nichts

Až na kvalitu zvuku, typický mumble core, kdy scénárista neudrží napětí. Začátek je skvělej, ale pak se to sveze k levnýmu happyendu - film neni schopnej řešit navazování přátelství, intimity, blízkosti - postavy jsou si cizí a pak naráz nejsou. jednou to řeší montáž, podruhé a potřetí vtip a po čtvrté neočekávaná awkward katarze.

Natočeno kompletně z jendé domácí videokamery, kterou dostane malej klučina darem. Jsou tam scény k nezaplacení, když kluci odpalují raketu k ohňostroji a přesně na její odpálení je kamera vypnutá, neboť popletou on/off. Sladký a lehký dílko.

Už je to pantnáct let a stále si pamatuju fotky co si lavní hrdina dělal, kousek vlasů na krku. Jak chodili po lajně v bytě. Jak jde s hasákem v ruce pro svůj lístek do vězení, když viděl z dálky co se přihodilo. Co si přát víc.

Nebejt voiceoveru jak od producentů Blade runnera a zbytečnějch vysvětlujících titulků jako o tři roky později, koho to zajímá, vřuť dyť tam dali děcko co roste, nebo to změní význam když to bude o tři roky a dva měsíce? Jinak je to velice povedenej snímek, jakkoliv stojí scéna na konci v lese za starou belu, vůbec nenavazuje na předchozí toned down styl - jak kdyby naráz přešli do Bergmanova snu a začalo sezení u existenciálního psychologa. Nevim jesli je to nějaká nemoc producentů nebo autocenzura podle hollywoodu, kdo ví. Škoda, bylo by to jinak 4-5 hvězd.

Velmi povedenej romantickej film - dialogy vypadaj skoro inprovizovaně jak jsou živý :), se skvěle padnoucim soundtrackem (úžasný je, že každej song má svůj in-film reprák kde ho někdo konkrétní pouští) a bez uleptanýho happyendu. Kamera je místy tak klidná až se mi z toho zbíhaj sliny: Jeden záběr - Jack jde po ulici - sledujeme jej přez vozovku - vejde do baru - stále záběr přez vozovku, - nějaká interakce za výlohou s holkou v obchodě, polibek, vymění si láhev, zmizí do zázemí - stále přez vozovku a záběr sjede do stínu auta - nový záběr nová scéna vzadu v obchodě. <3 To, že je to horor si za metaforu sexuální touhy připsal distributor, jinak to nejde vysvětlit.

Skvěle jsem se pobavil, problémy se pořád dále rovíjejí a vtipy komplikují. Film o životě, to je negativně o životě, neboť jediné co má k dispozici je film, nicméně daří se ukazovat mimo film.

Popis z KV ukazuje, že autor buď kecá, nebo popisuje uplně jiný film s nějakým lynčem. Všechny tresty byly jen na oko (show trial - nomen omen) po skončení procesu byly zmírněny (tajemství závěrečných titulků) a mnozí byli propuštěni ještě před jejich uplynutím nebo rovnou nebyli ve vězení, ale v Experimental Design Bureau. Mimochodem státní zástupce uzavře svou kariéru před popravčí četou o 7 let později. Ano, další a další přiznání se táhnou jak sopl.

Sen vídeňské levicové liberálky o štýrské vesnici. Oneirický proud vzpoury je propojen superegem v podobě matky. Byl to Boží odvaz!

Zdánlivě observační (ve výsledku performativní) dokument končí jako autobiografie rodiny, což je brilantní úspěch, kterého lituji. Vymístěním distance se film stal tím, čím bohužel měl být, výjmečně působivou intimní agitkou. "Teď víte jaké to je, přejdete to s klidem?" S dokument je spojen vlastní sociální projekt pro místní děti a spolupracuej s black life matters. Je možné říci, že moje touha po distanci od protagonsitů, je v zásadě dalším úspěchem, kdy je zobrazení subjektivního života rodiny v ghettu, natolik odporné, deprimující, že i pouhý objektivizující komentář policisty, poradce z armády spásy, prokurátora nebo i souseda by byl výtaným vysvobozením z rodinné perspektivy. Navzdory tomu, mám za to, že distance vůči rodině by umožnila komplexnější a hypnotičtější umělecký tvar, lehce neetický cíl.

Paradoxně jak mi byly scény ze středozápadu proti srtsti, urážlivá klišé, tak celek na mne zanechal intenzivní stopu. Snad právě proto, že se Horvath rozhodl oprostit od metodického přístupu k cestě původní Lillian Alling, která putovala podle telegrafního vedení a cestou si přividělávala jako číšnice, loď si koupila a sama opravila. V zásade taková otřepaná storka o dobrodruhovi co spadl do strže, dá rozum do hrsti, najde v sobě nečekanou vůli a přežije sám v divočině. Nuda, právě tohle, ale není Lilian filmu. Tvdohlavá filmová Lilian učiní naopak nahodile hloupé rozhodnutí, žádný rozum do hrsti, není přitlačena ke zdí, rozhodne se. Navzdory přírodě, navzdory společnosti naprosto nepravděpodobně prochází Státy, neviděna a neslyšena, zázrak jenž po zásluze skončí v třeskuté zimě Aljašky. Onen paradox, šla nadarmo, šla nesmyslně, ale zachovala si důstojnost rozhodnutí je patrně tím, co bylo důsledně vymodelováno a pro co na film nedám dopustit.