Micione

Nejtemnější forma humoru, realita a překvapení z Čt. ( Plastický chirurg :))

"Ty víš, že tě mám rád .. ale jak víš, žena má být ve všem poslušna svého muže" " Ještě nejsi můj muž" "Zatraceně..." "Nebuď tak tvrdohlavá a řekni konečně lituji!" "Nelituji a až bude třeba, znovu ti ho dám" "Tak dobře, až mi dáš pohlavek znovu, odpustím ti i ten první.." "Jak to vypadá, bude to brzy...." Itálie se vším všudy :))

„ Až se svět ohlédne za našim stoletím, bude plakat. Ne proto, že bylo zaplaveno krutostí, ale proto, že dobří lidé mlčeli."

Vynikající film z řady psychologických dramat, který je schopný zasáhnout svojí neskonalou hloubkou citů. Skvělé pasáže, soundtrack, otevřenost dialogů, výkony hlavních protagonistů ... K tomuto moc dobře natočenému a výjimečně silnému filmu se myslím dobře hodí slova Sigmunda Freuda: „Lidský život se točí jenom kolem sexuality, na tom se nic nezměnilo a ani nezmění...“ :)

Dialogy jak pro dementy. Zlatý Macourek s Camfourkem, Kočičák a Pacička :)

„Zprávy z planety Země: Planetu ve skutečnosti ovládá tvor, který se pohybuje na čtyřech kolech. Nazývá se automobil. Je nejpočetnějším tvorem na planetě. Automobil je hlučný, pohodlný a vydává intenzivní zápach. Lidé přesto žijí s tímto tvorem v dokonalé symbióze – odstraňují mu z cesty různé překážky ( jako například stromy ) a budují pro něj stavby nazvané dálnice“

Jean Marais – hvězda evropského filmu, malíř, sochař – skromný,samotářský,všestranný umělec a hlavně podle všeho skvělý člověk – škoda, že tady jako jeden z mnohých už není. „ Pane Maraisi, máte krásný dům. Ne, ne, je to jen obyčejný dům, obývák a dva pokoje. Žiji tady kvůli svým přátelům, vše dělám vždy jen z přátelství, cítím se dobře a šťastný všude“ Začal malovat když mu bylo 10 let. Když poznal Cocteaua přestal, protože se styděl za své obrazy. Za čas se k malování opět vrátil. Vytvořil sochu Jeana Gabina pro jeho dům. Střídá sochy a obrazy, ve svých 60ti letech začal dělat keramiku, v 75ti sochařinu. Nabízenou smlouvu s Hollywoodem nikdy nepodepsal, protože chtěl být šťastný, a to mohl jen v divadle. Obrazy a vůbec všechna díla, kterých má plný dům i zahradu, jsou vyjímečná. „ Pracuju rukama, které vede spíš srdce, než hlava. Sochařství, malířství, divadlo – vše vychází ze srdce.“ A jeho vztah ke kolegům ? „ Vážil jsem si všechny, měl jsem rád Bourvila, jako herce i jako člověka. A co L. de Funés? Toho ne. Ano byl to talent, to ano, ale založený na zlém humoru, povahou nepříjemný, neměl jsem ho rád jako kolegu. Stal se hvězdou během natáčení Fantomase, načež stále zvyšoval svoji cenu až tak, že jsme museli natáčení ukončit, protože producent mu nemohl vyplácet tak vysoké honoráře, jaké požadoval.“ Tak tato informace je asi nejenom pro mě celkem šok, protože ho mám coby komika ráda. „Pane Maraisi, co je pro Vás krása? Umění. Malíři. Za umělce se ale nepovažuji, jsem jen staré čtyřiaosmdesátileté dítě, které se baví :)“

Animace nějak moc nenadchla, ale vyrovnala to dojemná síla příběhu.

Zdařilý kraťas z dílny trojky Doubrava-Born-Macourek. Příběh o inteligentním pejskovi, jeho milé paní, no a v neposlední řadě pánovi, který vyžaduje disciplínu. Maxipes podobný Fíkovi mu den co den přináší noviny a protože cestou kolem oken školy ho nesmírně láká učení, nadšeně se zprvu zastavuje tam, aby se naučil číst, no a poté jeho kroky míří do knihovny, aby se ještě dovzdělal. S paničkou potom hrává šachy a hovoří anglicky. Žárlivého pána následně chytá mindrák, a tak jen horko-těžko rozchodí další a další vychvalování čtyřnohého hlídače. Takže přijde na řadu dumání - jak se co nejdříve a pokud možno definitivně pejska zbavit.... Inu, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá :)

Film si plynul svým tempem a ze všech stran útočil na mé nitro. Konec nádherný a smutný zároveň. Mia Wasikowska a Michael Fassbender - výborná týmová hra. Moc by mě zajímalo, kterej dobrák limitoval počet oblíbených hereckých a jiných hvězd - vždyť se tam všichni nevlezou. To abych zas někoho vyhodila