HrudkaJ

Je to takové trochu utahané a čekal jsem mnohem větší drama, protože rozehrané je to výborně. Herecké výkony perfektní, scénář, kamera, režie, název filmu, všechno super až na to, že tomu chybí jakási odvaha vstoupit právě do toho nejdramatičtějšího, co může takový rodinný film nabídnout, jen se to nakonec nějak nestane a zůstane někde v půli cesty. Navíc s happy-endem, na který jsem vlastně celou dobu čekal.

Nejhorší na tom je, že to právě vůbec nikam nesměřuje. Při té hádce (možná nejzajímavější části celé trilogie) to sice chvílemi vypadá na nějaký ten vývoj, vedle trochu plánovitého v jejich vztahu taky jich jakožto dvou víceméně dospělých a snad i odpovědných jedinců, ale nakonec se to stejně skončí u závěrečného a opětovného nadbíhání, i když jen z jeho strany, ale ona se pak stejně trochu lacino nechá a opět podléhá té společné "romantické" minulosti, jež je přece ve vztahu nejdůležitější. Navíc podepřené, souhlasím, že velmi otevřené málem milostnou scénou, na níž se kupodivu celkem dobře koukalo. Ale jinak těm většinou až pozoruhodně bezmyšlenkovitým výpovědím, jež nezachrání ani slibně se vyvíjející dialog osmi kolem jednoho stolu, jemuž nakonec dominuje ta z nich skoro nejnenápadnější, za to však zcela jistě nejsilnější... protože život přece není žádná sranda. Zkrátka a dobře mě to dost zklamalo, doufal jsem, že se člověk aspon sám, když už ne jeho/její vztah někam, nejlépe myšlenkově vyvíjí a ono ne, zvlášt když je každý pokus o aspon nějakého toho "ducha nadčasovosti" nemilosrdně zašlapán právě tou prázdnotou výřečnosti. Ach jo, stokrát škoda každého slova, které padá někam do propadliště těch našich malých osobních dějin!

Skvělý film, který kdyby tou závěrečnou scénou se Summer i skončil, byl by ještě skvělejší, protože by se mohl vyhnout řečem o náhodě a tomu, že život jde dál, což nejde. Jeho síla totiž spočívá ve sdělení, že láska opravdu, ale opravdu neexistuje nebo přinejmenším nemá smysl a manželství je jen jakási nutnost k přežití. Každý vztah je navíc nutno nějak definovat, aby každý z jeho účastníků např. věděl, na čem je a nedělal si zbytečné iluze o jeho smyslu. Ani řídit se instinkty nijak moc nepomáhá, nebot ty jsou právě těmi, co člověka nejčastějí mýlí. Nejdůležitější je totiž rozum a to, že všechno má svůj čas. I těch 500 dní se Summer - dokonalá učebnice vztahu s a ke druhému člověku.

Mně se to líbilo ještě mnohem víc než V hlavě hlavně proto, že tu nade všemi těmi emocemi konečně vítězí zdravý rozum...

Výborný. Jsem nadšen.

Ne. Ne. Ne, ne a ne. Jednička byla ještě překvapivě inteligentní a naprosto chybějící otázku proč to všechno, bohatě nahrazovaly dialogy, nad nimiž o nichž bylo nutné přemýšlet. Dvojka už jen odhalila jakousi prázdnotu celého toho setkání, jež drží jen cosi jako vzájemná sympatie, která se snaží zakrýt i ono věčně klišé, jak si spolu výborně rozumíme a kdy jde celou dobu v podstatě jen o to jedno (což mě mimochodem trochu vadilo už v jedničce) a pokusy nějak definovat či redefinovat komplexnost osobností obou postav vyznívají celkem naprázdno a nikam jinam to moc nesměřuje. Jako film je to pěkný a romantické duše to zjevně potěší, ale od Linklatera bych čekal mnohem, mnohem víc.

Ach jo. Skoro všechno špatně. Chvílema jsem se sice i docela bavil, až na toho pitomého Koháka je to obsazené dost slušně, ale jinak mě celé to vyznění poněkud zklamalo, přestože ze začátku vypadá celkem slibně, časem upadne do takového toho malého lidového pitomečství, které v tom lepším případě neví, co chce a v tom horším to ví, a jen si z diváka dělá srandu.

Nejhorší na tom je, že to mohlo být ještě mnohem lepší. Strašná škoda některých scén (např. ta ve stanu) a určité přiblblosti včetně toho obhroublého sexismu. Velký problém jsem měl s rodinou, zejm. manželkou toho policajta, naštěstí se to nakonec podařilo uhrát. Ale jinak to bylo obsazené velmi dobře a některé jiné scény a postavy fakt stály za to. Např. ta závěrečná chvíle z natáčení se přímo nabízela. Chvílema se celá ta komedie dá brát i velmi vážně a divák jim vlastně celou dobu fandí, i když by vlastně neměl. A zvláštní uznání by zasloužila skvělá hudba.

Mně se to líbilo. Už protože v životě přece nejde o žádné pocity úplnosti a štěstí, jako spíš o to být tu pro druhé, což ten film víceméně přesvědčivě ukazuje - jako že nejde ani tak o to, co chci já, ale co po mně chtějí ti druzí.

Nejlepší film o drogách od Requiem za sen.