Toj

Naprosto výborný film. Shindo si famózně podmaňuje formu a každý střih, záběr, hudební doprovod se stává malou radostí. Velmi zajímavá je silná podobnost s Onibabou. Ta tu navzdory názoru uživatele stub je skutečně přítomná a to ať v banálním popsání děje, tak i v použití různých motivů, symbolů, témat a různých estetických obsesí. Samozřejmě nejsem odborníkem na japonskou kulturu a předpokládám, že se do velké míry jedná o výrazné motivy i mimo tohoto autora i samotnou kinematografii. Každopádně podobnost se popírat nedá a tudíž se člověk jen velmi těžce vyhne srovnávání... Zde Onibaba vítězí už proto, že pracuje o chlup lépe s atmosférou.

Bohužel zcela průměrná komedie, která nenaplňuje potenciál daný Forgetting Sarah Marshall. Předchozí film fungoval převážně na boření žánrových dogmat, zároveň ovšem koncept romkomu naplňoval. Nečekané okamžiky, vyjetí z klasických kolejí u tématu, propracovanost a promyšlenost, boj s klišé i okamžiky humorné civilnosti hlásily velmi příjemnou budoucnost pro hollywoodské komedie. Pokračování ovšem tohle všechno spláchlo.. Jak mě bavila figurka zpěváka Alda Snowa, tak zde jí příliš prostoru ublížilo. Sex, drogy i rocknroll jsou přítomny v mnoha explicitních scénách, ale zde se už neboří nic. Naopak žánr téměř přikazuje nabídnout spoustu drog, zvláštních sexuálních praktik i zvracení..Snažit se být, co nejnechutnější mě příliš nebere. Horší ovšem je, že ve všem ostatním se jedná o uplně obyčejnou klišovitou komedii.. A humor je ke všemu často příliš doslovný, příliš se přehání, aby se někdo rozumný mohl smát... Škoda

Odvážný film, nijak mě nepřekvapuje, že byl zakázán. Válka, nájemné vraždy, mučení, střety ideologií a rozhovory o umění - filmu. Přestože vyprávění a některé stylistické postupy jsou tradičně nekonvenční (autorův rukopis je znát), tak bych řekl, že se jedná o docela formálně umírněného a srozumitelného Godarda. Filmu není mnoho co vytknout. Mě osobně téma trochu míjelo (už kvůli tomu, že tomu konfliktu příliš nerozumím) a pacifismus si do hlavy vtloukat nemusím, ten už tam je. ;)

Nemám slov. Tenhle Fassbinder mě dostal možná i víc než Fassbindeři jiní. Každým záběrem, každým formálním postupem, každým okamžikem pozorování duší postav se jedná o naprosto geniální skvost. Nepřipraveného diváka může zaskočit, ale pokud film pochopí, tak nelze než obdivovat tvůrce a nenávidět lidstvo.

Slovy Tarra: "Film je něco kurevsky reálnýho." A tohle je děsivě opravdovej film... Málokdy jsem opravdu zdrcenej hereckými výkony, tady se to stalo..

Tuctová britská komedie určité doby. Stylizované do nějakých absurdních výjevů, ale nefunguje zábavně ani nijak jinak. Po celou dobu jsem vzpomínal na Herzogova Nosferatu a přestože se jedná o jiný žánr i dobu, tak ples upírů shledávám zbytečným filmem, který rozvíjí upírskou tématiku špatným směrem. Párkrát přivede k úsměvu a mnohokrát k pocitu trapnosti. Bezesporu nejtuctovější a nejméně zajímavá věc, kterou jsem měl od Polanského možnost vidět.

Jak mě unavují grotesky, tak tahle mile překvapila.. Nápaditá, zajímavá a hlavně Keaton mě baví mnohem víc než kdokoliv jiný. Škoda závěrečné části ve strašidelném domě, která je zbytečně natahovaná a postrádá genialitu scény z banky...

u filmů Zdeňka Trošky je problém v tom, že když jednomu dáte odpad, tak pak nemůžete jít u dalšího níž...

A k dokumentu o Truffautovi mohu napsat vlastně stejné věci, jaké jsem napsal k dokumentu o Godardovi. Tentokrát se jedná o informativnější a přehlednější počin, který se snaží oslovit spíš úplné laiky (dokument o Godardovi totiž neřekl nikomu nic, snad jen že pan režisér hodně cestoval..). Celkový dojem ovšem totálně likviduje patetický konec se záběry na Truffautův hrob a promluvy o tom, jak je v současnosti nedoceněná francouzská nová vlna, co chtějí dnešní mladí diváci a jak si neuvědomují, jak moc z toho čerpá Quentin Tarantino. Osobně dojem nedoceněnosti vůbec nemám a naopak si myslím, že Vlna patří mezi jeden z mála směrů, kterým se dnes přiznávají náležité zásluhy i mladými lidmi. Tudíž závěr vnímám jako naprosto ubohý pokus o sentimentálně-agitační tečku,.

Bolestivá katastrofa... Génius inovace v tendenčním dokumentu, který se zaobírá spíš vztahem Anny Kariny a Godarda než Godardem samotným. Na absurdnosti dokumentu přidává český dabing, který zřejmě nezná kontext filmových ukázek, ani české distribuční překlady názvů některých filmů... Nakonec je z toho jen zajímavá koláž různých scén z Godarových filmů, pár velkých prohlášení o jeho velikosti (divák, který neví, netuší proč a znalý divák se nedovídá nic nového). A jediné, co působí zajímavě je úvodní montáž různýh filmových prohlášení a nápisů a potom titulky v barvách francouzské vlajky, tedy kopírující Godardovi filmy... Nečekal jsem příliš, ale tohle je fakt málo..Kdyby někdo věděl o něčem lepším, budu rád když mi napíše zprávu..