Eseter

Mě se to prostě nedotklo, na můj vkus to bylo moc umělé.

Já nejsem fanoušek Johna Hughese moc. Jako uznávám ho, ale prostě nějak mi nesedí, tak jak ostatním. Takže toto mi přišlo na jednu stranu zajímavé v tom, že je to vhled jednoho muže na všechny ty události v jeho životě, ale paradoxně právě proto mi to přišlo nudné, protože to bylo z pohledu nezajímavého člověka, který se až trochu moc řešil. Hádám, že to asi Hughes psal docela dost podle sebe?  Moc bych si přála, kdyby ta manželka nebyla tak upozaděná. Aspoň že tam byla ta jedna scéna s ní a Alecem Baldwinem, která jí dala nějaký charakter. Já jsem se na tenhle film stejnak dívala jen kvůli mé milované Bushce a její This Woman's Work! Náhodou tuhle chybu jsem udělala už dříve, že jsem se dívala na celé Game of Thrones enem kvůli jedné písničky od Sigur Rós lol. (Hodnocení - mohly by být slabé tři nebo silné dvě, ale já jsem dnes krutá a dala jsem to za dvě.)

Mně se tu líbily jen dvě věci, a to soundtrack (i když též dokáže štvát) a pak ten nápad s alternativní realitou, kde černí lidi získali nějaké práva. Vlastně i ten módní mišmaš byl docela zábavný. Jinak ale nevím, o čem to vlastně bylo? Strašná nuda. Koho zajímá nějaká Lady Whistleblower (navíc se dá uhádnout, kdo to je a to přísahám, že jsem hodně tupý divák). Nepříjemné postavy, ale fakt nepříjemné. Proč všichni bratři Brogertonovi vypadají naprosto stejně? Abysme je nerozeznali? Proč další mužské postavy vypadají hrozně podobně jak bratři Brigortontovi? Díky bohu za ty černé lidi tam, bo aspoň někoho člověk rozezná. Nejsměšnější byl ten pokus o nějaké feministické drama, ale takhle se to vůbec nedělá. Ono fakt nestačí, aby lidi v době svázané konvencemi vedli osvícené řeči... Edit po 2. řadě: Ok, zvyšuju hodnocení na tři hvězdičky a smekám. Ne kvůli tomu, že by to bylo nějaké veledílo, ale protože se tvůrcům nějakým způsobem podařilo přitáhnout celosvětově tolik diváků, ale hlavně - povedlo se jim přitáhnout mě, člověka, který první řadu z duše nenáviděl. Druhou řadu jsem úplně žrala, i když to byla taková blbost. Ale prostě... má to něco do sebe. Proč se mi seriál tak líbil má však jeden zásadní důvod a tím je herečka Simone Ashley, která mě totálně okouzlila a zamilovala se do ní dokonce aj má jinak 100 % hetero mamka. Nebýt však Kate, tak seriál určitě nedokoukám. Když budu upřímná, ostatní zápletky mě dost nudily a  často jsem přeskakovala jen na tu část děje, kde se objevuje Kate. Romance mezi ní a Anthonym mohla být zvládnuta lépe - nebyla úplně tak romantická a vzrušující, jak bych si přála. Dávám to za vinu jak scénáři (donekonečna napínání, kdy se konečně políbí/dají dohromady), ale i hlavní herecké dvojici. Nebylo to zahráno úplně dobře! Ještě že jsou oba herci (především Simone) tak atraktivní a my jim leccos odpustíme. Soundtrack byl hezký (Dancing on My Own, Wrecking Ball), ale mohl být ještě lepší.

