petr.al

Ať už Vám čouhá sláma z bot a proháníte slépku po dvorku nebo se v paneláku mazlíte s umělohmotným fíkusem, vězte že od ,,Sucha" budete mít značně vyprahlo v ústech. Zatímco v předchozích filmech nám pan režisér servíruje vztahové mikrosvěty, v případě ,,Sucha" nabízí tolik témat k zamyšlení, až z toho jde hlava kolem. Alternativní styl života vs. ten konzumní, pole kropená chemickými srajdami, půda, která neudrží vodu, studentský aktivismus, domácí péče o nemocného a do toho všeho ty všudypřítomné neutěšené vztahy. Prakticky všechny Slámovy filmy mají, dle mého názoru, jedno společné. Ústřední hrdinové se řídí heslem ,,pokud šlápneš do lejna, ještě se v něm vyválej." Naštěstí si je pan Bohdan vědomí toho, že když už svého diváka emočně vycucá, (Štěstí (2005), Venkovský učitel (2008), Čtyři slunce (2012)) nakonec mu dá šanci se z jámy plné exkrementů vyhrabat. P.S. Zlaté Divoké včely (2001), ty byly tak veselé :-D Tak hurá spláchnout pitnou vodou klozet, zakousnout růstovými hormony opíchané kuřecí, natankovat E10 a vzhůru do kina.

,,Mon Dieu," zvolali frantící a upřeli své pohledy vzhůru. ,,Že jsme si to zase nenatočili sami," lomili zoufale rukama. ,,Kdyby tu zkrácenou kino verzi viděl náš Bonaparte, ten by si z ní dozajista uhnal nějaký napoleonský komplex," lamentovali a vztekle kolem sebe metali koule na petangue. Takhle nějak si představuji reakce filmového publika ze země Galského kohouta a žabích stehýnek. Scottův válečný opus je necitlivě sestříhaný 158minutový biják, který svého ústředního hrdinu z Korsiky nenechá chvíli chroustat bagetu. V jeden moment dobývá toulonský přístav, vzápětí si hodí na pejska rychlovku s Joséphinou a šup už je v Egyptu, kde svými koulemi (dělostřeleckými) zarovnává špičky pyramid. Proč? Z jakého důvodu? Robespierre, jakobíni, girondisté, direktorium? Neřeš, dohledej si, bo není čas, jedeme dál. Veliký vojevůdce ani na okamžik neslevuje ze svého vojenského kvapíku a my máme jen velmi málo příležitostí načapat ho při nějaké politické či soukromé rozpravě, nemluvě o přípravě na nějakou věhlasnou bitvu. Na hereckém bitevním poli má převahu Vanessa Kirby. Charakterově charakterní chameleon Joaquin Phoenix si příliš nezaochotničí, je minimalisticky zádumčivý, ovšem vskutku profesionálně si zacpává uši, když mu u hlavy bouchají opět ty koule (dělostřelecké). Ať nejsem škarohlíd. Válečné polní hrátky jsou pro mé tikem postižené oko výtečné. No a ty kostýmy... prostě ,,magnifique beauté." Rád bych popřál všem milovníkům celovečerního i barevného filmu, aby měli možnost vidět 270minutový directorś cut, sice neucítí prdel, ale zato se dozví víc.

Prosluněná, po technické stránce dobře odvedená vizuální podívaná, která však mou maličkost nerozzáří více jak na tři Slunce/ hvězdy. Zasadit děj do pohanského skandinávského kempu nemůže snad žádného urazit, paráda poprvé. Nástěnnými malůvkami vkusně vyzdobené světničky, paráda podruhé. Všechny ty mimo Asii ručně šité kacabajky, fěrtochy, kanafasky, zdobné košulénky, květinové věnečky, paráda potřetí. Ale proč se na bezvadnou lidovou veselici, která se navíc koná jednou za devadesát let, musí zvát banda amerických postpuberťáků, kteří by nesesmolili ani pohled z dovolené natož diplomku. Marně jsem se pokoušel nalézt nějakou vztahovou katarzi u ústřední dvojice, ale ta byla od sluníčka značně vybledlá a sotva patrná. Herecky taktéž ,,kvalitka", ta se pohybovala na úrovni  Freddie Prinze Jr. To kdesi ve Skotsku měli v 73 obdobnou taškařici a sice ,,Rituál s Proutěným mužem."Rituál (1973) Na  tuto společenskou událost se dostavil vyzrálý policejní seržant a byť mu tam naložili také co proto, tak nebyl na ,,přesdržku."

