Zabijáci rozkvetlého měsíce

Bolestivá, nechutná a znepokojivá sonda do malého úseku amerických dějin, na který by mnozí raději zapomněli. O to důležitější je, že Martin Scorsese tuto veskrze monumentální dobovou fresku o utrpení Osedžů natočil. Nedívalo se na ni lehce, ale rozhodně ne kvůli obrovské stopáži. S tou jsem neměl problém vlastně ani na chvíli, příběh ve spolupráci s úžasně autentickou dobovou atmosférou mě absolutně pohltil. Jediné, co bych možná v tomto kontextu vytkl je, že při délce, jakou už film měl, se scénář mohl věnovat hlavnímu tématu ještě detailněji, protože rozsah zla a absolutní nepravosti, které se v 20. letech Osedžům děly byl (doopravdy) nepochopitelně ještě mnohonásobně větší než to, co jsem viděl a z čeho jsem už tak byl naprosto zhnusený. Anebo, vzhledem k tomu, že chápu, že by se v takovém případě z příběhu mohla lehce stát rozbitá koláž, kde by chyběla pro diváka potřebná osobní emoční investice, se mohl film k rozsahu alespoň vyjádřit v závěrečném shrnutí událostí. To je ale spíše taková maličkost a uvádím to jenom pro kontext, aby třeba někdo, kdo by si třeba po shlédnutí myslel, že vraždění probíhalo víceméně jen ze strany jednoho člověka a jeho pohůnků a víceméně jen v jedné rodině, věděl, že to tak nebylo. Z hlediska filmového vyprávění, kde je většinou potřeba mít nějaké hlavní postavy, nějakou dramaturgii, dramatické oblouky, soudržnost  a jak jsem už napsal diváckou "investici", je zcela pochopitelné zjednodušení. A nutno říct, že přesto Scorsese nezapomněl film orámovat širším kontextem (i když bez toho aniž by se k tomu dále vyjádřil), díky čemuž jsem byl zaháčkován do této tragédie epických rozměrů téměř okamžitě. Úžasná výprava, kostýmy, kamera samozřejmě mocně dopomáhaly. A v neposlední řadě, bez civilních, ve správné chvíle utlumených nebo naopak emočně výrazných a syrově autentických hereckých výkonů, by příběh člověka nezasáhl takovou silou hluboko v duši. Vlastně v tomto ohledu můžu mluvit hlavně o Lily Gladstone, která byla opravdovým srdcem filmu. Doufám, že tu sošku vyhraje. Za ní pak ovšem hrdě kráčí neselhávající De Niro, ačkoliv v úplně opačné roli. A DiCaprio? Přiznám se, ten mě překvapil ve více než jednom ohledu. Pozitivně i negativně (nebudu více upřesňovat :). Suma: Dějově a atmosférou hutné, velmi nepříjemné drama v opravdu velkolepém a výpravném zpracování. Další z řady nehezkých pohledů na americkou historii (kdyby jen filmy o negativních aspektech minulosti natáčely ve větším počtu i některé nejmenované jiné země... ale před něčím takovým vždy musí přijít nejprve jejich přiznání, že :), zároveň vlastně i na lidskou existenci a démony, které ji po celé dějiny provázejí, je jedno v jakém národě či zemi. V brilantním zpracování režisérské legendy, podpořeném hereckou elitou i méně známými, skvěle hrajícími herci. Jeden z filmů roku 2023. 9/10 (05.01.2024)

