Toj

Mnohé jsem již řekl při hodnocení filmu Zabil jsem svou matku a zde bych se spíš opakoval... A zde musím zřejmě hodnotit níže. Problém je v podobnosti obou dvou filmů. Identické formální postupy... Ovšem zde byl dopilovaný styl (ač Dolan stále využívá obdobné klišé) a závažnější roviny filmu jsou již zmíněnou manýrou upozaďovány... Nicméně stále vidím v Dolanovi nadějného tvůrce a nezbývá než obdivovat jeho tvorbu při jeho věku...

Tak tohle jsem viděl až po shlédnutí druhého počinu od Dolana... Je působivé, že prakticky můj vrstevník je schopný něčeho takového.. Byl byl opatrný s přívlastky jako "estetika nové vlny" atd. Rozhodně je pravda, že Dolan si s formou hraje, Otázka jestli to chvílemi již není klišé a manýra (zpomalené záběry, super 8 (či co?) flashbacky, digitální zpovědi).. A nejzajímavější na filmu se stává zpověď mladého homosexuála, generační výpověď a docela slušný psychologický vhled do problematiky... Trochu jsem si vzpomněl na Vincenta Galla, který také hraje a točí a také se předkamerou dostává do brutálních hysterických poloh.... A přestože výtek by možná bylo i víc, tak neuznání tohoto talentu by byla ode mne asi jen závist... :)

1985 a je to poznat... Každopádně přes veškerá odporná klišé, přes zvrácenou estetiku a přes dobové kýče se dost možná jedná o jednu z těch lepších záležitostí :)

Krásná hra s filmem... Tohle mi definitivně potvrzuje, že Carax je mnohem chytřejší, citlivější a talentovanější než Besson..

Tohle je nádherný film... Na jedné straně je nacpaný odkazy na krásné filmy (počínaje obsazením Samuela Fullera) a tak trochu obhajuje sám sebe, otvírá ryze filmová témata. Ovšem tento film je geniální i sám o sobě, i v momentech, kdy se neřeší. Krásná vizuální stránka, využití hudby a vedle toho silný vnitřek, postavy....

Nepochopitelně nevyrovnaný film, kde se střetává famózní vizuální zpracování a styl s nudou a nechtěnou trapností na straně druhé...

Některé věci působí objevně, některé méně. A přestože tvar zcela dokonalý není, tak se jedná o mnoho krásných myšlenek, zajímavých teorií a inspirativních přístupů - to vše s upřímným vztahem k filmu. A já prostě nevidím důvod proč nehodnotit maximálně, když to stejně každému budu doporučovat... Jo a pokud je někdo nedotčený psychoanalýzou, tak může trošku plavat...

Krásný námět... Kvazi-dokumentární kamera, zběsilý střih, naturalistické zobrazování prasáren a skákání mezi dějovými linkami v tom nejnapínavějším okamžiku.. Nicméně na dané délce se to postupně stává poněkud otravný. V celém seriálu se odehraje tak málo věcí a to včetně samotného závěru, že člověk si nutně musí položit otázku jestli mělo smysl na to koukat...Nějak nejsem schopen proniknout k charakterům, které stojí někde mezi vážnou dramatickou postavou a jednoduchou karikaturou... Zřejmě se v tomto případě jedná o metaforu "konzumní" společnosti... Kdo je zombie? :)

Dlouho mě nic tak nepotěšilo! Na jedné straně příjemná tématika ve vyobrazení určité subkultury, jejíž značkou dnes je Michael Cera. Komiksy, indie/alter rockový kapely, hipsteři, videohry, jednoduše komplikované vztahy obyčejných mladých lidí... Na straně druhé stojí geniálně pojatý styl. A teď nemluvím jenom o grafických vsuvkách jako referenci na komiks a videohry. Mluvím i o naprosto geniálních přechodech mezi scény. úžasné zkratky ve vyprávění. Edgar Wright je génius a i když nyní v žoldu Hollywoodu, tak nelze popřít, že je (každým záběrem a střihem) mistr stylu. Film si po celou dobu udržuje v této rovině udržuje inovativnost, ale zároveň jednotnost. Z trailerů jsem se obával, že komiksovost bude působit hloupě a nuceně. Naopak! Wright našel nový výraz filmu..

Facebook změnil internet, The Social Network splývá s desítky obdobných konvenčních příběhu podle skutečných událostí - zbytečný film... Fincher mě už dlouho nebaví...