Toj

Tomáš Vorel mě už nejednou překvapil některými filmy o kterých jsem občas ani neměl tušení, že existují... A podobně jako Cesta z města je i tenhle počin trošičku podhodnocený. Autor natočil netradičně depresivní zpověď z prostředí Karlova mostu. To prostředí umělců a "umělců" se mi dost líbilo. Vorel se zajímavě vypořádává s FAMU, Věrou Chytilouvou (opravdu zajímavý pohled), ziskuchtivým producentem, cenzurou, komercí, reklamou, popularitou, zodpovědností, libidem, kapitalismem a komunismem... A ano, někdy to vyznívá jako trapné kopání kolem sebe na intelektuální úrovni studenta páté třídy, jindy Vorlovská poetika přehrávání a přehánění funguje dokonale. Každopádně nikdo nemůže tvrdit, že kamera (a mizanscéna) není chvílemi totálně geniální, a že příběhy zneuznaných umělců a jejich děl nejsou úžasné. Jó a viděl jsem to v DVD verzi, jestli tomu rozumím správně, tak nejhorší na tom je, že to bylo doplněno o ten Hanákův vnitřní hlas, což mě dost mrzí, protože jednak působil mnohdy trapně a byl jsem ochuzený o možnost tápat, uvažovat sám a v tichosti si interpretovat vyobrazení... To je něco, co se mi asi už nikdy nepoštěstí (již jsem všechny ty komentáře jednou slyšel a to nelze vzít zpět). Ale třeba je to jenom logický následek střetu Tomáše a producenta Roberta... :)

Necítím se býti povolaný ohodnotit tento film na nějaké stupnici. Kdo se na to jde podívat s nadějí, že se mu dostane něco alespoň tak uchopitelnýho jako Inland Empira od Lynche (případně cokoliv jiného od Lynche), tak jde špatně. Je to film, kde divák kouká na obrazy, blikající obrazovku, nesmyslné dialogy s převracející se a nepochopitelně sestříhanou kamerou a se všelijakými vtípky. Snad nejsem příliš daleko, když si to troufnu považovat za konceptuální umění a chvílemi jsem se i docela bavil. Viděl jsem to rozdělené do dvou části na druhou jsem už nešel (ale po dost dlouhý době bych se možná i podíval:) ). Kdybych to ohodnotil hvězdičkama, tak bych určitě řekl: "a 1* přidávám za 10minutovou bubnovací scénu do napouštějícího se (a posléze vypouštějícího se) dřezu." (ta scéna byla fakt geniální!) Ale žádné hvězdičkové ohodnocení tomu nedávám (a to ani snad nejde, není počet hvězdiček, který by tak či onak neurazil). Takže si ten vtip odpustím.

Zajímavý počin, který mi trochu připomněl twentynine palms a hodně asocioval filmy Atoma Egoyana (ke konci jsem si vzpomněl na Exoticu). Oproti palmám možná trošičku divácky přístupnější a tématicky jasněnější. Každopádně v hospodě po zkušební projekci zazněli nejrůznější interpretace a nerozpurplnější pocity... Za sebe spíše doporučuji..

Stargate sg-1 je dnes už kultovní záležitost s velmi propracovaným vesmírem a mnoha zajímavými nápady, kde některé epizody byly celkem stupidní, ale seriál se nebral příliš vážně a jistě zůstane v nejednom dětském srdci. SGA byl místy téměř dementní převařoval motivy z původního seriálu. Stargate universe je jistě krokem v před. Fanoušci vyrostli a stejně tak přišlo mnoho seriálů, které přinesly dospělejší pojetí. A stejně tak i SGU se snaží být dospělou variací na příběhy stargate. Mnohdy lehce přeexponované záběry a téměř battlestarovská kamera. Pilot napovídá snahu o potlačení epizodnosti, vytvoření uceleného příběhu a hlubší postavy. Na druhou stranu jedna z hlavních postav je tlustý geek, což naznačuje, že tvůrci chtějí, aby se v seriálu našlo mnoho ošklivých děcek, které tráví veškerý svůj volný čas u počítače. Samotný pilot lecčím navnadil a přitáhnul, ale po chvíli začal trochu nudit. Proto nedávám vyšší hodnocení, pokud tvůrci v následujících epizodách předvedou něco pořádného (a já doufám, že na to mají), tak hodnocení půjde výš... EDIT: Po shlédnutí celé série odebírám hvězdu. Sledovat tenhle seriál je v podstatě utrpení.. Nastavuje tvář vážnosti a hlubšího zážitku ve stylu BSG, ale přitom diváka mučí nudou a trapností. Skutečně se stydám za SGU, když se snaží být něčím, na co nemá... Děj jednotlivých epizod je neuvěřitelně hloupý. Seriál si vzal to špatné z konceptů předchozí SG seriálů, oprostil to od sebeironie a humoru, a odebral pár dějových zvratů, aby to vypadalo reálněji. Vrchol byla poslední epizoda, která končila typickým cliffhangerem a já si skutečně nepamatuji, kdy mi naposledy bylo něco tak moc ukradený.. Emoční odezva naprosto nulová... Tvůrci by si možná mohli najít raději nějakou opravdovou práci..

