nichts

První film na kterym jsem byl, děsně se mi líbil, ale neviděl jsem ho. Prostě jsem nezved oči od titulků, vypravěč se nezastaví a vzhledem, k tomu, že obraz doprovází komentář a ne obráceně, tak nejde vynechat ani větu. Jinak nejde o terapeutické užití filmové obsese, právě naopak. Vypravěč to explicitně identifikuje jako závislost, řekněme obsesivní eskapismus, ve které mu patrně nedovolí pokračovat život velkoměsta.

Co filmu ubírá snad víc než nevhodně vložené hudební sekvence a zbytečné idylické flashbacky (minulost je "příchodem budoucího věku"), je oficiální text distributora. Ano Aerofilms, poškodili jste pěkný snímek! Ponižujete diváky, jako by byli tak blbí, že jim to nedojde, nebo ještě hůře, že půjdou jen na senzaci. Ve filmu nikdo neřekne, že hrdina zemře, ale já na něj jdu s očekáváním kdy už to přijde. To není spoiler. To je dezinterpretace! Naznačené není vyslovené!

Pokud vás aspoň trochu oslovuje gotická malba nebudte zklamáni, což neni překvapivé. Co by ovšem málo kdo čekal, je, že film je plný skvělých hlášek - od popisu sobouje, kdy vypravěč naráz řekne, že vás tím nebude zdržovat, hop a už poražený rytíř prosí o milost. Či výborné prohlášení: "Gawain je jméno mé. Nikdy jsem jej nezatajil byl-li jsem dotázán ani jsem jej nikdy nevyslovil nejsa dotázán." (příbližný překlad z angličtiny) Komu by se snad nedařilo zachytit se v průběhu filmu, vypaltí se vidět alespoň konec, nádherné zpracování pašií z Vulgaty.

"Aaaaaoww. Eeehhg ghhg! Eeeeeehhhh. Hhhhh..." Jeden z nejlepších filmů v mých letošních Varech. Stačí se podívat na rozhovor s herci a je jasné, že větší nálož už prostě nepřijde. (https://www.youtube.com/watch?v=4Eer-YQZVmE) Film je natočen na jednu kameru v bytě jednoho z Oramových přátel ve formátu 4:3. Konečně něco co neni širokoúhlé, když už i oslava narozenin je 16:9! Na diváka přechází určitá radost herců, že se mohli takhle vyblbnout - a kdo by nechtěl. Vůbec jen vidět z jak malého rozpočtu vznikne skvělý film. Thriller je poněkud závadějící označení, které se vztahuje snad jen k hudbě, pokud vůbec nějak souvisí s filmem. Steve Oram mluví o komedii, s příměsí dystopického hororu. V kostce, vidět lidi komunikovat jen pazvuky a chovat se jak opice je k popukání, občas znepokojivé, osvěžující a odhalivé, thrill tam celkem chybí - tedy pokud nemyslíme thrill jako vzrušení. To by už sedělo. "Aaaaoow! Geeeh Eh!"

Tenhle film o lásce má přesně to, co má každej film mít. Místo aby byl naivní, zobrazuje naivitu - každá věc co řeknou o lásce je žvást, ale to nepřímo řeknou taky. Navzdory dramatické zápletce, ponoření do emocí je divák snadno distancován skrze flashbackovou strkuturu - časovou distanci hlavní postavy - a permanentní kontradikci tvrzení navzájem a obrazově - výrok: láska je světlo. následuje polibek a padne tma. Hromada skvělých odkazů plakáty a textových komentářů ke scénám skrze plakáty - "film je vhodný pro dospělé diváky kteří jsou na něj přípravení"(plakát frankensteina).... komplexní a neskutečně při zemi se držící zobrazení sexu, wau!

Úzašně mne to pobavilo a obdařilo skvělou náladou. co všechno se dá natočit, obzvlášť pomyslíme-li na běžný film a bez toho by to nešlo. Některé scény se mnou zůstanou navždy, monumentálně dramatické nasnímání, jak si pěkná holka v župánku sedne nahým zadkem do talíře s mlíkem. Všechny monumenty se s tím talířem od teď musí vyrovnat. Nebo záběr pohybující se řitě, do něhož se posléze připojí voice over "čas je význam". skvělé, zneuctění, anarchie!

Není důvod nebýt spokojený, pokud očekáváte krásné záběry, skulinku do života námořnictva a jeho pevninského korelátu, kurtizán. Ona nabubřelá slova o lásce prostě jen zazní, víc nic, hra se symboly, což mne nemírně zklamalo. Nejde to ovšem na vrub tvůrcům filmu, ale Martinu Horynovi který se zkrátka neumí udržet a prostě musí prsknout do synopse to nejkřiklavější (a tudíž nejbulvárnější), co ve filmu najde.

Čtení filmu, ačkoliv má své opodstatnění, jako hororu, je trochu matoucí. Navrhuji číst jej jako sociální studii šílenství/radikální diference. Nejprve ukazuje podmínky jeho nerušného vzniku (dokonce násilné počátky "sekty" ve společném vyloučení ze společnosti), vypojenost z "komunitních" struktur – přátelé, rodina – kladly by odpor (zde zesměšnění). Fáze prohloubení/setrvalé existence vyžaduje odstranění kontaktu s formálními strukturami – pediatr. Vzniká malá skupina, jež si drží svoji specifickou víru pro sebe a prohlubuje si vnitřní integritu(láska). Členové buď nejsou schopni kontaktu s okolím nebo víru v kontaktu ztrácí. A konec, odstranění jinakosti, jež se neproměnila v církev/kulturu a zesvětštila, nárazem do existujících sociálních struktur/podmínek světa.

Columbo jako lunatik, běhající od jedné indicie k zcela nesouvisející druhé. Tlačí jej jakási představa propojenosti předmětů ve světě, cosi skrytého, co nevidí nikdo jiný, co mu nedá spát, dokouřit, umýt se. Případ který byl za všemi zjevnými případy, všechny hnal před sebou. Ty ostatní Columbo řešil jen kvůli tomu neviditelnému, svému šílenství, významu. Konec nalezl až v zapomnění bezvýznamné přítomnosti nočního klubu. Význam jako šílenství a příběh v příběhu.

Kruhové záběry, přinášejí jak neskutečně působivé zobrazení světa – nebe stojí uprostřed a země po celém obvodu -, tak jedinců, ale prakticky znemožňují mezilidský kontakt. (má cenu se podívat aspoň na kousek) Pro mne byly ovšem mnohdy neskutečně dlouhé, opravdu každý druhý záběr musí končit až když jej opustí všechny postavy? Navíc bych preferoval aktivnějšího Lucifera a trošku víc rozpitvat rouhání a ne ho odbýt pár slovy. Na obranu filmu je třeba dodat, že jsem byl značně ospalý.