majklice

Duo Martina Scorsese a Leonarda DiCapria je spolehlivou zárukou dobré podívané. Výjimkou není ani Vlk z Wall Street, jež je ukázkovým příkladem velkolepé hollywoodské zábavy. Příběh neotřelým způsobem popisuje dobývání finančního světa a ve chvílích, kdy by si běžný divák řekl, že přesně ví, co bude následovat, dokáže mnohým překvapit. Postavy jsou promyšlené a věrohodné každým coulem, naopak četné vtipné scény působí zcela absurdně, zato o to víc komicky. Svou sebejistou absurditou vyniká především Matthew McConaughey, který jako by na Wall Streetu sám vyrostl. Naprosto z něj čiší upřímná láska k penězům a snad i z toho plynoucí vyšinutost. V roli nejlepšího kamarádíčka exceluje Jonah Hill, u kterého divák hned od počátku vidí, že není jenom obyčejný vidlák ve žlutém svetru s kostěnými brýlemi. Jeho zářivě bílý úsměv se zuby až děsivě rovnými by každému dentistovi zlepšil den, naopak každému normálnímu člověku způsobil svíravý pocit v žaludku. První část filmu je především dlouhá jízda na horské dráze plné peněz, drahých aut a lodí, krásných žen a mnohých návykových látek. Nechybí ani nutná milostná zápletka, u níž je však od počátku zcela jasné, že nemůže skončit happy-endem. Neméně zábavná je ale kupodivu ta část filmu, kdy jízda končí a celá firma se začne od základů hroutit. Vlk z Wall Street je 180 minut dlouhý večírek, a to zatraceně dobrý. Snad jediným problémem snímku by paradoxně mohl být jeho všeobecný úspěch a výborný ohlas. Někomu by se snad mohlo stát, že očekává příliš mnoho a některá z jeho očekávání nemusí být naplněna. Vlk z Wall Street totiž nemá žádnou větší hloubku, další rozměr ani morální podtext. To však nemusí být primárně špatně, každý ví, že se jedná čistě o zábavu a každý by k němu tak měl také přistupovat. Protože kdo zábavu chce, ten ji také dostane. A to v desetinásobné dávce, než by mohl čekat.

Nevědomí Josepha Kosinského lze bez pochyb zařadit mezi neobyčejná díla. Prostředí postapokalyptické budoucnosti obrazově perfektně vystihl a zdá se, že jeho představivost nezná mezí. Technická vyspělost kontrastuje se starým světem, který postupně upadá v zapomnění, hlavní hrdina však sentimentálně bloudí troskami symbolů moderní lidské civilizace. Právě sentimentalitou Kosinski dvakrát nešetří. Oáza klidu u horského jezera, kde si Jack postaví zálesáckou chatku plnou vinylových desek, možná zachází až do extrémů. Tom Cruise svou postavu ztvárnil na výbornou, jedinou výtkou by mu mohla být přílišná dokonalost, sahající až na hranice neskutečnosti. Jack Harper sice má být svým způsobem vyvoleným hrdinou, určeným prozřetelností, ale zkrátka mu občas nelze věřit, že je stále obyčejný člověk. Naopak Andrea Risenborough v roli Victorie diváka zcela přesvědčí o své smrtelnosti i o staré pravdě, že chybovat je lidské. Nutno ocenit především její schopnost zahrát postavu s mnoha slabostmi, zároveň ji však nepřetvořit v prvoplánovou potvoru. Působí naprosto přirozeně a zcela zapadá do uhlazeného futuristického celku. Výkon Olgy Kurylenko oproti tomu nebyl až tak obdivuhodný. Z části na něj měla vliv samotná postava Julie, která toho v celém filmu moc nenamluví, avšak i ve chvílích, kdy je na plátně tím nejdůležitějším, působí spíš jako éterický přelud či krásný obraz bez duše. V akčních scénách navíc příliš nevyniká. Samotný děj filmu v oblasti sci-fi nenabízí nic nového. V mnoha momentech přechází v naprostou předvídatelnost, několikrát dokonce nabudete dojmu, že tohle už jste někde viděli. Příběh se sice snaží v několika momentech překvapit, nelze však říct, že by se mu to podařilo. Přemýšlet během jeho sledování zaručeně nemusíte. Fantastickým představám Kosinského nelze nic vytknout, těm originalita bezesporu nechybí. Jen si jí měl možná trochu ušetřit i pro dějovou linii. Neuvěřitelné technologie, fantasy krajiny, americké monumenty, bohémské uctívání umění a literatury, milostné drama i offroad adventures. Na závěr přichází naděje na obnovení lidské civilizace, poselství o síle lidského odhodlání a smyslu boje za svobodu a pravdu.

Výjimečně vydařené komorní drama. Tom Hanks jednoznačně vyzařuje auru absolutně spravedlivého amerického kapitána, který by za vlastní posádku (rozuměj za vlast) zemřel. Barkhad Abdi zase dokáže vzbudit pocit strachu, ale i špetku pochopení pro jeho těžkou situaci, a to i přesto, že mu nikdo nerozumí ani slovo. Místy (především koncem filmu) se vyskytnou poměrně nepatřičné ódy na Ameriku, ale pokud to dokážeme překousnout, pod tím vším uvidíme velmi zdařilou psychologii postav. A jejich psychický souboj v zásadě rozhoduje o všem.