Locksley

Noiretovi se natáčení tohoto filmu krylo s natáčením Hodináře od sv. Pavla (1974). Svoje scény točil pouze o víkendech a když nebyl k dispozici, musel zaskakovat dubl. Takže když je Noiret ve filmu vidět pouze zezadu, tak to vlastně není on. Tyto scény později pouze namluvil.

Hlavní roli komisaře měli původně hrát Francois Périer, nebo poté Michel Bouquet, ale kvůli jiným závazkům museli odmítnout.

Při dlouhém a vysilujícím natáčení ve Venezuele se Noiret, O'Toole a Philips dost skamarádili a často navštěvovali jednu místní německou restauraci, kterou O'Toole vždy opouštěl pozdravem „Heil Hitler!“

Saccomano prodal práva na film producentovi Delonovi za šedesát tisíc franků. [Zdroj: kniha „Alain Delon: Ďábelský anděl“ – Dana Čermáková]

Honorář začínajících herců Brialyho a Delona byl 300 tisíc franků, ale pro Romy Schneider, která byla tou dobou již zářící hvězdou, byl připravený honorář 70 milionů franků. [Zdroj: kniha Alain Delon: Ďábelský anděl – Dana Čermáková]

Producent De Laurentiis dal Eastwoodovi na výběr ze dvou smluv. Za měsíční natáčení v Římě dostane honorář 25 000 amerických dolarů nebo nové Ferrari. Clint si vybral auto, za které navíc nemusel platit daň, protože ho mohl přihlásit jako dar.

V roce 1954 se režisér Arthur Lubin stal Eastwoodovým agentem. Tato kriminálka měla být první Lubinovou snahou prosadit Clinta do lepších rolí, ale režisér Pevney ho odmítl dokonce i do komparzu.

Morricone doma v Itálii obdržel cenu za nejlepší hudbu, a to Stříbrnou stuhu.

Režisér Pontecorvo získal doma v Itálii Stříbrnou stuhu za nejlepší režii. Cenu uděluje Svaz italských filmových novinářů.

Noyceův Tichý Američan získal stejné ocenění (ceny londýnských a sanfranciských kritiků) v jednom roce jako jiný Noyceův film Rabbit Proof Fence (2002), protože kvůli 11. září musela být premiéra odložena. [Zdroj: Cinema 7/2003]

Tento film získal několik ocenění. Byly to ceny londýnských a sanfranciských kritiků, dále pak ceny diváků na festivalech v Edinburghu, Valladolidu a Aspenu, Australské výroční ceny za hudbu, film a zvuk a Ceny australských filmových kritiků za režii a scénář. [Zdroj: měsíčník Cinema 7/2003]

Režisér Richard Fleischer se spojil s Morriconem a požádal ho, aby upravil a dirigoval závěrečné bolero.

Ennio Morricone v Posledním soudu vytvořil instrumentaci pro popěvek herce Alberta Sordiho.

K tomuto filmu se poprvé nachomítnul Ennio Morricone. Přepracovával skladatelovy poznámky a vytvářel instrumentaci.

Ennio Morricone za film obdržel v roce 1965 doma v Itálii Stříbrnou stužku. Toto ocenění uděluje Svaz italských filmových novinářů.

Ihned po dokončení byl tento dokument na celých třicet pět let zakázán. Dokonce se nesměl promítat ani při soukromých projekcích generálního štábu. [Zdroj: časopis Cinema 2/2003]

Původní hudbu složil Elmer Bernstein, ale Scorsese jí odmítl.

Titulní píseň původně složil Eric Clapton, ale producentům se nelíbila. [Zdroj: časopis Cinema 1/2003]

Pro tuto bondovku bylo napsáno patnáct verzí scénáře. Nakonec se producenti rozhodli pro Maibaumovu a Woodovu verzi. [Zdroj: časopis Cinema 1/2003]

Kaskadér Jerry Corneaux, který byl v civilním životě právník, dostal za jedenatřicetimetrový skok s motorovým člunem 6 300 amerických dolarů. Postavení rampy pro tento kousek stálo 600 000 dolarů. [Zdroj: časopis Cinema 1/2003]