Toj

Sonic Youth jsou pro mě hudební bozi, takže jsem si dokument náležitě užil. Částečně mi umožnil nahlédnout na SY zase s trošku jiného úhlu, což je fajn. Na druhou stranu pro mě bylo trochu frustrující sledovat, jak se tu studenti občas ptají na hlouposti a přitom je mnoho zajímavějších a důležitějších věcí, na které by se dalo zeptat... :) Film nenudí, člověk se dozví něco málo ze zákulisí a přitom shlédne i něco z koncertu.. Správný fanoušek nebude zklamaný, jenom by to chtělo dokument, který půjde trochu hlouběji...

Horor opravdu nevydařený, ale já jsem se neskutečně bavil! Občas mrzel zabitý potenciál, sem tam se něco povedlo, ale pravda je, že jsem se ani chvilku nenudil. Bohužel tvůrčím záměrem asi nebylo budit v divácích záchvaty smíchu. Hlášku s vybitým mobilem si budu pamatovat asi do konce života... Co mě opravdu hodně zklamalo byl konec, který působil jako rezignace na veškerou předchozí snahu a závěrečné rozuzlení nějak nefungovalo...

Neříkám, že je to špatný, ale přeceňovaný to je určitě. Sice se npovažuji za Geeka, ale mnohdy mi ty všemožný vědecký vtipy přijdou dělaný jak pro hlupáky... Spousta nevyužitýho potenciálu a jedna výborná postava, která se už taky trochu vykrádá... V tomhle ohledu pro mě jasně vede HIMYM...

Film mě nejdřív docela zaskočil svým zpracováním a pro mě zpočátku těžko stravitelnou drsňáckou pózou Němce/Rodena. Nakonec jsem byl sám překvapen, jak rychle jsem na to vše přistoupil, nechal jsem se vtáhnout do děje a vše jsem si užil. Jedná se o velmi zajímavý experiment, kdy obrazová složka filmu je divákovi zprostředkovaná skrze zmatené záběry běžnou digitální kamerou. Film přesto dokáže budovat napětí a udržet si pozornost. Jediná moje výtka je k tomu, jak byly puštěny tehdější Němcovy záběry. Na začátku mi vadilo, že z nich nic nevidím a když jsem ke konci viděl všechno (16 minut bez zvuku a hudby!), tak jsem se po chvíli nudil. Určitě by filmu nijak neublížilo, kdyby ten záznam byl ukazován po kouskách v průběhu filmu.

Zřejmě nejlepší film nezávisláka a kdysi Jarmuschova kameramana Toma DiCilla. Steve Buscemi ztvárnil režiséra, který se s nízkým rozpočtem snaží natočit nezávislý film, ale realizace režisérových vizí nejde úplně snadno a všechno se pomalu hroutí. Členové štábu mají své vlastní umělecké ambice a nic není, tak jak má. Myslím, že jsem snad nikdy neviděl pravdivější film. Jestli někdo má nějaké zkušenosti s nějakým natáčením, tak se zcela jistě ztotožní s Buscemiho pocity… „Americká noc“ nezávislého filmu 90. let.

Pro mě byl tento film velmi bolestivým zklamáním... Autobiografický film podle scénáře Lars von Triera o jeho mladých létech na Dánské filmové škole, o dozrávání a formování jeho osobnosti? To pro mě znamenalo příslib něčeho, za co bych vyměnil hned několikery vánoce :) ...a abych náležitě reflektoval své zklamání, musel bych dát odpad. Nejvíc mě po shlédnutí trápilo, jak moc je to Trier? Asi moc ne... Ve skutečnosti to má nápad, některé nezapomenutelné vtipy a scény, které asi nikdy nezapomenu a vlastně je pěkné, že si ze sebe Trier umí takhle utahovat. Na druhou stranu je tam spousta zbytečností a celkově je to silně nevyrovnané. V průběhu jsem se často nudil a občas jsem byl znechucený (jestli měly ty explicitní scény ze záchoda nějaký hlubší význam, moc rád se nechám poučit). Hlavní postava mi lezla na nervy a pocítit k ní nějaké sympatie, bylo možné v podstatě až na konci... Právě konec lehce naznačil, že postava Erika Nietzscheho v sobě něco má, že to není netalentovaná hloupá postavička, která není schopna nič(Nietzsch)eho (haha ..ehm). Ve výsledku se jedná o velmi průměrnou záležitost, ale dává jistou naději, že jestli bude další část (změnit režiséra!), tak by mohla být mnohem povedenější... Vlastně se docela těším

Pro mě osobně nejlepší film, který jsem od Tarkovského viděl a asi jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Po druhém shlédnutí (s odstupem několika let) musím říct, že tentokrát film vůbec nenudil. Obraz mě totálně vtáhnul a nechal očarovaného od začátku do konce. Nicméně vizuální stránka není to jediné, čím si film umí získat. Filozofické dialogy naznačují mnoho témat o které se film opírá a v přemýšlivém divákovi budou různé myšlenky ještě dlouho doznívat. Nemyslím si, že někdo může tvrdit, že se ve filmu nic neděje. Tarkovskij dokazuje, že měl právo na kritiku montážníků a sám skutečně s mistrostvím buduje napětí skrze dlouhé záběry… Jeden z filmů, který by měl vidět každý, kdo o sobě říká, že ho zajímá film.