Po prečítaní rovnomenného dokumentárneho románu, ktorý je doslova nabitý detailnými faktami, som sa na filmové spracovanie od velikána Scorseseho skutočne tešila. V tomto prípade absolútne rozumiem a súhlasím s 3,5h stopážou, pretože ide o nesmierne rozsiahly prípad, do ktorého bolo zapletených mnoho ľudí a jeho náležité spracovanie si vyžaduje ruku skúseného režiséra. Scorsese pristúpil k príbehu svedomito a poňal ho vcelku veľmi prehľadne. No už i tak spoznávame niektoré, relatívne dôležité postavy, bez možnosti hlbšej sondy ich charakteru. Film má svoje nesporné kvality. Dramaturgiu hudby, úchvatnú výpravu, úderné dialógy, niekoľko nádherných, až ikonických záberov. V neposlednom rade špičkové herectvo, no som nesmierne rada, že hlavnú hereckú trojku dotvára okrem Leonarda DiCapria a Roberta De Nira ženská predstaviteľka stvárňujúca Mollie Burkhart. Dostáva sa jej pomerne veľký priestor a to je dôležité, pretože toto je v prvom rade príbeh o indiánskom kmeni, na ktorom bola napáchaná veľká krutosť. Herectvo Lily Gladstone je dokonale prirodzené, postavené na minimalizme a vyžarovaní vnútornej sily ženy, ktorá nakoniec aj tak končí zlomená. To, že páni hrajúci dvoch dokonalých antihrdinov odvádzajú poctivú prácu asi nikoho príliš neprekvapí. Je vidieť, že absolvovali s členmi komunity Osageov niekoľko stretnutí a na svoje náročné role sa svedomito pripravovali. Lenže teraz napíšem jednu vec a viem, že asi málokto bude súhlasiť, no v tomto prípade ma ich známe hollywoodske tváre miestami vytrhávali z príbehu a z inak veľmi autenticky vystavaného prostredia. Napriek tomu, že ide o nesmierne silný a tragický príbeh plný korupcie, chamtivosti, zverstva a na druhej strane žiaľu, strachu a obetí, filmové spracovanie ma dokázalo emočne strhnúť iba chvíľami. Pomalý vývoj často pôsobil chladným dojmom a aspoň miestami by som uvítala väčšiu dynamiku. V každom prípade ide bez debaty o kvalitný titul, ktorý sa oplatí vidieť a to samozrejme na veľkom plátne. (20.10.2023)

Tak jak ropa nalezená na území kmene Osedžů mění lidi v dravce toužící po penězích, tak se i indiánská krev mění ve stále bělejší. Stala se z nich smetánka, která se nechala vozit auty a obsluhovat bělošským služebnictvem. V rasismem nasáklých Spojených státech věc nevídaná. Nádech deprese, hamižnost a chladnokrevnost mají zelenou a bílí vdovci si mnou ruce... Té spolupráce mají za sebou skutečně hodně. Scorsese a De Niro s ohledem na společné projekty už ze 70. let samozřejmě víc, nicméně poslední dvě dekády patřily zase DiCapriovi. Nyní pánové síly spojili a vznikla další košatě vyprávěná záležitost o úpadku společenství, kterou směrem nahoru táhne výprava, hudební dramaturgie, kamera i právě herecké výkony, značně dolů zase zbytečná a přepálená dvousetminutová stopáž, kterou prostě nejde obhájit. Co body rovněž ubírá je to, že nevlídný příběh Martina Scorseseho není divácký film. Zřejmě jím být ani nechce. A já mám pokaždé za to, že filmy jsou tu pro diváky, pro jejich emoce, zatímco my se motáme v přítomnosti dvou antihrdinů, s nimiž není zrovna příjemné trávit čas. Jeden má masku vřelého a štědrého souseda, který ovšem chladnokrevně kalkuluje a ničí životy i svých blízkých, druhý není vyloženě zlý, ale je prostě tupý primitiv a ušklebený zbabělec, který se sebou nechává ochotně orat. A bacha, i negativní emoce poskytují zážitek. Jenže tady prožitek chybí, stejně tak nějaký zvrat, je to monotónní a tvůrci ničím nezaskočí. Scorsese mohl být vlídnější, v mnoha případech svižnější a řadu scén by hravě uměl divácky zatraktivnit, ale asi jednoduše nechtěl. Prostě si „přál“, aby se publikum cítilo nekomfortně. A je otázka, zda je to tak správně. (19.10.2023)

