JASON_X

Teoretická fyzika a katolická církev ve společném boji proti vstupu Ďábla Otce do našeho světa. A můj rozpačitý dojem - na jedné straně hutná tíživá atmosféra, zlověstná zneklidňující monotónní hudba (vlastně jen pár tónů) a spousta ve své době snad děsivě působících scén, na straně druhé ale toto vše slepeno dohromady působí jaksi nejednotně, roztříštěně. Zkrátka některé jednotlivé obrazy a výjevy jsou v rámci žánru výborné, ale celek (příběh) mě příliš nepřesvědčil. A nepřesvědčiví jsou i skoro všichni herci, z nichž nejtragičtější je určitě oknírovaný blondýn s patkou, který by se spíš hodil do porna než do horroru. Pleasence je stejně směšný jako v Halloweenské sérii a mihnuvší se Alice Cooper příliš prostoru nedostal. Film ale možná nadchne leckteré osmdesátkové fajnšmekry a milce všelijakých svérázností.

Hrůzný a fatální omyl. Tohle není jemnohumorná, chytrá a ironická sci-fi komedie, kterou jsem se sympaťákem Duchovnym a oduševnělou kráskou Juliannou očekával, tohle je prvoplánově stupidní "ha-ha-ha" komedie ve stylu jiných stupidních crazykomedií, jen to prdění a defekování v ní chybí. Ale je v ní megaklystýr hasičskou stříkačkou. Trojlístek 'legračních' a 'vtipných' dementů (promiň Davide) mě postupně krkal čím dál tím víc a dokoukal jsem to jen kvůli zajímavým emzákům a Julianně. Mou nelibost a nesouhlas neobměkčil ani odlehčený konec. A teď zase hodně dlouho nechci vidět žádnou crazykomedii.

Kdybych kdysi dávno nečetl Ballardovu knižní předlohu, zákonitě bych teď musel být z tak prvotřídně deviantního příběhu nadobro vyplesklý. Perla dekadentní kinematografie. Jakožto divák všelijakých pokleslých žánrů jsem se už setkal s těmi nejroztodivnějšími úchylkami a perverzitami, ale rajcování se automobilovými haváriemi je v mém seznamu podivností naprosto ojedinělé. Normální člověk se při představě něčeho takového buď ironicky pousměje, nebo štítivě zašklebí. Ale Cronenberg tuhle podivnou (a nejspíš fiktivní) masochistickou úchylku podává tak šťavnatě, realisticky a přesvědčivě, že se možná v průběhu filmu s překvapením přistihnete při vzrušeném fantazírování o bolestivém sexu v rozšmelcovaném cabrioletu, se šaltpákou v zadku, s volantem v břiše, se střepy z čelního skla v xichtě i po těle, s nohama rozmačkanýma pod palubkou, s bolestivě sténající, zkroucenou, zkrvavenou a zároveň krajně vzrušenou partnerkou/partnerem, zatímco zvenčí vás bude náruživě fotografovat ztopořený zběsilec Vaughan. Herecké obsazení je typově trefné - Vaughan, zjizvený kulhající mimoň s jurodivýma očima, guru celé skupiny podobně uhozených fetišistů, se Koteasovi povedl na výbornou, dále nečekaně přitažlivá Holly Hunter, mile courovitá Rosanna Arquette ve slušivém, punkově kvadruplegickém oblečku, jako vždy femmefatalistická Deborah Kara, jen ten Spader působí spíše komicky než ujetě, stejně jako v pozdější Sekretářce.

Čtvrtou dávám především za prvotřídního Zanea, od famózní Gervaisovy kreace v The Office jsem neviděl lepší personu "šéfa-blba-dobráka", nežli jeho. Plus pár dobrých a vtipných scének. Ale zachraňuje to až poslední půlhodina, protože od úvodního mordu si na další počkáme skoro hodinu. Ideální večerníček před spaním, když přijdete domů utahaní z rachoty a unaveni Sluncem. Intelektuální náročnost na nejnižším stupni, což v tomhle případě hodnotím jako pozitivum. Nejlepší scény: Samořezba střepy pod duchovním dohledem a Johnny & hřebíky. Nejhorší scéna: Letmý (díky bohům) pohled na silikonové cecky ve sprše.

Od Sona jsem viděl mnohonásobně lepší kusy. Film jako celek stojí za houby, ničím mě neoslovil ani neupoutal, popravdě jsem jeho konec ani příliš nepochopil (na svou obhajobu uvádím, že jsem při něm trochu klimbal), zaujaly mě v něm jen nějaké dílčí detaily (například pásy z odřezané lidské kůže) a sem tam nějaká scéna (třeba radostná hromadná sebevražda dívek v metru, při níž jsem si vzpomněl na Ladislava Klímu a jeho ideu radostné sebevraždy, jakožto projevu absolutní božské vůle v člověku). A líbila se mi roztomilá holčičí skupina, asi si jí stáhnu do auta. Ba ne, kecám, nestáhnu, nejsem magor.

Hnusný film, syrový, neradostný, zpocený, špinavý. Jižní Španělsko v něm připomíná spíš nějakou zaostalou venkovskou oblast Latinské Ameriky. A taky nemám rád násilí na dětech, a to ani s nadsázkou. A tady navíc žádná nadsázka nebyla. Původně jsem byl zvědavý hlavně na všeobecný chaos a paniku před pádem asteroidu, ale toho se mi dostalo jen v útržcích a náznacích. Děj filmu je mnohem komornější, zaměřený jen na úzkou skupinu lidí. A nakonec mi to vůbec nevadilo, protože příběh mě zaujal natolik, že na asteroid jsem si téměř nevzpomněl. Výborná, takřka archetypální postava matky/babičky. Její syn, protiva a budižkničemu, sice příliš sympatií nevzbudí, ale zahraný je též skvěle. Jen fakt, že se nechal od Lucia dvakrát chytit do úplně stejné pasti a ještě se z ní pokaždé dostal, mi příliš nesedl, v životě to zpravidla chodí jinak.