Nepopsatelně špatná záležitost. Netvrdím, že bych padal nudou, že by to bylo po technické stránce nějak enormně zlý... Hlavní problém je, že z tohoto filmů přímo sálá totální stupidita... Snaha o střelenou road movie ve stylu filmů jako Harold & Kumar, jenže tady ty samoúčelné, špatně našroubované scénky nefungují, jen ochromí jejich nevtipnost a imbecilita.Upřímně věřím, že lepší scénář na stejné téma bych napsal zvracejíc do záchoda s otravou alkoholem... Jakoby některé Sklepáky poslední dobou napadla nějáká těžká choroba, každým dnem jim požírala poslední zbytky inteligence a oni tvořili jen s matnou vzpomínkou na formu některé jejich předchozí tvorby...

Na film jsem šel s tím, že podobné záležitosti zde bývají mnohdy přeceňované, takže 72% znamá mnohem míň. Proto jsem se nijak zvlášť netěšíl a výsledku jsem se celkem dost obával a v lecčem oprávněně. Dovedu si představit, co obnaší zrealizovat podobnou záležitost, o to víc mě však udivuje, že si v některých ohledech tvůrci nedali moc záležet. Scénář byl občas dost nudný, postavy nepropracované a dialogy mnohdy patetické... Kdyby to byla pohádka pro malé děti, tak si asi není proč stěžovat, ale film je u nás přístupný od 12ti let a docela rozumím, že by se mladší děti pár nocí po filmu moc dobře nevyspaly... Jedná se o animák, který si asi nenajde ideální cílovou skupinu. Abych byl spravedlivý, tak se mi líbila spousta scén a celkem obdivuji samotný nápad. Dohromady to však moc nefunguje, chvíli jsem měl dojem, že je všechno příliš zkratkovité, jindy přehnané zdlouhavé a ani krátká stopáž nepomohla, že jsem se od půlky znatelně nudil.

K mému překvapení to nebyla nuda, jak by se mohlo zdát. Napětí rostlo v rámci utahané kamery a předlouhých záběrů a film si mě dokázal udržet, že jsem v průběhu neměl ani nutkavou potřebu uniknout na chvíli k cigaretě. :) Na druhou stranu jsem měl dojem, že efekt byl znatelně slabší než u Elephanta, který taky (jestli se teď nepletu) pracuje s vyprázdněnou narací. Nicméně i tak mám dojem, že to ve mě bude ještě chvíli doznívat.

Jeden z těch mála filmů, kdy jsem po skončení koukal hodiny do zdi ve velmi zvláštním psychickém rozpoložení. Já prostě nevím, co bych vytknul a velmi obdivuju, že někdo dokáže zpracovat podobnou událost, tak po svém a přitom opravdově. Neříkám to jako výsměch či útok vůči lidem, kteří zaujímají k Elephantovi jiný postoj, ale pokud si z tohoto filmu někdo nedokázal odnést, co jsem si odnesl já, tak mi je to docela líto.

Až čtvrtý film, co jsem shlédl od Atoma Egoyana mě doopravdy zasáhl. Podivná (pro Egoyana však typická) struktura filmu, která se odehrává v mnoha časových rovinách současnosti a zároveň nám umožňuje nahlédnout do minulosti formou natáčení (poněkud lacině vypadajícího) historického filmu, na mě tentokrát perfektně zapůsobila. Postavy jsou různě propojené a téměř každá postava má svojí hloubku, vlastní téma. Jedná se o silný emotivní film, který vypovídá o historických zvěrstvech, které by neměly být zapomenuty, ale i o současných problémech s vyrovnáním se s vlastní identitou a původem. Po shlédnutí bych asi nemohl být spokojenější.

Jako silný ateista jsem se celkem těšil. Ale nemůžu říct, že by byly zcela naplněny mé očekávání... Bill Maher je fajn chlapík se sympatickým smyslem pro humor, některé jeho vtipy mě opravdu hodně pobavily a stejně i samotný film měl některé momenty, kdy jsem se hlasitě smál. Na druhou stranu si nejsem jistý, jestli je opravdu tak velké umění si přečíst bibli, chodit za oddaně věřícími náboženskými zombie a vysvětlovat jim, že to jsou pohádky... V tomhle ohledu se mi sice velmi líbilo, když Nový zákon zpochybnil pomocí prvků převzatých z mnohem starší egyptské a indické mytologii. Na druhou stranu většina věřících dnes Bibli nechápe tak doslova (možná v USA?) a celé tohle zesměšňování hloupých náboženských maniaků na mnohdy pochybných argumentech, mi přišlo trochu dětinské... Občas jsem měl pocit, že je to špatný mix Borata/Bruna a M. Moorea. Za velmi pochybné shledávám otvírání tématu Theo Van Gogha, sice do toho moc nevidím, ale tuším, že bojoval za ženskou rovnoprávnost, útočil svou tvorbou na Islám a nakonec na něj byl spáchán atentát. Na druhou stranu, čin jednoho extrémisty přece nemůže sloužit k odsouzení celého náboženství a Theo van Gogh rozhodně není ateista, kterého bych si vzal za vzor (viz. jeho bio na csfd)... Film mimojiné ukázal, že ve Vatikánu jsou minimálně dva duchovní, se kterými bych klidně do hospody šel. :) Filmu by podle mě mnohem víc prospělo, kdyby zvolil trochu serióznější směr. Přiznávám ovšem, že jsem se většinu času dost dobře bavil...