nichts

Odmítnutí velkého vyprávění ve prospěch žitého. Život bez vůdčího příběhu, jenž je mi tak blízký. Režisér a hlavní herečka dělají film na koleně, z vlastní reflexe, sami sotva vědí, nakolik se hrdinka liší od její předlohy v herečce. Lehkost z odmítnutí těžkých kompozic tradice ve střihu, kameře, scénáři – kamera je v ruce, téměř nic není obzvlášť zvýznamněno. Film je o to živější. Živosti napomáhá malá produkce, čekali na déšť. Je nějak lidštější, přístupnější, protože rukodělnější, protože se stýkáte spíše s tvořením než s produkčním strojem. Hrdina, lidský stroj, je konečně pohřben a prostor mají lidé. Je to takový... svěží jarní vítr.