Už při první výtahové scéně jsem věděla, že mě Cherry Magic bude hrozně bavit - hlavně komické scény fungují dokonale. Ty romantické jsou často velmi přehnané a i tím je seriál ještě víc zábavný a vskutku má člověk často pocit, že se dívá na hrané anime. Je tam strašně moc klišé scén, které jsou ale podány buď hrozně mile nebo právě vtipně a zajímavě, takže to vůbec není něco, co by vadilo, vůbec se to nezdá mimo, spíš naopak. Člověk si velmi rychle zvykne na tempo a náladu celého seriálu, hned z prvního dílu chytnete ten "vibe" a víte, na jaké vlně se pojede. A všechny díly si udržují stejnou kvalitu, není tam moc slabých okamžiků. Snad jediné, co mi vadilo, bylo přehrávání Tsugeho, na mě byl až moc dramatický. Hlavní hrdina, Adachi, je hrozně sympatický a milý a pravděpodobně se s ním ztotožní hodně lidí, určitě i ti, co nejsou až takový ztracený případ jako on. Přeci jen, každý někdy zažil "socially awkward" situace a cítil se mezi lidmi nejistý. Pravda, Adachi je extrémní případ. Skvělé je, že i když jeho nová nadpřirozená schopnost je to, co žene zápletku vpřed, téma seriálu je ve skutečnosti o něčem jiném - jak překonat sám sebe, jak udělat tu správnou věc, i když má člověk velký strach ze selhání. Úplný bonus byla Fujisaki, což byla asi první aromantická postava v seriálu, kterou jsem viděla. Její malý vnitřní monolog (taktéž ve výtahu) byl velmi dojemný. "Nezajímá mě, co si o mně ostatní myslí. Stejně jsem zvyklá předstírat, že jsem normální."

První půlka úplně super. Vizuálně krásný film (ta paleta barev!). Ale to rozuzlení - strašně uspěchané, to opravdu museli vecpat celé finále do posledních pěti minut? Poslední scéna byla ale efektní. Xiao Zhan je kouzelný, kéž bychom měli více submisivních mužských hrdinů v romantických příbězích. Všechny tři hlavní ženské postavy jsou bezva, nevím, koho mám mít radši víc, no dobře Bi Yao!

Je to točené pro austenofily, kteří už viděli všechny verze Emmy a už se jim to zajídá, ale jakmile slyší Jane Austen, tak si to stejně musí pustit. Každý už víme, o čem Emma je, a tak chceme něco jinčího a tahle moderní adaptace delivered! Chceme víc nahých zadků v těchto těžkých dobách. Nahých zadků hrdinek i hrdinů prosím. Emma vždy stojí na tom, jak se povedl Mr Knightley a tady jsem byla ze začátku hodně na vážkách (blond???) - no ale ne moc dlouho, jen do té odvážné nahé scény. A je to docela ošklivec a nevadí to vůbec! Myslela jsem, že Emmu budu nenávidět, ale Anya Taylor-Joy je uhrančivá a charismatická a taková ještě víc sebevědomější a míň ukňouraná verze Emmy než Gwyneth (a Gwyneth je má nejoblíbenější Emma). Takže pro mě spokojenost. Po všech stránkách velmi vydařená adaptace, ale kdybych byla nečtenář nebo neznalec předchozích verzí, tak bych byla totálně ztracená. Miluju některé změny - hlavně co se týče přátelství Emmy a Harriette! Proč ne? Proč bysme toto nemohly mít, je rok 2020! Ta tečka mě irituje ale.

Určitě momentálně (a již několik let) můj nejoblíbenější seriál. Nejdůležitější je pro mě hlavní postava Yuuri a jeho překonávání nízkého sebevědomí a úzkostí, jeho honba za vítězstvím a touhou ukázat se světu a Viktorovi. Jednotlivé kvalifikace a soutěže jsou hodně napínavé. Ostatní postavy jsou zábavné a sympatické, nenapadá mě žádná, kterou bych neměla ráda (dokonce i Yakova!).

Totální srdcovka, kterou můžu vidět pořád dokola. Můj smysl pro humor a moje romantika, má to prostě všechno.

Filmový Howl mi víc připomíná Viktora Nikoforova, což je nejvíc sexy týpos, co znám. Takže oba dva jsou teď nejvíc sexy týposové. Škoda, že povaha Sophie je oproti knize hafo osekaná a prostě... ve filmu je až moc hodná holka, v knize byla víc sympatická, protože byla o dost ostřejší. Ale nevadí bo Mijazaki má svou interpretaci a já to respektuju, protože příběh změnil a rozšířil daleko víc, než jen co se týká postav a není lepší ani horší než originál, je to ÚŽASNÉ samo o sobě. Proto nikdy nebudu tvrdit, že knihy jsou vždy lepší než filmy, protože prostě nejsou, vždy záleží na talentu daného filmaře nebo spisovatele. A Mijazakiho talent a představivost jsou evidentně nekonečné.

Pro mě nezapomenutelný zážitek, nejlepší film pro kino, co jsem kdy viděla.