Davson

Obraz malijské mládeže v 70. letech, které se nijak moc neliší od svých vrstevníků kdekoliv jinde na světě. Nedělá si moc starostí do budoucna, užívá si a je taktéž velmi otevřená, co se týče sexu. Až jednou němá dívka otěhotní a její přítel dítě zapře, což vyvolá sérii tragédií... Celovečerní debut známého malijského režiséra Souleymana Cissého je ukázkou, že i v amatérských podmínkách může vzniknout dobrý film. Úvod je sice poněkud delší, klidně by mohl být sestříhán na středometrážní film, aniž by snímek ztratil svou výpovědní hodnotu, přesto má sílu a v zemi původu stále aktuálnost. Hlavní postava němě dívky může být taktéž chápana symbolicky jako vyjádření postavení žen v malijské společnosti, které je podřadné a za ženy je rozhodována bez nich podobně jako za němou dívku mluví a rozhodují její rodiče.

Druhá část volné trilogie Djibrila Diopa Mambetyho o lidské lačnosti a moci bláznovství (či bláznovství moci) je oproti předchozímu Touki Bouki pro běžného diváka mnohem srozumitelnější. Stará žena Linguere Ramatou, bohatá jako Světová banka, přijíždí do svého rodiště Colobanu, ze kterého byla před mnoha lety vyhnána. Přijíždí za pomstou. Obyvatelům nabídne obrovskou finanční částku za smrt Dramana Drameha - muže, který ji v minulosti svedl a pak zapřel své dítě. Jednoduchá dějová linka bez zvratů, která spěje k očekávanému konci, je pro Mambetyho prostředkem k důmyslnému kritickému výsměchu subsaharských poměrů, kterému vládne korupce a touha po penězích, která ničí tradiční struktury. Vynikající je poslední scéna vykonstruovaného "soudu". Zároveň mají Hyeny interkontinentální přesah. Ramatou může být chápana jako symbol mezinárodních společenství (koneckonců je bohatá jako Světová banka), které drží v šachu africké státy prostřednictvím dluhů. Co dodat na závěr? Snad jen, jaká škoda, že smrt zabránila Mambetymu svoji trilogii dokončit. Jistě by i třetí část byla originálním filmovým zážitkem.

Vítěz festivalu v Cannes se stal pro mě nepříjemným překvapením. Takřka hodinu a půl sledujeme sled scén, kde střídavě Britové mlátí Iry a Irové mlátí Brity. A pak najednou, jako blesk z čistého nebe, je příměří a snímek se přehoupne do politického kecání, zda podmínky pro ustanovení Irské republiky jsou uspokojivé či zrada. Teprve teď jsem konečně zaregistroval, kdo jsou vlastně hlavní hrdinové - bratři, neboť doposud jsem se v tolika postavách ztrácel. Závěr pak působí poněkud vykonstruovaně. Celkově se jedná o průměrný, místy nudný, ne moc zajímavý film. Za co to ocenění?

Vynikající film-noir, který je uhlazený a zároveň dekadentní - stejně jako jeho postavy. Téměř celou dobu nenechá diváka klidného, kdože je vrah. Pravda, dějové zvraty i samotné rozuzlení můžou někomu připadat jako prachobyčejné detektivka, všechny možné výtky ale vynahrazuje stylistická vytříbenost, perfektně napsané postavy, bezchybní herci a hlavně dialogy plné kouzelného cynismu.

Tajemství slov sází zejména na vynikající ústřední dvojici - Tim Robbins i Sarah Polley hrají výborně, jejich vzájemné hovory mají skutečnou sílu. K vyššímu hodnocení mám však několik výtek: 1) Proslov oceánografa o negativním dopadu těžby ropy na životní prostředí stejně jako pedantské domlouvání pracovnice Červeného kříže Josefovi působí jako laciná snaha o velké poselství. 2) Mnohé je ve filmu pouze nakousnuto a nijak dál nerozebíráno (např. homosexuální vztah dvou pracovníků plošinu) 3) Doslovný závěr je spíš ke škodě než k užitku. 4) Dětské voiceovery na začátku a na konci, jejichž smysl mi zůstává záhadou, jsou neskutečně otravné.

Jestliže knižní předloha Valentina Rasputina je laděno do stylu socialistického realismu, Elemu Klimovovi se podařilo novelu přetavit do filmu, jenž se evidentně staví kriticky k sovětské moci, která ve jménu "vyšších cílů" ničí jedinečnou komunitu sedláků na ostrově a zároveň vesnici Maťoře, násilně je mění na dělníky a stěhuje je do panelákových sídlišť. Nádherně to vystihuje tragikomická scéna, kdy obyvatelé vesnice před panelákem dojí krávu. K mimořádné sugestivitě dílá příspívá jemný tmavězelený filtr a podmanivě depresivní hudba Vjačeslava Artyomova a Alfreda Shnitkeho. Velice silný film s mnoha emotivně vypjatými situacemi.

Ukázka, že ekonomická prosperita země se nerovná šťastný život každého jedince a že v Koreji i přes radikální společenské změny postavení ženy zůstalo v podstatě stejné. Je to sice ušlechtilé téma, ale popsat tak dlouhý časový úsek (40 let) by si spíš žádalo několikaset stránkový román, rozhodně to ale nelze zachytit v devadesátiminutovém filmu. Výsledkem je film roztříštěný na spoustu epizodek, při čemž u mnohých jsem postrádal smysl. Nakonec jsem se v pomatené struktuře filmu ztratil nadobro. Snímek sice pečlivě oznamuje každý rok života hlavní hrdinky, do toho jsou ale vloženy blíže neurčené flashbacky. Ku prospěchu určitě taky nepřispějí nulové charakteristiky jednotlivých postav. Celkově velice špatný snímek, který nabízí snad jen doboru hudbu. Nebo se snad mělo jednat o nějaký filmový experiment - hlavolam?

„Život je tvrdý, když se vám nedaří, zatančete si ča-ča," říká podtitul filmu. Nakonec zjistíme, že ta ča-ča je tu asi jen pro efekt, protože speciální účel to nemá. Hlavním (a velmi podstatným) problémem filmu je určitě hlavní postava A-Yu, jejiž chování lze jen těžko uvěřit, neboť je to neustálé skákání z extrému do extrému - neuvěřitelná naivita, náhlá agresivita, obrovská přecitlivělost. A když jsem se dozvěděl, kvůli čemu byla A-Yu ve vězení, to už bylo na mě trochu moc. Nemohl jsem se ubránit dojmu, že si režisér Cheng myslí, že když je kinematografie Dálného východu v současnosti v kurzu, tak nám může předhodit kdejakou rádoby oduševnělost doufaje, že mu to obecenstvo zbaští.

Nejhorší film, který jsem viděl na 41. MFF KV. Všechno špatně. Chabý příběh s nesmyslnými zlomy, neumětelsky napsané dialogy a postavy, nevýrazní herci, nicotná režie, spousta logických a faktických chyb a podivností. Pozitivního jsem nenašel nic.

5* z čistě subjektivního hlediska. Wristcutters (v českém překladu Sebevrazi) nejsou dokonalý film, mají své chyby, ale k čertu s tím. Mě se ten film trefil přesně do noty, mám rád takové filmy o mladých, o lásce, je to originální, je to vtipné a když se na konci Shannym Sossamon tak nádherně usmála, tak nemůžu hodnotit jinak.