klukluka

Slabší chvilky si bohužel vybrali scénárista i režisér. Jinak to ale bylo převážně dobrý a klidně to mohlo být i výborný- moc nechybělo. Scénáristovi nejvíc vyčítám, jaký hobby přiřkl paní doktorce. Tady už podle mě moc popustil uzdu fantazii. A panu režisérovi mám za zlé, že: 1. Si nepohlídal vozovej park. Jeden příklad za všechny: Favorita vydávají za funglovku, kterou je v té době potřeba splácet dalších 10 let, mafiáni přitom klidně přijedou v eMkovým mercedesu, kterej se začal prodávat koncem devadesátek. 2. Že coby zároveň i producent (bolavej na korunu) odmítne rozbít starýho golfa a klidně nechá ve scénáři, že byl rozbitej na mraky (a v něm i mafián Dodi), když jsme všichni viděli, že to auto po té “nehodě” nemělo ani škrábnutí. 3. Že tak trapně přepálil podobu těch konspiračních setkání se šéfem SISky. To bylo jak z Kladiva na čarodějnice a bylo to k smíchu. //// Jinak devadesátky na Slovensku byly ve skutečnosti daleko, daleko horší, tohle byl proti tomu čajíček. (A možná nikdo to neví líp, než právě scénárista Války policajtů pan Soltész, častý to respondent dokumentárních seriálů Mafiáni a Mafia na Slovensku.) To už není výhrada, jen konstatování. V poslední době mám z výsledků jejich voleb neodbytný pocit, že se po té dusivé atmošce Slovákům stýská.

Na komedii je to moc vážný, na drama moc nevážný, a do toho tuna té nejpitomější formy americkýho sentimentu.

Na to, že je to starý pětadvacet let, to ještě pořád parádně odsejpá i vypadá. Je to fenomén, a podle mě po zásluze- i na dnešní poměry je to odvážný. Holky, co se začaly chovat jako chlapi, protože chlapi už se nechovají jako chlapi.