Filmový modelář Petr Zelenka nevymodeloval bohužel svůj nejlepší výtvor. Příběh navigátora dronů žánrově klopotně přelétává a působí jaksi neuspořádaně. Moje chyba, poněvadž jsem zjistil, že nejsem připraven na český politicko psychologický thriller. Tedy žánr, jenž v daleké cizině vypouští do ulic všechny ty Maratónce, Taxikáře, Šakali... Nicméně je o čem přemýšlet a za to panu Zelenkovi dík. P.S. Kato hrál Jiřího Mádla sqěle a navíc jsem vůbec netušil, že máme českou Cate Blanchett Helenu Dvořákovou.

Pro milovníky rtuťovitého mužíčka je zhlédnutí tohoto dokumentu téměř povinností. Žádné mluvící hlavy pějící ódy na mistrovo umění, nýbrž citlivý pohled do hercova nitra, které odhaluje jak Funesovi povahové-herecké přednosti, tak i jeho nedostatky.  To vše navíc proloženo zajímavými rodinnými záběry a fotografiemi.

Pejskařův na volno venčící se rafan porafá policistovi v osobním volnu jeho na volno hrající si dceru. Za to dostane majitel neposlušného čtyřnožce invalidní vozík a kriminalista kriminál. Rodinné vztahy jednotlivých aktérů se ocitnou mimo komfortní zónu. Aby toho nebylo málo, nezbedný potomek majitele čerstvě vyřízené kartičky ZTP nechtěně provozuje nejstarší řemeslo v nejmenované amsterdamské provozovně s nočním provozem. Ústřední zápletka zdá se být bezvadná. Jenže! Soukromé smutně koukající očko David Švehlík převážně prohrabává svůj plnovous, amant jeho bývalé ženy Tomáš Melník převážně vystupuje jako partnerský nekňuba, policista Martin Pechlát převážně vede vyšetřování jako by chytal kapsáře v metru, fuj záporák Vojtěch Vondráček & spol. převážně číhá ve stylu Mokrého-Dlouho prstého bandity, a tak snad jen krásná, uvěřitelná Zuzana Mauréry a méně krásný, ale stejně uvěřitelný Martin Finger dvoudílný počin Dana Svátka zachraňují, teda převážně v mých švidravých očích. Tudíž nazvat českou krimi ,,Stockholmský" ještě nemusí znamenat, že uvidíme nějakou severskou parádu. Posledních cca. 15 min. byl dost úlet a mně uletěla jedna hodnotící hvězda. Chca nechca za 2,4 *. P.S. Doporučení pro budoucí kriminálníky, střídejte trochu auta, v kterých hodláte páchat trestnou činnost, jinak budete okatí jak sviňa a vaši případnou oběť nejdříve zastřelte, poté ji polévejte těkavinou.

Ohákněte se do nějaké černoprdelnické rychlé módy a bez otálení vyrazte na Depeche Mode. Nemá smysl zdržovat se zbytečným studováním počtů hvězdiček, které režisér Gorbijn nasbíral za svou koncertní točbu Gahana a jeho party. Zarytý, Ultra Depešák, který vám odrecituje texty i pozpátku, nasolí plnou pětku, nějaký prudící Violator dvojec a já, jakožto nezaujatý obdivovatel, který by si max. přál, aby jeho funus byla taková pěkná Black Celebration,....no sami vidíte, za tři. Proč? Snaha o pestrý výběr až za hrob věrných fans mě prakticky nijak neoslovil. Snad pouze pohrávání si s myšlenkou jak super musí být prohánět se po mongolské stepi a v peckách slyšet Enjoy The Silence, nebo v tv sledovat kulky trefující se do rumunského komanče Nicolae Ceaușescua a z magneťáku naslouchat svému neangažovanému Personal Jesusi. Navíc šestice oddaných nenechá svým řečněním dohrát prakticky jedinou hudební pecku do konce. Já vlastně vím, kdy dám za pět hvězd. Bude to v momentě až se Hoši od Černé řeky sami rozpovídají, zavzpomínají, zrekapitulují a to vše proloží i nějakým tím zábavným historickým home videem. P.S. Vedle sedící, výrazně mladší slečna po shlednutí projekce praví: ,,Než umřu, tohle musím vidět naživo." Já si jen pomyslím: ,,Máš svatou pravdu, maličká."