Banalita zla v americkém podání, přičemž "banalita" je synonymem každodennosti a obyčejnosti, nikoli však snadné čitelnosti. Scorsese potřebuje ty tři a půl hodiny, aby mohl s maximální znepokojivostí vykreslit paradoxy a absurdity v počínání lidí, kteří s podporou institucionalizovaného rasismu a pod záštitou svých vlastních pravd a idealizovaných hodnot mohli žít bok po boku s těmi, které zabíjeli. Při tom proti sobě staví na jedné straně mytologii jednoho národa, která koroduje adaptováním se na importovaný životní styl, respektive cizí mýtus blahobytu. Tragédie Osedžů spočívá v tom, že se pokoušeli přenastavit na cizí mýtus, který ale z pohledu bílých cizinců byl (a dodnes zůstává) myšlený jen pro ně samé a nikoli kohokoli jiného. Na straně druhé pak dostáváme zatvrzelou sebestřednost podpíranou vsugerovaným právem na blahobyt v zemi neomezených možností, což pak v praxi znamená že je dovoleno se ho domoci jakýmikoli prostředky na úkor druhých. Vyprávění důsledně zpřítomňuje, že zlo spočívá nikoli v nějakých morálních kotrmelcích, kterými by si jednotlivec ospravedlňoval své protivení se vůči dobru. Naopak podstata zla spočívá v naprostém racionálním ignorantství vůči čemukoli cizímu, včetně morálky. Zásadní oporu tomu skýtají vštípené role, vzory a ideály, kterým má člověk dostát, protože právě úsilí o jejich naplnění pomáhá nevidět cokoli jiného. Ale naštěstí tu ještě máme třetí stranu, kterou zastupují autority nikoli lokální nýbrž státní, které jsou ve Scorseseho typicky idealistickém vidění zcela imunní vůči kazům a pokušením okolního světa, protože jsou vybudovány přímo za účelem potírání zla. "Zabijáci rozkvetlého měsíce" nejen díky přítomnosti DiCapria představují reparát k "Vlkovi z Wall Street", kde Scorsese vykreslil zvrhlost egocentrismu a prospěchářství natolik okázale, až se jeho film pro mnohé kokoty stal zhmotněním jejich snů a aspirační laťkou. Tentokrát se v samotném hereckém projevu (počínaje DiCapriovým tlačeným humpoláctvím až po DeNira adaptujícícho mimiku Donalda Trumpa) i v cíleně pozvolném tempu záměrně jistí, aby jeho pohled na hodnoty Ameriky nebyl jakkoli zneužitelný v jejich pokračování - byť je to ale nakonec úsilí marné, protože přesvědčené rasisty a mamonáře nic externího stejně nezlomí. (19.11.2023)

,,Dnes vás spíš odsoudí za nakopnutí psa, než za vraždu Indiána'' ---- Martin Scorsese nám připravil na podnose opulentní hostinu z Oklahomy dvacátých let minulého století. Bohužel vzhledem ke stopáži a rozvláčnému ději se obávám, že ne každý se prokouše až ke konci, byť nedokoukat to by byl samozřejmě hřích. Já si film užíval a mlaskal jsem si spokojeně prakticky nad vším. Výprava, hudba, kamera, vše bylo skvělé. Rozvláčný děj mi až tak nevadil, ale přiznávám se, že konci jsem se párkrát podíval, kolik že hodin to ještě má. Leo i De Niro tu hrají opravdový herecký koncert a jestli máte De Nira zafixovaného jako mafiána z gangsterek, tak tady byl skutečným vrahounem ač sám nikdy nikoho nezabil. I tohle bohužel byla smutná část americké historie a je dobře, že se o tom natočil tento film. Většina z nás samozřejmě osud domorodých původních obyvatel Ameriky zná, ale o tomhle jsem neměl tucha. A ačkoliv je dnes strašně moderní točit právě filmy o různých křivdách na domorodém obyvatelstvu, sexuálních menšinách atd...  a mnohdy v tom cítím jasný kalkul, tady jsem to tak nebral ani necítil. Celé je to v podstatě kriminálka, kdy hlavní padouchy poznáte prakticky hned a pak už jen sledujete kam až jim to všechno projde. Musím uznat, že to trvalo sakra dlouho než spravedlnost zasáhla. Nicméně si dvacátá léta v USA v Oklahomě moc neidealizujme. V podstatě to byl stále ten Wild West, akorát že ti bohatší se prériemi a mezi svými farmami a městečky proháněli prvními auty.  Skvěle byl znázorněn hned v úvodu Fairfax. Vlaková stanice, sklady a kolem shluk domů mezi nimiž byly v blátě vyježděné cesty. Moc se mi líbil závěr filmu, to bylo velmi originální a skvěle to nahradilo klasické soudní přelíčení, které bych jinak očekával. Vzhledem k délce mám z filmu podobné pocity jako jsem měl kdysi z Teče tudy řeka. Také se mi to moc líbilo, ale bylo to dlouhé. Jestli filmu něco chybí, tak je to nějaká větší míra napětí. A to je možná škoda. Třeba to ale zrovna takto Martin Scorsese chtěl.  Kdo ví? Dávám za 4 injekce inzulínu. * * * * (16.12.2023)