Na první pohled vizuálně přitažlivá orientální duchařina, která je sice mentálně na úrovni tureckých telenovel nebo thajských (a podobných) horrorových céček, ale kterou lze právě pro její přitroublost shledat zábavnou a občerstvující. Když se ale přemýšlivý člověk trochu zamyslí nad jejím obsahem, dojde možná ke stejnému závěru jako já: Průměrnému (=hloupému) tureckému divákovi se tímto filmem například sděluje, že: Všechno cizí a nemuslimské je podezřelé. Zlo (Satan) přichází do Turecka zvenčí, třeba od Peršanů (šíitských heretiků), křesťanů (nemuslimů), pohrobků babylónských kultů (pohanů), nebo dokonce od černou magií posedlých nazistů (božínku). Křesťanské (nemuslimské) ženy jsou svolné k mimomanželskému sexu -> mimomanželský sex mívá hrůzné následky. Otcové v křesťanských rodinách bývají alkoholici a týrají svoje děti. Takové poznatky bych si tedy z Magiho podvědomě odnesl, být třeba nevzdělaným rolníkem z nějakého anatolského prdelákova. Ale budiž tvůrcům dáno ke cti, že z rozuzlení nakonec vyplyne i fakt, že (spoiler) v ďábelském spiknutí jedou i Turci (konec spoileru). Co dál? Oteklý Madsen předvádí své standardní dva tři mimické výrazy ve směšné roli pokérovaného spisovatele/pistolníka/bojovníka s démony, zjeví se pozdě, zmizí brzy a zanechá po sobě rozpačitý dojem s pachutí trapnosti. Jeho herecké znovuzrození se opět nekoná. To už je lepší Baldwin z klanu Baldwinů. Ze zběsile točící se kamery se mi dvakrát udělalo šoufl. A ještě ke zvuku - na IMDB se dočteme, že jazyk filmu je "english", přes 90% dialogů je evidentně v angličtině, ale k dispozici je (zatím?) jen verze s tureckým studiovým dabingem. A to nakonec i rozhodlo moje dilema, jestli hvězdy tři a nebo dvě.

Stěží uvěřitelné, téměř malý zázrak, ale stalo se: Nico Coppola se vrátil na plné koule v žánru, ve kterém jsem ho míval tolik rád, v roli, která mu padne jak ulitá, v lehce artové (nebo snad jen zhulené?) černohumorné krimi s notně švihlým, absurdním, bizarním, místy až halucinačním dějem. A jeho dva parťáci nejsou o nic horší - mimoň a psychopat Dafoe s vyšňupaným mozkem mě skvěle bavil od první (konečné řešení Sheiliných problémů) do poslední scény, no a méně známý Cook se zase předvedl ve vážnější, psychologicky docela zajímavé roli (scéna z hotelového pokoje se ženskou, kterou sbalil na baru). Tak skvělou jízdu jsem vůbec nečekal, jízdu šmrncnutou mladým Lynchem, Tarantinem, Coeny, jízdu přesně v mém oblíbeném stylu, v návalu nadšení solím do maxima a určitě dám ještě brzy opáčko, až (jestli) někdy vyjdou lepší české titulky. P.S.: VAROVÁNÍ: Vy, kdož nemáte pochopení pro nadsázku, nebo nemáte rádi ujetý humor, jděte o film dál.

Tak mi ti šílení Australáci zase pořádně pocuchali nervovou soustavu, a to mám rád, hlavně v neděli před spaním, člověk se pak úplně začne těšit do fachy mezi lidi, místo aby byl otrávenej, že musí ráno vstávat... Kašlu na to, že psychologická rovina (obligátní 'chování postav') byla místy poněkud nevěrohodná, protože je to "jen" thriller. A z thrillerového hlediska u mne za jedna... tedy za pět. Mám takovou teorii, že jak to žhavý australský Slunce tamním euroaustralanům smaží od mala mozky v hlavách, tak v kombinaci s geny bývalých vězňů, různých desperátů a divokých Irů se tím v tamních končinách vytváří hodně zajímavá, drsná a násilnická lidská rasa. Film za pár švestek a přitom zatraceně působivý; jo, když se to holt umí... Kromě zajímavé zpomalené kamery chci vyzdvihnout i hudební složku, včetně tří geniálních a skvěle načasovaných songů - nejprve šedesátková láskyplná balada, pak sedmdesátková smutná balada a nakonec diváka totálně domelancholizují božští Joy Division... Krásně smutná hudba a pomalé pouliční záběry na poklidné předměstí, v kontrastu se scénami z vnitřku domu dvou úchylných pošahanců. >90%.

Vcelku obstojná, i když nijak převratná žánrovka z klučičího pasťáku. Pozitivum je, že se vyhýbá melodramatičnosti, patosu, moralizování, "silnému" příběhu a podobným ohavnostem, nesnaží se o nějaké hlubší poselství, ani o kdovíjak intenzívní katarzi. Prostě pesimistický a klaustrofobický film o zabásnutých grázlících, zpruzených bachařích, vzteku a bezvýchodnosti. Ale diváka myslím nemá čím vážněji oslovit. Za zmínku stojí asi jen představitel Butche s očima i ciferníkem trochu připomínajícími mladého Alaina Delona, výrazný týpek se slušným hereckým potenciálem. Jinak ale člověk většinou žasne, jaké mají ti Kanaďani hnusné zdegenerované držky (viz třeba trojlístek mazáků).