petr.al

Ať už Vám čouhá sláma z bot a proháníte slépku po dvorku nebo se v paneláku mazlíte s umělohmotným fíkusem, vězte že od ,,Sucha" budete mít značně vyprahlo v ústech. Zatímco v předchozích filmech nám pan režisér servíruje vztahové mikrosvěty, v případě ,,Sucha" nabízí tolik témat k zamyšlení, až z toho jde hlava kolem. Alternativní styl života vs. ten konzumní, pole kropená chemickými srajdami, půda, která neudrží vodu, studentský aktivismus, domácí péče o nemocného a do toho všeho ty všudypřítomné neutěšené vztahy. Prakticky všechny Slámovy filmy mají, dle mého názoru, jedno společné. Ústřední hrdinové se řídí heslem ,,pokud šlápneš do lejna, ještě se v něm vyválej." Naštěstí si je pan Bohdan vědomí toho, že když už svého diváka emočně vycucá, (Štěstí (2005), Venkovský učitel (2008), Čtyři slunce (2012)) nakonec mu dá šanci se z jámy plné exkrementů vyhrabat. P.S. Zlaté Divoké včely (2001), ty byly tak veselé :-D Tak hurá spláchnout pitnou vodou klozet, zakousnout růstovými hormony opíchané kuřecí, natankovat E10 a vzhůru do kina.

,,Mon Dieu," zvolali frantící a upřeli své pohledy vzhůru. ,,Že jsme si to zase nenatočili sami," lomili zoufale rukama. ,,Kdyby tu zkrácenou kino verzi viděl náš Bonaparte, ten by si z ní dozajista uhnal nějaký napoleonský komplex," lamentovali a vztekle kolem sebe metali koule na petangue. Takhle nějak si představuji reakce filmového publika ze země Galského kohouta a žabích stehýnek. Scottův válečný opus je necitlivě sestříhaný 158minutový biják, který svého ústředního hrdinu z Korsiky nenechá chvíli chroustat bagetu. V jeden moment dobývá toulonský přístav, vzápětí si hodí na pejska rychlovku s Joséphinou a šup už je v Egyptu, kde svými koulemi (dělostřeleckými) zarovnává špičky pyramid. Proč? Z jakého důvodu? Robespierre, jakobíni, girondisté, direktorium? Neřeš, dohledej si, bo není čas, jedeme dál. Veliký vojevůdce ani na okamžik neslevuje ze svého vojenského kvapíku a my máme jen velmi málo příležitostí načapat ho při nějaké politické či soukromé rozpravě, nemluvě o přípravě na nějakou věhlasnou bitvu. Na hereckém bitevním poli má převahu Vanessa Kirby. Charakterově charakterní chameleon Joaquin Phoenix si příliš nezaochotničí, je minimalisticky zádumčivý, ovšem vskutku profesionálně si zacpává uši, když mu u hlavy bouchají opět ty koule (dělostřelecké). Ať nejsem škarohlíd. Válečné polní hrátky jsou pro mé tikem postižené oko výtečné. No a ty kostýmy... prostě ,,magnifique beauté." Rád bych popřál všem milovníkům celovečerního i barevného filmu, aby měli možnost vidět 270minutový directorś cut, sice neucítí prdel, ale zato se dozví víc.

Prosluněná, po technické stránce dobře odvedená vizuální podívaná, která však mou maličkost nerozzáří více jak na tři Slunce/ hvězdy. Zasadit děj do pohanského skandinávského kempu nemůže snad žádného urazit, paráda poprvé. Nástěnnými malůvkami vkusně vyzdobené světničky, paráda podruhé. Všechny ty mimo Asii ručně šité kacabajky, fěrtochy, kanafasky, zdobné košulénky, květinové věnečky, paráda potřetí. Ale proč se na bezvadnou lidovou veselici, která se navíc koná jednou za devadesát let, musí zvát banda amerických postpuberťáků, kteří by nesesmolili ani pohled z dovolené natož diplomku. Marně jsem se pokoušel nalézt nějakou vztahovou katarzi u ústřední dvojice, ale ta byla od sluníčka značně vybledlá a sotva patrná. Herecky taktéž ,,kvalitka", ta se pohybovala na úrovni  Freddie Prinze Jr. To kdesi ve Skotsku měli v 73 obdobnou taškařici a sice ,,Rituál s Proutěným mužem."Rituál (1973) Na  tuto společenskou událost se dostavil vyzrálý policejní seržant a byť mu tam naložili také co proto, tak nebyl na ,,přesdržku."