Dle mého názoru jedna z nejlepších věcí od Hala Hartleyho. Film, který jsem viděl x-krát, podroboval ho rozsáhlým analýzám a přesto každé nové shlédnutí znamenalo vidět jiný film. Zdá se mi, že zde jsou jeho charakteristické trademarky, nesejmutelný autorský dotek transformující realitu v umění Hartleyovského vesmíru, nejpřítomnější. Naprostá unikátnost zde na sebe bere podobu banálního příběhu dvou bratrů, kteří společně pátrají po svém otci a zároveň unikají před zákonem, nebo ve skutečnosti hledají sami sebe? Tahleta cesta je samozřejmě lemovaná spoustou prazvláštních charakterů, fascinujících "filozofofických" dialogů, umělých hereckých výkonů, manipulativní hudby, absurdních scén a hlášek, které se dají citovat... :) Nepřekvapí mě, že pro někoho je to od pohledu špatný film. Pro mě je to film tvůrce, jehož většinu věcí jsem viděl a nepřestávám jím být fascinován. Je velmi obtížné definovat to geniální, co mě vždy tak zasáhne, ale s jistotou mohu říct, že zde to nacházím.

Jim Jarmusch je bezva režisér a začal skvěle (abych tak parafrázoval). Nejsem si jistý jestli někdo, kdo nemá rád tenhle film, vůbec může říct, že má rád Jarmusche. Obávám se, že se pak jedná o naprosto zásadní nepochopení autora jako takového a zbytečné adorování prvků, které nejsou tím nejzásadnějším. Permanent Vacation je o bloudění městem, potkávání postav, snad i manifestem životního stylu a pak je tam samozřejmě mnohem víc. Co však považuji na filmu za nejdůležitější je skutečnost, že se jedná o Jarmuschův debut a já v něm nacházím i jakési předznamení veškeré nadcházející tvorby. Tohle je naprosto koncentrovaná Jarmuschovina a neříkám, že se jedná o jeho nejlepší film, ale myslím, že nenatočil nic, kde by se tak výrazně projevovali ty nejzásadnější body jeho tvorby. Super film.

Docela mě mrzí velmi nízké hodnocení, některé hloupé vulgární komentáře a celková ignorace samotné podstaty filmu... Dnes každý miluje Jarmusche, každý ho má za toho "cool" frajera (což nemění nic na tom, že je to pravděpodobně nejvíc cool člověk ve vesmíru), co natočil Café a cigára, Ghost doga atd. Problém vidím v tom, že ho spoustu lidí "uctívá" ze špatných důvodů. Obávám se, že většina jeho "fanoušků" se ani nepřiblížila k tomu, v čem skutečně spočívá přínos tohohle režiséra, co se nám snaží sdělit. Samozřejmě to částečně je oslava stylu, hipsterů, cigaret a někdo může ocenit humor, dialogy. Na povrchu Jarmusche je mnoho věcí, které se mohou líbit kdekomu. Dokonce věřím, že pro spoustu fanoušků to může být takový Tarantino 2. Potom takoví lidé přijdou na Zlomené květiny a cítí se zklamaně, jdou na Hranice ovládání a jsou sprostí… Věřím, že Hranice ovládání (na kterých jsem byl už 2x a nikdy jsem se nenudil!) jsou mistrovým Masterpiecem. Naprosto koncentrovaná Jarmuschovina stejně tak jako jeho první filmy, ale zároveň i se specifickými prvky jeho pozdějších filmů a ve výsledku se možná nejvíc podobá Zlomeným květinám. Jedná se zřejmě o mnohovýkladové dílo, které částečně posouvá film jako takový. Ukazuje nám čím by mohl být, co bychom od filmu mohli chtít, dovoluje nám hledat šifru v každém záběru, v každém pohybu kamery, v každém slovu, objektu, gestu, činu, oděvu, umožňuje hledat sdělení v tom, co se ve filmu nenachází, uplatňovat k výkladu různé filozofie. Film odmítá pasivního diváka, chce diváka, který se bude intelektuálně účastnit. A přitom se člověk nemusí pyšnit titulem, aby si z toho něco odnesl. Vždyť to nejzásadnější z filmu vycítí každý, kdo bude chtít. To vážně většina chce film stvořený podle jednoduchých osnov se šablonovitě napsaným scénářem? Mám pro vás novinku, vytvořit takový klasický Hollywoodský scénář není zas takové umění (samozřejmě myšleno s lehkou nadsázkou). Umění je tohle. Jarmusch není hlupák, zná pravidla. Že se tu tolik lidí nad filmem rozčiluje není jeho neschopností… Každý má právo na svůj názor, vyjádřit svůj dojem, ohodnotit film. Ale zkouknout film a napsat, že je to m*dka mě naprosto fascinuje. Jak moc omezený musí někdo být, aby napsal něco takového? Nic se nemusí líbit všem, právo na názor má každý, ale když se u autora jako je Jarmusch vyjádří někdo takovýmhle způsobem, tak musí být zřejmé, kde bude problém. :)