HrudkaJ

Popravdě řečeno mě ten film pěkně naštval.

Dal bych i čtyři, ale kvůli tomu, co udělali s Naomi Watts, jak z lidské mrzutosti učinili něco naprosto nežádoucího, a kvůli celkovému vyznění musím dát tři.

Jak mě u Exupéryho předlohy baví právě ta hloubka celého příběhu a jeho jakási nedořečenost, tak tohle je trochu, ne trochu, ale pěkně povrchní. Kdyby to zůstalo jen u Malého prince (a nejen kvůli jeho animovanému provedení), tak to ještě beru, ale shazovat jej domyšlenou a právě dořečenou holčičkou fakt nemuseli. Takhle se z toho stal ve své podstatě jeden veliký kýč, a těžko jen říct, jak moc je to vlastně škoda...

Mně se to líbilo, a to tak, že hodně. Asi nejvíc mě překvapilo, jak moc je otázka vlastní sexuality spojená s otázkou po vlastní identitě, což jsem do té doby jen tušil, ale netušil jsem, jak moc a tady to na mě vyskočilo v celé své "kráse". A nejde přitom o žádnou hru (a mystifikaci už vůbec) a o nabízející se společenskou provokaci jen zdánlivě. Jde o to, že ta otázka sexuální identity je v celém filmu (ale myslím, že i ve skutečnosti) pojednána jako velice závažná a podle všeho je nutno jí věnovat určitou, ba jistou pozornost. Herecké výkony na mě působily celkem přesvědčivě, společenské okolnosti se tam, podle mě, ani moc neřeší, spíš jsem přemýšlel nad těmi vzájemnými vztahy a ty na mě po celý film působily až překvapivě čistě. A pak teda, pokud ten film má v něčem někomu pomoci (jak se o to i trochu snaží), tak ne v tom, kdo a kým (a za jakých okolností) člověk ve své vlastní (sexuální) identitě vlastně je, nýbrž kdo vlastně je ten druhý. Ne kdo jsem já, ale kdo jsi opravdu ty...

Já myslím, že jde spíš především o kritiku maloměstského způsobu přemýšlení, života a přemýšlení o životě akorát hozenou na venkov. S "troškovským" (pojem tak trochu sám pro sebe) viděním světa to ale nemá nic společného hlavně proto, že se těm lidem nevysmívá ani je nijak zvlášť nekarikuje, jen se je pokouší zachytit takové, jací (zřejmě) opravdu jsou. Čekal jsem od toho určitě víc, třeba že to nezůstane tak při zemi ani na zemi a bude to ještě o něco ostřejší, nezůstane to tak uzavřené samo v sobě. Jinak zde teda forma jednoznačně převáží obsah, ale to nevadí, dokonce je to tak i správné, spíš jde o to, že ono drama je skryto právě v intimnosti osvětlení, jako že je to tak moc o nás, až svým způsobem nepřijatelné. Český člověk se tak prostě vidět nechce, nechce vidět, jak je ten život stereotypní a ubíjející, i když není a nechce vidět, že život je hlavně vážná věc, protože je prostě nemůže unést. A ano, je to především smutná komedie...

Jsem nadšen skoro stejně jako z šestky. Je to stále velmi, velmi dobré.

Nebýt, ba nehrát si to na ono biblické, Boží tvoření, tak bych to i bral (i když takový císařopekař je mnohem lepší), ale takhle... nevím, jestli se mám smát nebo brečet. A (zneužití) přikázání "Milujte se a množte se!" mě už tak dlouho nenaštvalo, jako teď.

Hlavně je to dost citlivě natočeno, což jsem, upřímně řečeno, ani moc nečekal.

Nu, je o čem přemýšlet.

Časem k tomu ještě něco připíšu, ale přišlo mi, že ve snaze celé Švédsko i se svou "teorii lásky" co nejvíce shodit tu trochu uniká podstata celého problému, spočívající především v nezodpovězených otázkách např. po tom, že to s tou "Rodinou budoucnosti" není až zas tak špatná myšlenka, jen jí chybí domyslet, co je to a na čem se vlastně zakládá ten (opravdový) vztah, proč autentické mezilidské vztahy mohou skutečně fungovat jen na základě skutečné vzájemné nezávislosti (aby to třeba nemusel vysvětlovat až ten Bauman) či jak lze vychovávat (copak mít) dítě bez partnera a fakticky beze vztahu (bez fyzického kontaktu), ale jak říkám, přijde na to.