Nebudu zde mlátit prázdnou slámu, prostě mám pro pana Bohdana slabost. Jeho postavy, které povětšinou bojují se sebou samými jsou smutné, tragicky komické a z mého úhlu pohledu i divácky nakažlivé. U mě Čtyři slunce za čtyři hvězdy.

Pozor, pozor!... Hlášení pro návštěvníky pláže Mácháč... Opusťte prosím mělčiny... V blízkosti břehu se objevily čelisti pro novou generaci... Přítomným mladistvým pobřežní stráž slibuje, že nebezpečnou parybu řádně zdokumentuje na jimi zapůjčené smartphony a GoPro kamery. Dále vás žádáme, abyste nemarnili svůj čas pohledem na nedaleký šutr, kde můžete zahlédnout zběsile mávající sošnou fěšandu v bikinách s rozpustile rozepnutým neoprenem a černající dolní končetinou... Děkuji vám za pozornost, konec hlášení... NÁMĚT. Mladá surfařka je při své oblíbené sportovní aktivitě napadena Carcharodonem Carchariasem. Bezpečné útočiště nalezne na nedalekém nad hladinou vyčnívajícím nevelkém kameni. Potvora krouží lačně kolem. Toužebný břeh doslova na dohled a na dosah. Večer se blíží. Příliv stoupá....... Zní to fantasticky, jeden na jednoho, survival jak se patří! Skutečnost? Tam kde čelisti režiséra Spielberga ucvakly z nouze ctnost (díky věčně poruchovým mechanickým žralokům, monstrum prakticky nevidíte, avšak všudypřítomně ho tu tu tu tu tu tu tušíte), Španěl Serra kouše naprázdno. Hudba nenavozuje tu správnou lačnost. Z počátku rozdováděná sporťanda, která se rozhodne dát si ještě jednu předvečerní vlnu, zvážní a zbystří, aniž by měla důvod. Úsměvná pasáž s opileckým otyloněm. Závěrečný skon nebohého predátora jako ze snímku Kung Fury (2015) Promarněnost nočních scén. Nočních scén, které se odehrávají pouze v nepatrném šeru, dokonce i pod hladinou :-D. Přitom co více si přát. Tma jako v pytli, vidíte houby, sem tam nějaký obrys, podezřelý šplouchanec, zneklidňující hudba a náhle vaše fantazie šrotuje! Nicméně ať nedrbu Serrova žraloka po Lorenziniho ampuli, z ,,Mělčin" vás budou trochu zábnout nohy, ale brzy je prokrvíte a časem nebudete vědět, že jste se vůbec kdy namočili. 2,8*. P.S. Přiznávám, jsem krapet zaujatý, poněvadž Stevenovy ,,Čelisti" jsou mými Top 10.

Malá mořská víla po polsku. Příjemně nakažlivý velmi kolorowy celovečerní debut Agnieszky Smoczynské, ve kterém smočíte všechny své filmové smysly v rytmu úchylného popíku, oháknutého do sporého blyštivého kostýmku, z něhož sem tam vypadne nějaké to dámské ňadérko. Duo roztomilých vodních kamélií pěje s takovou vášní, že se nejednomu posluchači orosí třísla. Avšak nedej Poseidón, aby se mladé rošťandy nakrkly, v tom momentu může dotyčnému nešťastníkovi začít téci do bot. Polský naparáděný ,,Moulin Rouge pro chudé" se opláchne s lehkostí jako pěna při sprchování a vy se budete cítit svěže.