Davson

Film, který své hrdiny sleduje dokumentaristickým a téměř až voyeristickým styem, s odstupem chladným jako led a přesto, nebo snad právě proto velice silný zážitek. Lépe to za mě řekl Mulosz. Jen bych rád zmínil ještě jednu věc - roční období v kontrastu s Demesterovými zážitky. Zatímco na podzim, obecně považován za nejškaredší roční období, jsou všichni živi, zdrávi a dá se říct že i šťastní, na jaře jsou Flandry krásné, Barbe sleduje hrající si koťata a kdesi v poušti se vraždí, znásilňuje a mučí. Geniálně jednoduché.

Podprůměrný, ba přímo špatný film, který je dobrý tak nanejvýš na jedno použití. Čím víc se tvůrčí duo Hřebejk - Jarchovský snaží být vážnější, tím víc jsou viditelnější chyby, které u čistokrevných komedií, jako třeba Pelíšky, jsou nepodstatné či omluvitelné skutečně vydařenými vtipy. Jarchovský však v tomto případě totálně selhal, neumí napsat skutečnou postavu, zato sklouznout ke karikaturám mu jde velice dobře - jasným příkladem nechť poslouží naprosto trapná a plochá postava tchýně v podání Vášáryové, jejíž přítomnost na plátně jenom otravuje. Příběh stojí za starou belu (navíc korunovaný naprosto debilním koncem - WTF?) a tak jediným pozitivem zůstává pár vydařených fórků, zejména díky postavě Jiřího Schmitzera. Ostatní vtípky jsou však většinou dost laciné a smrdí tu snaha se zavděčit co největší skupině diváků. Hřebejk by se mohl vzpamatovat, aby neskončil jako Troška. Jinak hodně se toho člověk dozví z mnoha rozhovorů s tvůrci a herci, ve kterých si přečte jak se výsledná podoba scénáře neustále měnila - pak to má nějak vypadat.

Fracois Ozon je zaručeně zručný režisér - umí pracovat s kamerou, hudbou i herci na velmi kvalitní úrovni, což už ukázal ve svých dřívějších filmech. Bohužel to je asi tak všechno pozitivního. Ozonův film je jen pozlátko, které nejde do hloubky, klouže po povrchu a zůstává pouze u očividně nenaplněné snahy a oduševnělé filmové dílo. Je trestuhodné, jak film s takovou tématikou ve mně nedokázal vyvolat sebemenší náznak emocí a mou hlavou jen tak prošuměl a vypařil se.

Nádherný a kouzelný snímek nabitý silně nakažlivým životním optimismem s podmanivým Cillianem Murphym v hlavní roli a vynikajícím soundtrackem složeným z dobových písní. Neil Jordan překonal všechna očekávání. Nenápadný irský filmový zázrak.

Pozor! Lehce zaspoilerovaný komentář... Haneke svou mistrnou režií, právem mnohokrát oceněnou, rozehrává s divákem nerovnou hru, mate ho, co je realita, co je nahrávka, co je vzpomínka/sen, a nakonec mu vlepí pohlavek otevřeným koncem, který nic neobjasňuje. Ale proč by taky měl? Utajený není klasický film thrillerového formátu, ostatně všechny indicie směřují k jedinému pachateli. Utajený je mnohem hlubší, imaginativní film. Evokuje řadu sociologických, psychologických i politických otázek a rozhodně je jeden z nejzajímavějších a myšlenkově nejbohatších snímků roku 2005. A Daniel Auteil v hlavní roli je bezchybný.

...a nakonec se z toho vyklubal stejný brak, jakým se jeví i onen film, ve kterém hraje Scully hlavní roli směšně vypadajícího upíra.

Jak jste to dokázal, pane režisére? Jak jste dokázal vytvořit tak neuvěřitelně silný a krásný film, tak emocionální, tak podmanivý? Jak jste dokázal natočit film, který ovládl mé srdce i mou duši, že nejsem schopen žádného racionálního uvažování, že nejsem schopen napsat smysluplný komentář? Je to vůbec možné? Nebyl to jenom sen?

GIGAFILM!!!

Podobenství, které se utopilo samo v sobě. Ze začátku sice kvalitní podíváná, i když ta formální stránka není zdaleka tak silná, jako u jiných Kimových filmů. Hlavní hudební motiv není špatný, ale osobně se mi příliš nelíbil, za což mohlo zejména jeho časté (a myslím si, že ne nutné) opakování. Bohužel hudbu, která doprovází scénu svatby, už nemohu nazvat jinak než rušivým elementem. Tak či tak, mnohem problematičtější je obsahová stránka. Luk se postupně stává vykonstruovaným nesmyslem a přechod do nadpřirozené roviny úplně ke konci spíš jen zvýrazňuje marnost snímku, než aby byl novým impulsem. Luk neevokuje žádné pocity, žádné myšlenky, zkrátka nic, natož aby dokázal duchovně povznést. To už je holt důsledek Kimova natáčení co rok, to minimálně jeden film. Je nemožné v takovém kvantu filmů si udržet vynikající úroveň. Tak snad příště to bude lepší.

Tím, čím je pro francouzský film Godardův U konce s dechem, je pro ten československý Slnko v sieti Štefana Uhera. Po letech filmů poplatných režimu, popřípadě pohádek (které mě nikdy nazjímaly) a většinou nevalné úrovně přišel Uher se svým nádherným snímkem, kde zobrazuje život mladistvých bez přikrášlení (např. používá jejich jazyk plný hovorových výrazů, což komunističtí funkcionáři těžce vydýchávali). Kouzelný příběh Fajoly a Bely je protkán mnoha narážky na režim (z nichž mnohé dnes ani nezaregistrujeme) a nasnímán luxusní kamerou Stanislava Szomolányiho. Najľapšie slovenský film všetkych čas.