist movie, zřejmě ještě předtím než se žánr zrodil. A je to svižné, chvílemi i zábavné, občas v práci s napětí připomíná Hitchcocka. Ovšem je tu obsažený jakýsi lidský rozměr, komediální prvky a padající klobouky s kabáty. A nelze říct, že by to bylo v něčem špatné. Jenom to není asi film, který bych chtěl vidět znovu, bez kterého bych neobešel, nebo který by mi něco zásadního dal.